V Řecku patřilo každé tělo celé obci. V nejstarším římském období musela novomanželka o svatební noci dříve než s manželem spát s jeho příbuznými (agnáty). Aby získali právo na výlučné sexuální užívání určitého člověka, museli oba partneři přinášet oběti: žena tím, že souložila s jinými muži, muž tím, že to strpěl. Zvyk únosu nevěsty o svatebním dnu ženichovými přáteli a povinnost ženicha nevěstu najít a vyplatit je modifikovaným reliktem tehdejšího nazírání.

Zdravý selský rozum napovídá, že nevydařené manželství se může stát příčinou hlubokého žalu a zlomit srdce. Podle nejnovějších poznatků švédských vědců hrozí ženám se srdečními chorobami žijícím ve stresujícím partnerském vztahu trojnásobně vyšší nebezpečí recidivy srdečních problémů.

Běžnou chybou v manželství je to, že muž hned po sňatku věnuje veškerou energii dobývání vrcholů a příliš se nestará o základní tábor (manželství). Právě tak častým zdrojem problémů v manželství je opačný přístup, který je typicky ženský. Nejedna žena má totiž v okamžiku sňatku pocit, že svého životního cíle už dosáhla. Základní tábor je pro ni vrcholem.

Láska mezi partnery od obou vyžaduje, aby se zřekli své první a nejdůvěrnější lásky, to jest lásky ke svým rodičům. Chlapec se může stát mužem a dát svou lásku ženě, teprve když se stane nezávislým na matce. Dívka se může stát ženou a dát svou lásku muži, teprve když se stane nezávislou na otci. Nutným předpokladem úspěšného partnerského vztahu je obětování a transformace našich vztahů k rodičům.

Vztah mezi mužem a ženou vyžaduje, aby muž chtěl ženu jako ženu a aby žena chtěla muže jako muže. Jejich vztah se nikdy plně nevyvine, pokud chce jeden druhého z jiných důvodů: například proto, že jeden z nich je bohatý nebo chudý, katolík nebo protestant, žid nebo muslim, hinduista nebo buddhista; nebo proto, že jeden chce druhého dobýt, chránit nebo polepšit; nebo proto, že žena chce, aby muž byl otcem jejích dětí, a muž chce, aby žena byla matkou jeho dětí.

Všichni bohové a bohyně jsou schopni siláckého hněvu, ale nejpřednější z nich je v žárlivosti Héra, žena Diova. Vždy byla připravena propuknout v záchvat vzteku nad svým manželem, skutečným arcizáletníkem. Během historie byl Zeus kritizován jako velký bůh, který je však zároveň nevěrným milencem. Mytologie však není přesným portrétem lidských vlastností a slabostí, třebaže se vyjadřuje v obrazech ze života smrtelníků. Do mýtu musíme nahlížet hlouběji, abychom rozeznali jeho nezbytnost a tajemství.

Když zažíváme opravdové vztahy s jinými lidmi, rozšíříme tím obvyklé hranice svého já. Dáme najevo, že obsah našeho já nemusí být osamocená a izolovaná skořápka. Mytolog Joseph Campbell jednou řekl, že správně chápané manželství je uznání duchovní jednoty. Sňatkem s tou pravou osobou nebo přijetím závazku vytváříte potenciál pro větší celek. V případě konfliktu se každý z partnerů musí naučit obětovat své já, aby vztah zůstal zachován. Nejde o moje potřeby versus tvoje potřeby, ale o to, co je dobré pro manželství.

Naše kultura zapomněla, že sexuální energie je projevem energie duchovní. Ve skutečnosti touha spojit se sexuálně s druhým člověkem je odrazem hluboké duchovní potřeby prožívat jednotu a úplnou intimnost, která překoná náš pocit izolovanosti.

Impotence je noční můrou mnoha mužů. Avšak stejně jako jiné zdravotní potíže, má i imopotence své příčiny. Často je důsledkem nezdravého životního stylu či jiného onemocnění. Pokud jsou rizikové faktory známy, není problém jejich působení omezit. Čím dřív, tím líp.

Ať jste kdokoliv, sexuální energie se neustále vytváří a ukládá v oblasti pohlavních orgánů. Byly nalezeny negativní důkazy o zdravotním stavu těch, kdo žijí v celibátu, na základě studií o kněžích a jeptiškách, kteří používají pouze sílu vůle na potlačení sexuálního ohně ve svém nitru. Zjistilo se, že celibát u žen vedl v konečném důsledku k poškození pohlavních orgánů, způsobeném dlouhodobým tlakem ve vaječnících nebo v prsou, což následně ovlivnilo vnitřní orgány.