Citový incest

Její otec brzy opustil rodinu, aby se mohl věnovat umělecké dráze. Hodně pil; přesněji řečeno, byl alkoholik. Mladá žena barvitě líčila, jak se otec teprve během jejího dospívání probral a uvědomil si, že má dceru. Provinile s ní znovu navázal kontakt. Avšak místo toho, aby se jí dostalo citu, který dosud postrádala, došlo k podivnému převrácení rolí. Otec se k ní začal chovat jako její syn a vkládal svůj osud do dceřiných rukou, jako kdyby byla jeho matkou. Ona se takovému chování vzpírala. Toto břemeno bylo těžší než váha prázdnoty, která předcházela.

Vzpírala se, ale svůj vzdor potlačovala. Otec nebyl schopen žít sám a ze svého neštěstí obviňoval dceru. Vydíral ji slovy: "Opustíš mě, necháš mě úplně samotného." Když jsem se jí zeptal, proč jeho vydírání toleruje, odpověděla: "Nechci mít na svědomí jeho smrt. Byla bych ráda, kdyby mi řekl: "Nejsi za mě zodpovědná." Otec neuměl udržovat od dcery patřičný odstup, a naopak dcera nebyla schopna vymezit si vůči němu své vlastní teritorium. Hlavními faktory tohoto afektivního incestu bylo otcovo nevědomí a pocity viny jeho dcery.

Tato žena prožívala situaci typickou pro děti, které byly postaveny do rodičovské role. Nedaří se jim odpoutat se od rodičů, protože uvízly v pocitech viny. I jejich partnery jsou většinou vysoce závislé osoby, které se podobají jejich rodičům. Například mladá žena, o níž už byla řeč, psala odborné články za svého přítele. Musela neustále přesvědčovat sama sebe, že její přítel je samostatná bytost, schopná přežít rozchod, ale přitom nebyla schopna ho opustit. Pokoušela se ve vztahu se svým přítelem řešit problém, který jí vznikl v soužití s otcem.


Zdroj: Guy Corneau: Anatomie lásky, nakladatelství Portál