jak se odmilovat ?

Já ti nevím - ale já už...Třeba si tím zvedá sebevědomí a zkouší, jestli bys měla zájem. U mě nic nového. Pořád se mu snažím vyhýbat a zatím se daří, i když mám pocit, že nadbíhá, kde může. Když jsem šla s dětmi do kroužku, potkala jsem jeho ženu a ta pak nečekaně (řekla bych, že poprvé) šla vyzvednout jejich syna. Jen to podpořilo moji teorii, že něco tuší, že nás nechtěla nechat o samotě. On doma byl, takže mu zřejmě narušila harmonogram a nebo je to celé naopak a poslal ji tam on.

Zdravím všechny. Zaujal mě...Karami, tak to je když jeden chce ze vztahu vycouvat a nechce to říct na rovinu. Třeba jednou tuto situaci ještě jednou zažiješ a sama budeš na té druhé straně

Dobře děláš, protože v...Já ti nevím - ale já už dávno nepíšu první, jen odpovím, když napíše. Zatím to nechávám u ledu. Nakonec asi zase by to dopadlo jako předtím, a dohadovat se o termínech už nehodlám.

Zdravím všechny. Zaujal mě název diskuze a odhodlala jsem se sepsat svůj příběh. Není to žádný neobvyklý příběh, ale nevím, kde jinde si nechat poradit. Jedná se o rozchod. Měla jsem dva roky přítele. Byla to taková má obrovská láska, se vším všudy. Nehádali jsme se, měli jsme stejné koníčky, zájmy, měli rádi stejnou hudbu a uměli ve všem v pohodě vyjít. Co se týče rodin, vycházeli jsme velmi dobře jak s jeho, tak s mou. Ovšem, nečekaně nastal problém. Já měla těžší období kvůli studiu a on podlehl nekonečné angíně. Nemoc se prodlužovala a nebo ji přecházel. Zprvu to vypadalo nadějně, měl přijet k nám na noc, těšili jsme se na sebe, ale dostal přes noc horečky a musel na pohotovost. A to je pro něj co říci, protože ten na pohotovost by nejel, ani kdyby trakaře padaly. A od té doby se to začalo sypat. Napjatost, zmatenost, nejistota v citu... Já se snažila to řešit, možná až příliš... Takže bych se nedivila, kdyby ho právě toto unavilo. Vždy se mi snažil vysvětlit, že to není problém mezi námi, ale všeobecný. Jenže já, pod tlakem školy a těžkého období jsem nevěděla, co dál. Ze stresu jsem hubla, neměla chuť s někým někam vyrazit.. Bylo to těžké. Dlouhou dobu jsem mu navrhovala rozchod, ale tvrdil, že to nechce, že jedině, pokud by mi tak bylo líp, ale že takhle ztracené to není. Takže jsme to protahovali a já se pořád snažila to řešit. Došlo i k slzám... To už hůř snášel a pak jsme se pár dní neviděli. Napsala jsem mu, že už vážně nemůžu, že jestli chce, ať jde, že takto to nikam nevede... Odpověděl, že asi joo, že toho bude nejspíš litovat a možná už lituje, ale že už asi necítí to, co cítil a hlavně ho ničí mě vidět v slzách. Že má v sobě blok a neví, jak z něj ven. Pár dní po tom jsme se vůbec nebavili. Ptal se na mě mých kamarádů a já na něj. Říkala jsem si, že je to přece jen měsíc, tak bych mu mohla napsat i sama, nechtěla jsem to pořád řešit přes druhé, jako to dělal on. Napsala jsem mu, ale neodepsal. Nakonec jsem se rozhodla s ním sejít a vrátit mu ještě společné věci, které mě nutily nad tím vším neustále dumat. Sebrala jsem to a dala mu to. První, jak mě viděl, tak mu zářily oči, ale nakonec to byl rozhovor velmi odměřený z jeho strany, velmi nepříjemný a zvláštní. Oči mu tikaly do stran... Neuměl se se mnou bavit. Tvrdil, že by byl klidně kamarád, ale postupem času zjistil, že to nechce, že to nejde a neumí... Že by to byla přetvářka. Že ničemu nerozumí, že mu je všechno jedno, nic neřeší, nic neví... To mě zamrzlo, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Sedla jsem si vedle něj na lavičku, kde naše neustálé a neobvyklé dohady skončily. Po chvíli, kdy jsem si vedle něj sedla, jako by neuměl poskládat větu a jen odsekával. Poslala jsem ho domů, aby to nebral jako nucení být se mnou dýl. V tu chvíli mi přišlo, jako by se urazil, ale sebral se, vzal věci a s čau odešel. Doma, díky jeho rodině vím, že se s ním pořádně nebavil a další den byl taky k nepoužití. Moc nerozumím, proč je takový, když viděl, že jsem tam přišla s pohodovým přístupem. Teď dost sportuje, tak je neustále v pohybu a odreagování, ale i přesto má své chvilky jako právě já. Opravdu, nikdy jsme se nehádali, vztah jsme měli nádherný a ten konec byl takový ve zmatku. Hrozně mi chybí, ale toleruji jeho volbu, že se na to necítí. Neozývám se mu tedy a nechávám tomu průběh. Ovšem netvrdím, že mi jeho chování nevrtá hlavou.... Je to pohodář, který se nenechá jen tak něčím rozhodit. Pokud je někdo, kdo není vyloženě jeho krevní skupina, slušně ho pozdraví, ale neřeší ho. Proto mi to vrtá hlavou. Toto chování je mi cizí. Poradíte, prosím?:)

On názor nezmění, to je...Dobře děláš, protože v takovém případě by si nezasloužil, abys s ním byla fyzicky i psychicky. Jestli tím tzv. ultimátem to neukončuje stylem, aby z toho měl lepší pocit, že ti v podstatě něco nabízel.

Ašanah, asi máš pravdu,...On názor nezmění, to je jasné. Jen by to bral jen přes sex a to já nemůžu.

pro Valerku. A nejen pro ni...Ašanah, asi máš pravdu, nedělalo by to dobrotu. Já bych na to taky neměla. Ještě víc by se ti tím zavrtal do hlavy a pak by z toho bylo mnohem větší trápení. V podstatě je to na něm, i když už vypadáš rozhodnutá. Asi to nevypadá, že by změnil názor, že? Trochu mi to přijde, že už to jsou takové výstřely naslepo.

pro Valerku. A nejen pro ni .... dnes se zase ozval a chtěl se sejít. V této situaci jsem odmítla, že si to musím rozmyslet a neudělat si nepořádek v hlavě. Tak to respektuje, že tak to nechce. Jemu by vyhovovalo se sejít třeba 2x za rok za účelem sexu. Sám mi říkal, ať si někoho najdu. A to bych nedokázala, kdybych do toho s ním znovu spadla. Kvůli jednomu sexu se trápit nebudu. Takže zatím se nesejdeme, na to nemám.

Byl to opravdu jen příběh,...Já vím, hlavou to vím. A už jsem dospělá a čím víc o tom přemýšlím, tím víc vím, že to musím ovládat rozumem a nenechat sebou kymácet jako strom ve větru...Nechci život strávit trápením a čekáním na někoho, kdo nepřijde....Ale díky, že jsem se s vámi o to mohla podělit...

Reakce na příběh Pati...Byl to opravdu jen příběh, který se mi vybavil po přečtení tvého příspěvku. Aneta to měla na rozdíl od tebe snazší, oba měli rodinu, povinnosti a dělila je od sebe železná opona totality. S tebou měla společné to zamilování, které bylo předem ztracené. Nightt, ber to tak, že ten starý film, o kterém mluvíš byl jen nadsázka a pokud si vzpomínám i nadsázka úsměvná. Nejhorší by bylo kdyby ses opravdu dostala do stavu čekání...mohla bys také čekat jen ty sama. Láska, která se promění na iluzi je lež..

A ještě komentář k "jak kdo", já se právě zamiluju hrozně rychle a hodně a pak mě to nechce pustit...Já jsem vážně schopná zamilovat se během jednoho dne...Možná i rychlejc...

Reakce na příběh Pati WMyslím, že chápu, co jsi tím chtěla říct.Děkuju ti za ten příspěvek, vážím si toho.Myslím, že ještě musím ujít velkou cestu, než dokážu něco prožít a pak se netrápit nad tím, že už to není. Jednou jsem viděla film "Příští rok ve stejnou dobu" nebo tak nějak se jmenoval a v tom filmu se právě dva lidé scházeli každý rok a moc se milovali, ale zároveň měli oba svojí rodinu. Mám strach, že na něco takového prostě nejsem dost silná... Třeba nejak vyzraju a naučím se to, zatím je pro mne něco takovéo spíš trápení...

Máš to teď tak, že se do nikoho nedokážeš zamilovat a všude hledáš toho svýho, jako ta Dajána, o které se zpívá, že je v lásce nevěrná a ona zatím potají jediného v mysli má?

Pati, opravdu nevím co je...Nic, Helenko, vzpomínka..

:)Pati, opravdu nevím co je pointou toho příběhu...

Pati W, co tím svým...:)

Napíši ti příběh, na...Pati W, co tím svým příběhem chtěla říct? Něco podobného, co je v písni- Krásná, bláhová, Dajána?

Ráda bych se s vámi...Napíši ti příběh, na který jsem si po přečtení tvého příspěvku vzpomněla.Žila byla jedna Anete. Bylo jí dvacetšest let, měla stejně starého krásného manžela a malou holčičku. Aneta již jednou za rok pracovala jako hosteska, asistentka, překladatelka na jednom zahraničním veletrhu. Toho jara se na veletrhu setkala s mladým Angličanem, který u firmy pracoval a na veletrh pracovně přijel. Jmenoval se Laurie Moore a bylo mu třicet tři let. I on měl mladou rodinu, manželku a dvě malé děti tam někde v Londýně. Aneta a Laurie se do sebe zamilovali, oboustranná, beznadějná a hříšná láska, která mohla trvat deset dní. Oba věděli, že už se nikdy neuvidí. Těch deset dní si užili toulkami po staré Praze, posloucháním písniček Elkie Brooks a hlavně láskou. Pak Laurie a jeho firma odjela.Aneta začala opět žít svůj život mladé maminky, manželky, ale na Laurieho stále myslela. Za tři měsíce jela Aneta na služební cestu do Indie. Jednoho pozdního odpoledne při západu slunce se procházela kolem moře a najednou uviděla starého, velmi starého Inda v místním hábitu. Ind jí pokynul a ona, jako by ji něco ovládalo, k němu přistoupila. Ind jí naznačil, že jí za 20 Rupií bude hádat z ruky. Materialisticky vychovaná Aneta se pousmála, nastavila ruku a Ind jí lámanou angličtinou četl z ruky její minulost, tak jak to tito lidé dělají. Anetu rozhodně nepřesvědčil. Nakonec se na ni ale Ind zadíval a řekl jí: na tento papírek ti napíšu jméno toho, kdo ovládá tvou mysl. Aneta pohlédla na pár písmen na papírku. Stálo tam: Laurie Moore, age 33Přeji ti krásné zamilování. Tento příběh se stal před 30lety. Aneta a Laurie se již nikdy neviděli

POkud necítíš, že je to pravé ořechové, tak to je blbý. Já jsem si bral holku, protože se mi na ni líbili jen nějaký podružný věci,jako hezkej zadek, určitá bezstarostnost, veselá upovídanost, časem se však ukázalo, že je to málo.

Děkuju za reakce, s přítelem právě nejsem úplně šťastná, mám ho ráda a nedokážu ho opustit, ale zároveň si neumim představit, že bych si ho třeba vzala, mám pocit, že bych tim vzdala šanci, že jednou potkám někoho s kym to bude doopravdy to ono. Asi víte co myslim?