Konfliktní manželské vztahy

1.     Žena toužící po lásce a citově chladný manžel. Podle Martina (1978) se v typickém případě přichází léčit žena pro neurotické potíže, depresi a po­city insuficience. Zdůrazňuje, že má schopnost hluboké lásky a uvádí pří­klady, jak je její manžel neschopný jí lásku poskytnout. Je mnohomluvná, nezřídka umělecky orientovaná, popřípadě i nadaná a přitažlivá. Je nadšená pro terapii a rychle se u ní vyvíjí pozitivní přenos na terapeuta. Muži v tomto vztahu bývají inteligentní, vzdělaní a odpovědní, úspěšní v práci a respekto­vaní ve společnosti. Mají přiměřené požadavky na domov. Podle Martinovy terminologie však mají ochuzené projevování instinktů. Převládají u nich pri­mitivní ego obrany, jejich superego a ego převládá na úkor omezení libida a mají fixované rigidní struktury charakteru.

Berman a Lief (1975) hovoří u takového páru přímo v psychopatologických termínech jako o hysterické ženě a obsedantním muži. Muž je mírně závislý, má potíže s projevováním citů, jeví se jako přísný a mlčenlivý a „vždy dělá věci správně“. Vybere si ženu, která je ztělesněním „ženskosti“: zdá se být pasivní, je svůdná a má sklon k dramatickému předvádění. Zpočátku přináší muži mnoho vzrušení, protože u něj vyvolává city, které dosud neměl. To ho nadchne a on ženu vysoce oceňuje. Pečování o ni mu dodává pocit důležitosti. Žena hledá dobrého rodiče, který by jí poskytl stabilitu a bezpečí. Když se však po skončení romantického období objeví různé těžkosti, začne muž vnímat emoční povahu a emoční způsob myšlení své ženy jako nepříjemné. Zena začne zdůrazňovat své požadavky a muž se odtáhne. Vztah deterioruje ze vztahu dobrého rodiče a dobrého dítěte na vztah chladného rodiče a vzteklého dítěte.

2.     Muž, který hledá v ženě matku. Terapii zpravidla vyhledává muž, a to v situaci, kdy došlo v manželství ke krizi a on je neurotizován. Má milenku, kterou si chce vzít, ale vnější okolnosti jeho plány znemožňují. Někteří muži tohoto druhu byli milenkou odmítnuti a chtějí se vrátit k rodině, ale rozzlo­bené ženy je nutí k léčení. Ženy v těchto případech bývají obvykle vzorné matky, pokud jde o důslednost, spolehlivost a vytrvalost. Uvádějí, že mají svého muže rády a jsou ochotny s ním dále žít. Milenky v těchto vztazích bý­vají rovněž schopné, podobně jako manželky. Reagovaly na muže jako na osobu, která něco potřebuje. Byly často citlivější než manželky na emoční pod­něty, ale v manželství by se asi chovaly stejně jako původní manželky. Muži byli zpravidla dobrými milenci, pokud byl vztah romantický. Manželství ob­vykle uzavřeli mladí, ještě než ukončili vzdělání a mohli vydělávat, z lásky. Zena pracovala a pomáhala muži v kariéře, později se začala věnovat více dětem. Muž se mezitím stal finančně nezávislým a začal se ohlížet po jiné ženě, která by byla mladší, atraktivnější a volná a starala se o něj.

Berman a Lief (1975) nazývají tuto kombinaci „pasivně závislý manžel a dominantní žena“. Muž je zpočátku přitahován k samostatné ženě, chce se podílet na její síle. Trpí nedostatkem sebeprosazení. Pochyby o své mužnosti řeší volbou ženy, která se o něj bude starat. Obvykle si vybere ženu, která má potíže se svou ženskou rolí a necítí se dobře v závislém postavení; vybírá si manžela, kterého může ovládnout. Dojde-li ke konfliktům, narůstá manželovo pasivně agresivní chování a deprese jako reakce na nadměrné ovládání ženy. U ženy vede její neschopnost manžela ovládat a frustrace její vlastní potřeby závislosti k tomu, že se stává nepřátelskou a zlostnou. Centrálním problémem v manželství je problém moci.

3.    Manželství s oboustrannou závislostí. Podle Martina (1976) je toto manželství kombinací pasivně závislého muže s pasivně závislou ženou. Jde o manželství, v němž „žádný neumí plavat a jeden druhého táhne pod vodu“. Berman a Lief (1975) je charakterizují takto: Oba manželé jsou závislí a ne­zralí, oba touží po lásce a mají dojem, že v manželství dávají víc, než dostá­vají. U obou dochází k záchvatům vzteku, chovají se dětsky. Žádný z nich ne­dovede projevit dostatečný zájem o problémy druhého.

4.    Paranoidní manželství. Manželé mohou být paranoidní vůči sobě na­vzájem, např. nepřiměřeně žárlit, nebo mohou sdílet společnou vztahovačnost vůči okolí. Berman a Lief rozlišují dva dílčí typy manželství, v němž se proje­vuje podezíravost mezi manželi:

a)    Paranoidní manžel a žena se sklonem k depresi; muž je žárlivý, podezí­ravý, nepřátelský a zlostný, není si jist svou mužností. Zena má nízké se­behodnocení a snadno se nechá kárat. Myslí si, že nemůže získat nikoho lepšího. Manžel pro ni může znamenat opakování otce, který ji odmítal.

b)    Muž se sklonem k depresi a paranoidní žena; žárlivá žena si vezme muže, který je depresivní. Podezíravé chování ženy poskytuje muži omluvu k tomu, aby se nemusel snažit sbližovat se s vnějším světem, který se mu zdá ohrožující.

Zdroj: Stanislav Kratochvíl - Manželská terapie, nakldatelství Portál