Animus a anima - naše sladké druhé polovičky

8.8.2002 00:00
Sex a vztahy

Od puberty se v nás aktivuje archetyp, který nám pomáhá oddělit se od rodičů a vést samostatný duševní život. Jeho stopa je patrná v tom, že každá lidská bytost v sobě nosí více či méně jasnou představu o svém ideálním partnerovi. Tento obraz člověka podněcuje, aby snil, fantazíroval, hledal lásku a vytvářel s druhým partnerství. Nevědomí má vrozený sklon vytvářet takové představy. Těmto obecným tendencím dal Jung název archetypy. V našem případě dal mužské fantazijní představě ženy název anima a ženské představě muže animus.

Tento švýcarský analytik došel ke svým závěrům po prostudování snů mnoha mužů a žen. Zjistil, že muži často snili o neznámých a tajemných ženách a tyto sny je naplňovaly respektem. Pokud jde o ženy, obklopovaly je ve snech často skupiny mužů a působily na ně stejně fascinujícím dojmem. Jung z toho učinil závěr, že náš sexuální protějšek, který byl potlačen naším zjevným pohlavím, žije dál s vlastnostmi opačného pohlaví v našem nitru.

Je to naše skutečná sladká polovička. Jde o naši vnitřní osobnost, ale protože ji neznáme, hledáme ji mimo nás. Po této sesterské nebo bratrské duši toužíme z celého srdce. Vede to k řadě milostných očekávání a nedorozumění, protože si z hloubi duše přejeme, aby se partner změnil v ideální obraz, který jsme si utvořili.

Všechno probíhá tak, jako by nás animus a anima vrhaly do milostných dobrodružství, zatímco ve skutečnosti by měly být rozpoznány jako vnitřní dimenze nás samých. Naši partneři se totiž nikdy nebudou schopni převtělit do této naší chybějící části. K tomuto poznání dospějeme, bohužel, až po opakovaných milostných nezdarech. Když po svých partnerech žádáme, aby se změnili, chceme, aby se dokonale převtělili do našeho anima nebo naší animy. To však samozřejmě není možné.

Ve skutečnosti jsou animus a anima zrovna tak výzvou k citovým výbojům ve vnějším světě jako k vnitřnímu tvůrčímu dobrodružství. V prvním období života nás uvolňují z rodinných pout, vedou k poznání lásky a založení vlastní rodiny. Ve zralém věku nás vybízejí k návratu ke své podstatě a k pochopení nejhlubší dimenze našeho nevědomí, které se chce vyjádřit jinak než prostřednictvím života ve dvou, práce a dětí.

Zdroj: Guy Corneau: Anatomie lásky, nakladatelství Portál

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

co to je za píčovinu??????
?  |  25.3.2011 22:08

Papír snese všecko, stačí jen na správném místě podmazat a vydají...
!  |  26.3.2011 19:52

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *