Připravuje se legalizace prostituce

23.7.2013 00:01
Sex a vztahy

Česko stále nemá žádný právní předpis, který by definovat a upravoval prostituci. Nejstarší řemeslo světa sice není povoleno, ale není ani komplexně zakázáno. V souvislosti s prostitucí je trestným činem kuplířství, pokud z takového jednání kořistí jiná osoba.

Podle Lukáše Bohuslava z Právnické fakulty Univerzity Karlovy to ale není v současné době prioritou orgánů činných v trestním řízení. Ještě letos by ale mohly být ve Sněmovně předloženy dva návrhy, které by z prostituce udělaly řádné podnikání. Podle neziskových organizací, které s prostitutkami pracují, i podle lidí “z oboru“ je i minimální změna ve vnímání prostituce lepší než současný stav.


    Definovat a vymezit prostituci chtějí dva návrhy zákona. Jeden - zákon o regulaci prostituce, vzniká na pražském magistrátu, druhý, který počítá s úplnou legalizací prostituce, připravuje poslanec Viktor Paggio (LIDEM).


    Rozsáhlý magistrátní návrh upravuje podmínky provozování prostituce, stanovuje zásady pro provozování veřejných domů a privátů a zaměřuje se i na sankce. “Na veřejných prostranstvích by zákon prostituci zakazoval. Od škol, úřadů a zdravotnických zařízení, hřbitovů by musel být podnik vzdálen 150 metrů,“ uvedl radní pro legislativu Lukáš Manhart (TOP 09). Obce by si pak obecně závaznou vyhláškou mohly stanovit místa, kde by se veřejné domy mohly zřizovat. Zákon by také určil postihy za neplnění podmínek, například dvoumilionovou pokutu za provozování veřejného domu bez povolení.


    Ženy, které by chtěly v sexbyznyse legálně pracovat, by musely být starší 18 let, bezúhonné a zdravotně způsobilé. Povinné by pro ně byly zdravotní kontroly. O povolení k provozování prostituce by žádaly na obecním úřadu. “Šlo by o jakousi průkazku, která ale bude chránit integritu nositele. Nebude tam uvedeno jméno, registr bude neveřejný,“ řekl ČTK Manhart.


    Povinnou registraci prostitutek zavedli například v Holandsku a Německu; do systému se ale zapojilo asi jen 30 procent prostituujících osob. “Proč by slečny chodily na úřad, někde se registrovaly? Proč průkaz? Takhle z nich děláme občany druhé kategorie, v čem se to liší od středověké lilie vypálené na rameno? Stigmatizujeme na celý život, zaneseme do registru, za deset let to na ni kdokoliv může vytáhnout,“ argumentuje Jiří Matela, spolumajitel jednoho z pražských nočních podniků, který nabízí “zábavu pro dospělé“.


    Paggiův návrh se snaží legalizovat probíhající praxi s důrazem na zlepšení situace osob poskytujících služby, možnost samosprávy regulovat a ochranu zdraví před chorobami přenosnými pohlavním stykem. Prostitutky chce destigmatizovat. “Zákon nepřímo stanoví, že dohoda o sexuálním aktu za úplatu není proti dobrým mravům, takže platba za ni je vymahatelná u soudu,“ uvedl Paggio, jehož návrh zohledňujeme i zdravotní hledisko, když zavádí nový přestupek za užívání sexuálních služeb bez ochrany. Prostitutky by ale nemusely chodit na pravidelné zdravotní prohlídky.


    Oba návrhy počítají s tím, že by prostitutky platily daně. “Pokud chceme zvýšit daňový odvod prostitutek, tak to není cesta přes perzekuce, ale přes integraci do společnosti. Je třeba změnit image jejich práce, aby holka řekla, že je hrdá na práci, kterou dělá a kterou daní,“ uvedl Matela.


    Lidem z neziskových organizací, které se věnují problematice sexuálního byznysu, se více zamlouvá Paggiův návrh. “Magistrátní návrh reguluje provozování prostituce, ale nemá moc funkci ochrannou. Navíc je spíš kriminalizační, protože za porušení regulí hrozí velké pokuty. Ženy to nutí dál zůstávat v prostituci, protože musí vydělávat na pokuty,“ řekla ČTK Lucie Šídová z organizace Rozkoš bez rizika, která se zaměřuje na zdravotní prevenci lidí poskytujících sexuální služby.


    Podle Mately je i minimální změna ve vnímání prostituce lepší než současný stav. “Je to nezbytný krok k tomu, aby se do budoucna daly dělat další kroky,“ řekl ČTK. Současné právní prostředí posílá podle něj ženy pracující v sexbyznyse na “ostrov pro malomocné“.


    S přijetím zákona o prostituci by Česko muselo vypovědět některé mezinárodní smlouvy, zejména úmluvu o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950. Na tom ztroskotal sociálnědemokratický návrh o legalizaci prostituce v roce 2005.


    Právní normy, které v současnosti prostituci reflektují, jsou zákony o potírání pohlavních nemocí a zákon o obcích. Podle trestního řádu lze nyní provozování nejstaršího řemesla stíhat jen v blízkosti škol a podobných míst, kam chodí děti. Hrozí za to až dva roky vězení. Dvakrát tolik hrozí člověku, který jiného přiměje k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným.


    V Česku je trestné také zřizování nevěstinců. Jejich zákaz platí od roku 1922. Veřejné nabízení sexuálních služeb ale zakázáno není. Podniky tak veřejně inzerují erotické služby, při případné kontrole se ale vydávají za penziony, bary nebo masážní salony. Výskyt takových podniků mohou obce omezit obecně závaznou vyhláškou.

Lidé z praxe chtějí též destigmatizaci prostitutek. Destigmatizovat práci prostitutek a odstranit kriminalizaci lidí, kteří jim poskytují služby, byl měl být první krok na cestě ke společnosti, která bude vnímat “nejstarší povolání světa“ jako svou přirozenou součást. ČTK to řekl Jiří Matela, spolumajitel jednoho z pražských nočních podniků, který se orientuje na erotický byznys. Po uzákonění prostituce jako “morálního povolání“ volají i neziskové organizace, které pomáhají prostituujícím lidem.


    “Prostituující osoby nepoužívají status plnohodnotného občana. Prostituce není trestná, nicméně realizovat prostituci jako obchodní vztah k obživě je problematické, dostáváte se na pomezí zákona,“ řekl ČTK Matela.


    Podle něj, ale také podle neziskových organizací jako Rozkoš bez rizika (R-R) nebo La Strada, by bylo potřeba zvednout sebevědomí prostituujících lidí. Legalizace prostituce, jako je tomu od roku 2002 například v Německu, by mohla zlepšit postavení lidí v sexbyznysu. “V Německu je například zakotven nárok na platbu za poskytnutou sexuální službu a sexuální pracovnice a pracovníci mohou podat žalobu na zákazníka či provozovatele podniku, pokud nedostanou zaplaceno, což se v praxi i děje, i když to není příliš často,“ řekla ČTK Lucie Šídová z organizace R-R, která se zaměřuje na zdravotní prevenci a poradenství u lidí poskytujících sexuální služby. “Tím, že mají legální status, mají i větší důvěru v policii a nebojí se na ni obrátit, pokud se dostanou do problémů, například když je napadne zákazník,“ dodala Šídová.


    To, že prostitutky a prostituti nejsou vnímání jako rovnocenní občané, z nich podle některých dělá snadno manipulovatelné oběti. “Nemají pocit, že by se práva mohly dovolávat, proto je velice snadné, aby s nimi někdo manipuloval,“ uvedl Matela.


    Stejně jako zlegalizování prostituce by podle něj bylo potřeba dekriminalizovat lidi, kteří prostitutkám poskytují služby, zázemí nebo zprostředkovávají zákazníky. V Česku je totiž zakázáno provozování veřejných domů; zakazuje je skoro sto let starý zákon. Většina firem ale nařízení obchází tím, že má živnostenské listy na různé jiné živnosti - ubytovací nebo restaurační zařízení, masážní salony nebo zábavní kluby.


    “Máme stovky subjektů, které se tím (prostitucí) zabývají. Ale překračují tím zákon. V naprosté většina případů je taková praxe tolerována. Pak tu ale vzniká nesoulad mezi de jure (podle práva) a de facto (ve skutečnosti). Tím vytváříme korupční prostředí, prostor pro selektivní stíhání, prostředí, kde roste trestná činnost, zatěžuje to státní aparát. To je potřeba synchronizovat,“ míní Matela, který se v sexbyznysu pohybuje už dvě desetiletí.


    “Pokud přijmeme fakt, že se někdo rozhodne poskytovat placené sexuální služby a považujeme to za práci, pak je třeba přijmout i to, že k tomu provozovatel podniku vytváří podmínky, zajišťuje servis, úklid, bezpečností personál,“ dodala Šídová.


    Ženy nebo muži, kteří se živí prostitucí, většinou raději nabízejí své služby v nějakém podniku než na ulici. “Ve většině podniků jsou slečny rády, že tam jsou, že to můžou dělat tam, než aby běhaly po ulici. Ale poskytovatel služeb se vystavuje trestnímu stíhání,“ uvedl Matela. Kuplířství je totiž trestným činem. V nočním klubu, který se prezentuje jako zábavní podnik, pak oficiálně slečny pracují jako striptérky, barmanky nebo společnice. Až v labyrintu chodeb nočního klubu objeví host malé pokojíky, kde ve dveřích postávají více či méně oděné dívky a zvou k návštěvě. Pokoje si slečny pronajímají a co se děje za dveřmi, je jejich soukromá věc.


    “Pro většinu společnosti je prostitutka poznamenaná, špatná, možná oběť. Ten, kdo jí poskytuje služby, je pasák, tudíž zločinec. Mnoho lidí je přesvědčeno, že tuhle práci dělají ti lidé s řetězy a s pistolemi za pasem. Ale tak to není. Pokud bychom dokázali destigmatizovat prostředí, přistupovat k tomu jako ke každému jinému společenskému nebo sociálnímu problému, pak by šlo vše snáz,“ míní Matela.

Zdroj. ČTK

Související články

Iniciace do ženství

12.1.2007 00:00

Prostitutka: strážce víry

24.10.2006 00:00

Internetová příručka o bezpečnosti při prostituci

9.12.2004 00:00

Prostitutka - danajský dar

3.12.2003 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Obraty a hlouposti v tvem prispevku naznacuji, ze jsi komunisticky blb....
Antidemagog  |  24.7.2013 21:34

beru
hovnánek  |  5.11.2013 14:05

já chci sssssex
hhhhh  |  5.11.2013 14:05

Odkud jste? Jestli to nemáte daleko do PRahy, tak se večer přijdte...
pro staršího pána  |  5.11.2013 14:22

Ahoj
David  |  24.5.2014 09:06

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *