Rodinná dovolená bez zbytečných hádek

23.8.2011 00:00
Sex a vztahy

Na dovolené chceme odpočívat, poznávat nová místa, získávat příjemné zážitky - a také být s těmi, které máme rádi. Většina z nás dobře ví, že hádky a roztržky nejsou na dovolené ničím neobvyklým, ti zkušenější s nimi víceméně počítají. Jak to zařídit, aby jich bylo co nejméně?

Hádky patří do rodinného života stejně tak jako déšť do letních měsíců: Nemělo by pršet moc často, ale bez deště by příroda vyschla. Podle mě by přírodě mohl stačit vlahý letní deštík, večerní letní bouřka má také své kouzlo - ale krupobití a povodně... A podobné je to ve vztazích s hádkami - vyčistí vzduch od napětí, je to příležitost si vyříkat důležité věci, ale také je to možnost si navzájem ubližovat, vyvolávat úzkost u přítomných dětí, ničit vztah. 

Na dovolenou si jedeme odpočinout a k tomu hádky samozřejmě nepřispívají. Jak se jich tedy vyvarovat? A je to vůbec možné? Výzkumy tvrdí, že na dovolené se lidé nejvíce hádají o penězích a o způsobu trávení času, vysoko skórovaly také hádky o rozdílném pohledu na přístupu k dětem. Zkrátka na dovolené se hádáme o stejné věci jako po celý rok doma. A z toho vyplývá první bod, na kterém můžeme pro co nejméně hádek zapracovat: Ať chceme nebo ne, naše dlouhodobější neshody si vezeme s sebou. Je chybou očekávat od toho druhého (a samozřejmě i od sebe), že  během těch několika společných dní budeme o věcech přemýšlet, prožívat je a chovat se jinak než po celý rok. Je prostě dobré nenechat se zaskočit, připustit si konkrétní oblasti, ve kterých panují neshody, a při plánování dovolené to zohlednit. 

Konkrétní příklady:

  1. Partneři mají během roku časté neshody ohledně zacházení s penězi - s rodinnými financemi. Žena muži vyčítá, že je šetřílek a rodině nic kromě základních věcí nedopřeje, muž ženě vyčítá, že příliš utrácí a to za hlouposti, které rodina nepotřebuje. Dovolená pak může být přehráváním stejného filmu - a nebo pokusem udělat to prostě jinak: Z celkové sumy, použitelné na dovolenou, je možné vyčlenit „kapesné“ pro každého člena rodiny (rodiče a dospívající děti) a způsob jeho využití vzájemně nekomentovat. Zároveň si lze větší toleranci naordinovat s tím, že dovolená je výjimečná tím, že si můžeme v rámci možností více plnit své potřeby.
  2. Rodiče i děti mají různé představy o tom, jak naplnit čas na dovolené u moře - otec by rád cestoval, matka by se ráda opalovala na pláži a četla knížky, dcera by chtěla trénovat serf a syn užívat atrakce v lunaparku. Problém je, když jedou rodiče s jasným názorem, že by měla být rodina stále pohromadě a užívat si pospolitost, přitom během roku jsou všichni zvyklí do značné míry trávit čas po svém. Zde je možné jednak předem plánovat a vybírat místo, kde si přijdou na své všichni - a nebo kde alespoň nebude někdo z rodiny přímo trpět. Všichni mají přeci stejné právo mít se dobře a užít si to. Na samotné dovolené může fungovat princip solidarity (těžko se první den všichni rozejdou po svém a poslední den se možná sejdou na letišti). Je normální se přizpůsobit, ale není v pořádku se přizpůsobovat stále (bereme-li malé děti, toto pravidlo moc neplatí).
  3. Partneři naplánují společnou úžasnou dovolenou poté, co mají za sebou několik měsíců manželské krize a ve změně prostředí hledají východisko. To nemůže vyjít! Pokud již prče odjezdem (či odletem) nenastoupili cestu smíření a opětovného sbližování, stane se hotelový pokoj vězením, ze kterého se těžko uniká. V takovém případě je lepší dovolenou odložit nebo alespoň udělat nejprve pokus s víkendovým výjezdem do nepříliš vzdáleného penzionu  - když to vyjde, je na čem stavět. 

Pokud jsou naše časté hádky spojené s prostředím, ve kterém žijeme, může změna vzduchu přinést uklidnění a úlevu. Například když se doma často hádáme o plnění „domácích povinností“, které na dovolené často odpadají. Nebo pokud se výrazně liší u jednotlivých členů rodiny názor na pořádek či nepořádek - i v tomto případě se nám bude na dovolené dařit spolu lépe bez zaběhaných domácích stereotypů. 

Zvláštním případem jsou společné dovolené pro více rodin - ty přinášejí změnu v zaběhaných pořádcích v každém případě, ovšem nemusí jít vždy o změnu k lepšímu. Pozitivní může být snaha ve svých vášních se před ostatními rodinami krotit, také může být fajn sledovat návyky jiné rodiny a vzít si z toho nějaké poučení pro sebe. Vytěžit z tohoto „modelu“ dovolené mohou ale mnohem více rodiny otevřené - tedy ty, které jsou na kontakt s jinými rodinami a sdílení svého soukromého prostoru zvyklí. 

Jaká je tedy pointa? Hádkám na dovolené můžeme do jisté míry předcházet, pokud nebudeme mít přehnaná očekávání, vezmeme v potaz potřeby všech zúčastněných a neodjíždíme v době domácího válečného konfliktu. Pokud spolu během roku nejsme zvyklí příliš trávit volný čas, měli bychom si jistou volnost dopřát i na společné dovolené, ušetříme si nervy a odpočineme si.

Jan Kulhánek 

Autor textu, klinický psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek, provozuje s kolegy odborníky ambulanci PSYCHOTERAPIE ANDĚL PRAHA. Profesionální a osobní přístup zda najdou všichni, kteří potřebují pomoci v životní krizi, trpí úzkostmi či depresemi, potřebují pomoci s problémy v partnerských vztazích, léčí se s mentální anorexií, bulimií či přejídáním, trpí závislostí na alkoholu a hracích automatech, chtějí pracovat na rozvoji své osobnosti. Své služby nabízí toto zařízení také dětem a jejich rodičům. Více informací najdete na www.psychoterapie-andel.cz.

Přidat komentář

 
* *