jak se odmilovat ?

Ráda bych se s vámi...Řekla bych, že proti Tobě hrají dvě věci, a to nebydlí v ČR a chystá se zakládat rodinu. I kdybyste se v létě viděli (pokud bych byla šíleně zamilovaná, tak bych do toho určitě šla) a něco mezi vámi zase bylo, nemá to podle mě budoucnost. Chemie je pěkná potvůrka a vzdálenost je jí úplně jedno. Ještě si myslím, že jsi v nevýhodný pozici, protože jsi mu vyklopila, jak to u sebe máš. Takhle to má pod kontrolou. Nechci přímo napsat, že si jenom užil, to bych musela vědět víc info, ale někteří mužský jsou prostě takoví a zvedají si tím sebevědomí. A jak to máš doma s přítelem?

Myslíte že je to tak...Já bych z toho trápení udělala radost. Když tě to flirtování s ním baví, klidně to dělej. Nikomu to neublíží a nikdo se to nedozví. Vlasy bych si kvůli tomu netrhala.

Ráda bych se s vámi podělila i o svůj "příběh". A jakékoli komentáře ocením, protože pak mám pocit, že v tom nejsem sama. I po přečten diskuzí na internetu to vím a je mi trochu líp.Před rokem a půl o Vánocích jsem se náhodou seznámila s jedním člověkem, který je čech, ale žije v Americe, ale každý rok na Vánoce se sem vrací. Seznámil nás jeden kamarád skutečně náhodou. Zjistil, že se zajímám o fotografování a že mám nový foťák, se kterým neumím moc zacházet a nabídl mi, že můžeme jít spolu na Petřín a že mi tam vysvětlí co a jak. V předvečer naší schůzky mi napsal, jestli bych s ním nešla na večeři. Napsala jsem mu že ne, protože se mi vůbec nelíbil a řěkla jsem si, že to tím úplně zkazil, že mi dal najevo že se mu líbim - tak jsem si to vyložila a bylo mi to nepříjemné. Jak jsem řekla, on se mi totiž nelíbil vůbec. Přemýšlela jsem i o tom, že s ním následující den nepůjdu, ale nakonec jsem šla. A jak dokonale se můj názor na něj během jednoho půl dne s ním změnil, hrozně mi lichotil a dal mi najevo, že se mu líbim a že jsem fajn a řekl, že hned jak mě viděl, tak věděl, že si spolu budeme rozumět. A to mě strašně ovlivnilo, je to přesně tím mým nízkým sebevědomím, já jsem hned okouzlená tím, že mě někdo ocení a hned se do něj zamiluju...Ještě ten den mne pozval na svojí rozlučkovou párty, kam jsem přišla, ale potom jsem toho litovala,protože jsem mu tím moc dala najevo, že mi s ním bylo taky fajn...Pak odjel. Napsala jsem mu jednu zpávu na fb, citově nijak nezabarvenou,jen že mu děkuju za fotografický minikurz a ať mi pošle název jedné knížky, kterou mi doporučoval. Neodepsal. Během roku jsem na něj myslela, hlavně samozřejmě těsně potom co odjel, ale i pak dál. V létě se na fb objevila jeho fotka s komentářem "just married" . To bylo jak rána kamenem, vážně mě to šíleně zasáhlo, úplně absurdně hodně, vždyť jsem s ním strávila jeden den...Vůbec jsem ho neznala, ale stejně mi s ním bylo tak strašně dobře...V tu chvíli jsem přemýšlela o tom, že si ho vymažu z přátel, že mi nestojí za takové emoční výlevy, že se přece nenechám ovládat nějakým facebookem, ale neudělala jsem to.V prosinci, tedy rok od toho, co jsem ho poznala mi napsal zprávu, že zas přijede do Prahy a že by mne rád viděl ať mu pošlu číslo, že mi zavolá. Několikrát jsme si volali a sešli jsme se a povídali jsme si a plynulo to úplně úžasně, chtěli jsme si toho hrozně moc říct. Byli jsme spolu několik hodin a potom jsme šli do klubu ještě s jeho dalšími přáteli. Ten večer mezi námi k něčemu došlo - ano teď toho lituju, ale už to tak prostě je. Neměla jsem to dělat, vím...Pak byl Silvestr a vůbec se mi neozval, ale pořád byl ještě v čechách, ale v té době už i se svojí ženou. Po novém roce, den předtím než se vraceli zpátky do Ameriky, mi zavolal a sešli jsme se na oběd a byli spolu až do večera a pak šli opět na jeho rozlučkovou párty. Celou dobu jsme si skvěle a otevřeně povídali.Také řekl pár věcí o svojí ženě, například, že se strašně bojí, abychom jí nepotkali, vymysleli jsme nějakou potenciální výmluvu, ale samozřejmě nebyla potřeba. Bavili jsme se spolu jako přátelé, on mi ani nenaznačoval, že by mě chtěl nebo cokoli, vyprávěl mi o tom, jak má tu svojí ženu rád a jak si jí váží a jak chtějí mít děti a já mu zas povídala o svém příteli a o problémech našeho vztahu...Jenže, on to dokázal v pohodě citově ustát, ale já ne- klasika. Dala bych si za to facku. Samozřejmě že jsem se do něj zamilovala až po uši a první dny po jeho odjezdu se to vůbec, ale vůbec nedalo vydržet. Byla jsem odhodlaná mu nenapsat, ale nakonec jsem to nevydržela a sdělila mu, co k němu cítim. Že mi s ním bylo strašně dobře a že nemá mít ženu a žít tak daleko a že mě pěkně zamotal hlavu. Odpověděl mi, že doufá, že se moc netrápím a že možná přijede v létě a že je zajímavé, jak v životě potkáváme spoustu lidí a jen s někým se stane to "beng" a s tím člověkem si prostě strašně dobře rozumíš. Ale nebyl v tom ani náznak toho, že by se třeba chtěl vrátit a opustit svou ženu a práci...Jistě že ne. Od té doby jsme si nenapsali, to je pět měsíců. Až včera na fb jsem mu napsala z nějakého náhlého popudu. Předtím jsem to samozřejmě miliardkrát vydržela, ale včera jsem to prostě udělala. Chvíli jsme si psali, řekl že v létě přijede...ale pak mi napsal, že mu nevyhovuje psát si po chatu a že musí končit protože je v práci...A já jsem úplně vyřízená, pořád na něj myslím, ne jen kvůli tomu včerejšku, před týdnem jsme byli na dovolený a já tam celou dobu myslela na něj. Prostě od toho ledna těch pět měsíců to neztratilo na intenzitě, během toho roku předtím to nebylo tak silný...A prostě nevim co s tím, je to šílený emoční vypětí, nic mě dost nenaplňuje,protože nic neni tak silnýcjako to, co cítim k němu...Vy to znáte, podle toho co jsem četla. A taky podle všech rad, bych ho měla smazat z přátel a v tom srpnu se s nim samozřejmě nevidět, ale dokážu to? Já tak strašně nechci na něj začít zapomínat... Pořád doufám, že se něco stane, ale co by e asi tak mohlo stát, vždyť já bych mu ani nic špatnýho nepřála, on prostě našel tu pravou a chce s ní být...Co mám dělat?...Poraďte...Díky

Myslíte že je to tak...jednoduchý? Nevím..ale krásný to je, viď Ivo?

O tom, že se mladí rychleji...Myslíte že je to tak jednoduché?Já se nemůžu skoro soustředit na nic ,když mě dává do ruky peníze a zároven děkuje a přeje krásný den. Není to snadné protože jsem vdaná a mám dvě děti,proto na něj nemůžu a nechci myslet........

Do lázní se kromě jinýho...To já znám z vlastních zkušeností. Ale jen si ty ženský se mnou hrajou. A nejsou tam žádný krasavice. Jedna delší zkušenost stačila. A navíc jsem nemocný a už na to ani co nemám manželku nemám náladu.

O tom, že se mladí rychleji srovnají ze zklamaných lásek, by se dalo polemizovat - každý případ je jiný. Ze své studentské zamilovanosti v 18 letech jsem se vyhrabával několik let - prostě se nedalo zapomenout.Ivo, nejen že "tvoje situace je zatím otevřená" (Pavel 36), ale taky vlastně docela dobrá - není mi jasné, proč se ho chceš v duchu nějak zbavit, když se pořád na něj těšíš. On zřejmě neví, co si má myslet a třeba ani co říct ("Slečno, nemáte za deset korun drobný?").Zdravím všechny moje větší holky, snad už budu mít víc času. :-)

V 90 už budu dlouho pod...Do lázní se kromě jinýho jezdí souložit. Stačí si pročíst téma Nevěra v lázních a nezoufej, třeba taky něco vytěžíš. Zábrany tam padají mnohem snáze...

V 90 už budu dlouho pod...Neboj, J, láska si tě najde, ale nesmíš se schovávat

Petro... Třeba tak, že mě 2 dny ignoruje nebo taky 14 dní, no a před tím na tu lichotku hrubě odsekne. Dřív se třeba usmála nebo tak... No asi abych pochopil, že nemá zájem. Muži zase tak nechápaví nejsou, zvlášť když jsme si to už dřív vyříkali.Ivo - tvoje situace je podle mě zatím otevřená, jestli nepozve on tebe asi by jsi ho měla zkusit pozvat sama... I když chápu, že to nebude vůbec jednoduché. Možná poradí něco místní dámy :) ??

Ašanah, a jak jsi reagovala...Napsala jsem přesně to, co on ... že se to nějak překlopilo. To spojení použil on ve svých výmluvách. Na to už neodpověděl.

Ašanah, Pati má pravdu,...Ale já už se první nikdy neozývám ... už se ozve 1x za 1-2 týdny.

V 90 už budu dlouho pod drnem. Za chvíli do práce a v pátek konečně lázně.

Pokud nejste zamilováni nevadí, mám známou mé tetičky, která se v 95 letech zamilovala do jednoho moderátora. Mé tetičce bude brzy 90, ta se zase zamilovala do ošetřovatele v nemocnici, kde byla asi na 10 dní. Pořád na něj vzpomíná a nejraději by tam za ním šla znovu, pořád mi básní o Tomášovi, který je vozil z vozíčkem a sprchoval.To, že láska kvete v každém věku jsem tak nějak tušila, ale ta míra mne zaskočila :)Člověk potřebuje být milován a milovat a přejde ho ta asi, až s posledním výdechem. Nevím jestli nad tím plakat, nebo se tomu smát :)

Já jsem se neodmiloval ale byl jsem odmilován. Jsem sám.

Dnes se ON zase ozval a ptal...Ašanah, a jak jsi reagovala na to - A on, že škoda, že nám to nevyšlo, co jsme plánovali a chtěli. ???

Ašanah – to je teda...Vidím že mi opravdu radíte,tak vám napíši více....To nejde na něj nemyslet když ho vidím daždý druhý den.Jsem prodavačka a on knám chodí nakupovat a když platí tak mi dává peníze do ruky a upřeně se mě dívá do očí jako by mě chtěl uhranout já už nevím co stím ale přitom se na něho vyloženě těším.Chová se tak nevině že jsem pokaždém setkání uplně mimo.Kdyby mě aspon nekam pozval nebo něco řekl ale on nic neříká jen se dívá.

Pavle, jak se na lichotku reaguje afektovaně?

Ašanah – to je teda v-ůůůůůůůů- l Kikuška + Iva....Platí to, co jsem psal nahoře. I když jaksi věřím v transcendentální povahu emocí, tak vše probíhá v psychice (hlavě) - pokud si budete neustále dokola vytvářet romantické představy o svém protějšku NIKDY se neposunete dál. Najít si za každou cenu nějakého koníčka. (Tím je myšleno COKOLIV, co Vás odvede od myšlenek na dotyčnou osobu. Chození do přírody, zahrádkaření, čtení, aerobik, prostě cokoliv, hlavně aby byla zaměstnaná mysl a nevracela se stále v kruzích zpět. )Taky pomůže, pokud se soustředíte na jeho špatné vlastnosti. Pokud Vám na zbožňovaném protějšku začne něco vadit, máte napůl vyhráno. Takže si ho trošilililinku zprotivit jenom pomůže.Důležité je si uvědomit, že nezapomenete nikdy, ale mysl se to naučí poměrně dobře zvládat. (Co se týká mě osobně, tak po nějakých 5 měsících jsem začal realizovat, to co jsem psal výše: Naprosto reálné chladné hodnocení situace + trochu přemýšlení o jejích špatných vlastnostech (Mimochodem podpořené tím, že o mě prakticky nikdy neprojevila větší zájem a jejím současným chováním – na lichotku zareaguje afektovaně – to by prostě odradilo asi každého chlapa). Daří se mi na ni myslet méně a snažím se jí vyhýbat, což je momentálně konfrontováno tím, že občas prohodíme pár slov o blbostech. To aby mě totálně ignorovala je můj sen. Taky neplánuju se v nejbližší době s někým zaplést..) Ale celkově se to u mě postupně zlepšuje :0)

Před dvěma lety jsem se šíleně zamilovala do jednoho muže ,on to asi tuší ale nikdy jsme o tom nemluvili.Nemohu se toho zbavit a pořád se k tomu vracím ,zdají se mě o něm aji krásné sny, poradte co mám dělat abych ho dostala z hlavy.......