Masochismus a sadismus

Ve velké většině případů účastníci tuto malou bolest plně akceptují a vychutnávají a někteří by se bez těchto projevů citu cítili zanedbáváni. Je s podivem, že "milostné kousání" je běžné í při kopulaci ostatních savců.

Plně rozvinutý masochismus je však zcela něco jiného a zahrnuje opravdové ponižování masochisty a často i kruté tresty. Submise se často symbolizuje pouty a i ta mohou být zdrojem bolesti. Pocit naprostého odevzdání na milost útočníkovi je pro masochistu důležitou součástí přitažlivé situace.

Stupeň navozované bolesti může sahat od ne škodného rituálního "potrestání" až po těžké bičování a bití. Naštěstí masochista obvykle udržuje nad situací jistou kontrolu a výstup ukonči dřív, než dojde k vážnému zranění. Pro skutečného masochistu je bolest hlavní složkou sexuální aktivity.

Mezi těmito dvěma extrémy se nachází veliká skupina lidí, pro něž je sadomasochistická fantazie důležitou součástí sexu. Lidé se častěji sexuálně vzrušují pouze fantazijní sadomasochistickou aktivitou nebo mluvením o ní než jejím fyzickým prováděním.

Čistý masochismus je mnohem méně častý než kombinace masochismu se sadismem - při níž vzniká slast působením bolesti druhým. Poměrně nezřídka osoba střídá role a dosáhne sexuálního vzrušení jednak vlastním utrpením a jednak působením bolesti.

Sadisté však dávají přednost nemasochistické oběti, neboť jejich vzrušení může záviset na tom, že u oběti vidí opravdový strach a neochotu. Sadismus je mnohem závažnější než masochismus, neboť se často vymyká kontrole a může vést k vážným zraněním nebo dokonce k vraždě.

Zdroj: Robert M. Youngson - O šílenství, podivínství a genialitě - nakladatelství Portál