Proč nemají divoce žijící zvířata nikdy nadváhu?
Proč má tedy nadváhu jen člověk (a některá domácí zvířata, která se mu nemohou bránit)? Mimo jiné proto, že člověk jediný má sklony sám sobě nedůvěřovat. Člověk, který během posledních desetiletí žil výhradně podle poznatků vědy o zdravé výživě a svůj jídelníček, své stravovací návyky jim přizpůsoboval - takový člověk je dnes nejen velmi nemocný, ale jistě také hodně zmatený. Stejně jako člověk, který si od vědy, dobových zvyklostí, školy a podobně nechává diktovat, co je špatné a co správné - místo aby pěstoval a rozvíjel svou intuici, sebedůvěru a svobodnou vůli.
Proč celá léta existuje obrovská nabídka "diet", které se střídají stejně rychle jako sezónní móda? Proč každá dieta dostane požehnání od jednoho experta přes výživu, když druhý ji naopak zatratí? Proč mají takové diety v nejlepším případě pouze krátkodobý úspěch? Když naopak nestudovaný člověk navrhne něco smysluplného, hned se kriticky zkoumá, jestli se přece jen někde nevloudila chybička - podle motta: "Když někdo zemře po medicínském zásahu, je to osud, když po zásahu léčitele, byla to jeho chyba."
Důvěra ke stravovacím pravidlům a redukčním dietám je často stejné velká jako neochota podívat se do očí skutečným příčinám. Mějte stále na paměti: jediné, co dieta způsobí, je zvýšení pravděpodobnosti, ze vaše nadváha se vrátí a zůstane vám ještě delší dobu.
Nadváha vznikla na základě nějakého návyku - vašeho návyku. Pouze jasné pochopení povahy tohoto návyku v myšlení nebo chování povede ke změně k lepšímu - ať už svou nadváhu s nadhledem přijmete, nebo se jí s nadhledem zbavíte. Kdo vám může toto po chopení zprostředkovat? Dieta? Někdo jiný? Kniha?
Při nadměrné, ale i podměrné hmotnosti často nehraje hlavní roli určitý duševní názor nebo špatný stravovací návyk, ale již popsaný fakt, že podstatné součásti každodenní stravy v restauracích, závodních jídelnách, rychlých občerstveních a také doma neobsahují žádné výživné látky a žádnou živou informaci.
Hodně se mluví a píše o "zdravé výživě", ale stále se zapomíná, že zdravá výživa je individuální záležitost. A dokonce i přesto, že to někteří lidé vědí, zdá se jim snazší jednat podle nějakého předem určeného návodu než se samostatně rozhodnout. Neschopnost "rozhodnout se" je dnes jako epidemie. Téměř všechno se přenechává okolnostem, náhodě, zvyku a expertům. Stálý strach, že by člověk mohl něco udělat špatně, nás doprovází denně - a právníci brzy budou na každém rohu. Hoďte tento strach konečně přes palubu a spoléhejte se více sami na sebe.
Mimochodem, pokud mají nadváhu všichni členové rodiny, neznamená to, že nadváha je "dědičná". To totiž není téměř nikdy. Pokud se něco dědí, tak špatný přístup k tělu a výživě ("Jez, abys vyrostl a zesílil!"). Na dědičnost se věda odvolává proto, že pak se její léky lépe prodávají. Kdo si za svou nadváhu nemůže sám, snadněji sáhne k "pomoci" v chemické formě. Kdo nic neriskuje, ten sice neudělá chybu, ale ani se nic nenaučí. Učení ze zkušenosti by vás mělo provádět celým životem jako krásná hudba. Neustálé pokusy vyhýbat se problémům jsou desetkrát namáhavější než pokusy problémy řešit. Strkat hlavu do písku je nejjistější cesta, jak ji ztratit. To platí i pro výživu. Pěstovat strach, že bychom mohli sníst něco "špatného", je daleko namáhavější a daleko více drásá nervy než riskovat a pak moci s jistotou říct, co mi dělá dobře a co ne.
Přesto byste neměli podlehnout zvyku. Potřeby se mění a tělo někdy vyžaduje velmi podivné věci. Přísnost nikdy neškodí, ale nesmí se stát pravidlem. Tělo pak zůstane bdělé, nenechá se ukolébat a rozmazlit. Neexistuje tedy "správné jídlo" a "špatné jídlo". Pochopit tento fakt je prvním krokem ze zajetí ke svobodě a individuální zdravé výživě.
Důležité a zásadní pravidlo pro zdravou výživu tedy zní: Žádné pravidlo neexistuje. Každý člověk je osobnost.
zdroj: Johanna Paunggerová, Thomas Poppe - Neznámá moc luny 2
Komentáře
to ne,ale viděl jsem tlustýho hrocha
A ještě jednu poznámku - já osobně nadváhou netrpím, spíše naopak, a přesto se stravuji stejně či podobně jako ostatní členové mé rodiny. Jenže v mé vlastní rodině (rodině mé matky a mého otce) nikdy nikdo nadváhou netrpěl, tudíž pokud se nebudu přejídat, nikdy mít nadváhu nemohu. Geny, které to způsobují, prostě nejsou v naší genetické výbavě.
A proč divoká zvířata nadváhou netrpí ? Jedná se o pouhý přirozený výběr - tlusté zvíře je pomalé, a tudíž buď nikoho nedohoní, a nebo někomu neuteče. V prvním případě se vůbec nenažere, ve druhém případě je velice lehkou (nemotornou) kořistí.
Jestli si někdo myslí,že tlustej hroch je nemotornej tak ať si k němu zkusí vlízt do řeky!
A jako býložravcům jim žrádlo taky nikam neuteče.
Čím víc se odkláníme od přírodních přirozeností,tím jsme zblblejší.
Z toho je jasné, proč mám nadváhu já a proč ji nebude mít ten zajíc.
Správně pravil syslík, poslouchej také občas svůj mozek e nejen tělo. A proč by tě opouštěly candidy albicans, když je tak dobře živíš?
Těch kil je opravdu za tak krátkou dobu nabvíc moc, ale asi na vině nebude nějaká porucha třeba endokrinologická?
Jdu si něco ulovit k obědu.
Tak teď jak je tomu doopravdy.
1. Některá zvířata mají nadváhu pravidelně a poměrně velkou - před zimním spánkem.
2. Další zvířata nadváhu nemají z toho důvodu, že se prakticky všude, kde je nějaká potrava, objeví tolik strávníků, že přežívají na hraně vyhladovění. Viz základy ekologie.
3. Nakonec jen málo živočichů může žít v klidu. Naopak, normou je neustálý stres a pronásledování nebo lov. V takových podmínkách se u většiny druhů jen obtížně vytvářejí větší zásoby.
___________________
Naopak zcela nesmyslné jsou tvrzení o "zhoubnosti člověka" - jediným důvodem je to, že jsme si dokázali vybudovat stabilní prostřední. Sklony k obezitě nejsou nic jiného než pozůstatky po předcích žijících v permanentním stresu a na pokraji hladu - každé dostupné sousto muselo být snězeno, protože energie a živiny byly "nedostatkovým zbožím".
- Odpovědět
Pošli odkaz