jak se odmilovat ?

ne, on si nevybral peníze, spíš jistotu ženský, která ho miluje už roky a i když se scházeli a rozcházeli a nikdy to mezi nima nebylo úplně ideální, tak přece jen, je to jistota. My se znali cca dva měsíce a to je přece jen málo. Strašně bych chtěla vědět, jak to mezi nima je, jak moc má ráda ona jeho (ona je o několik let starší a "prý" ho chce hlavně proto, že už si nikoho jiného nechce hledat - ale kdo ví, řekla bych, že to byla jen líbivá lež pro moje uši) a jak moc on ji... věřte nebo ne, ale byla jsem už tak moc v pr...li., že jsem si objednala výklad u kartářky. Jestli mi ona řekne, že se na to mám vykašlat, tak už si dám opravdu pokoj. I když - myslím na něho denně a to téměř celý den a momentálně mám pocit, že nikoho lepšího už nepotkám. Jo, měl dluhy, ale ne velké a byl to opravdu chlap, který mi byl blízký názory, postoji, vím že by po mě nechtěl, abych jeho dluhy platila, prostě jsem jen nenabídla víc. Mně by ani jeho dluhy nevadily, jak už jsem napsala, nejsem taky žádná životní výhra, mám velké zdravotní problémy a to málokterý muž skousne, proč být s někým takovým, když se jich nabízí tolik mladších a bezproblémových, jen prostě potřebuju někoho, o kom budu přesvědčená, že mě opravdu chce a má mě rád. Taky bych samozřejmě byla radši s někým, kdo ty finanční problémy nemá - jenže mě už připadá, že na to prostě nemám sebevědomí, já si na normálního chlapa nevěřím, tenhle mě tak dostal právě proto, že měl sám taky problémy a navíc jsme si byli tak hrozně blízcí, že jsem věřila, že by nám to spolu mohlo vyjít. Nemohla bych být s nějakým superpodnikatelem který by mi každý den dával najevo, jak jsem k ničemu, potřebuju někoho rovného ke mně.

no, přesně tak. V mém...Dlouho jsem sem nepsala, ale čtu vás i vaše příběhy. Já jsem taková uzavřená kapitola, protože jsem odmilovaná, takže recept už nehledám-mně se to povedlo. Ale tohle forum mi jistě přirostlo k srdci. I když jsem už jinde, odmilovaná a dnes vím, že tomu on napomohl z devadesáti pěti procent. Jak on to nazval-ukázal mi bříško-já bych tomu řekla-dal se mi moc všanc, vydal se na milost a nemilost, stál o mně příliš, nebyla jsem schopna přijímat co dával a především mu dávat, co on chtěl, potřeboval...dalo by se tomu říkat všelijak. Je to pryč. Často myslím na jeho větu-manželství umírá na pravdu, přátelství na lež. Razil svou teorii, že lhát v manželství je občas nezbytné, mezi přáteli nepřípustné. Já mu přátelství dlouho nabízela, platoniku. Nebral, prý všechno nebo nic. Takže nic. A život jde dál, přátelé ...Pro Trapnou...která není vůbec trapná, nejde mi to z ruky tě tak nazvat, ale dala sis ten nick a nerada ho používám. Rozumím tomu, co prožíváš, chápu tvoje pocity, ale netrap se. Možná to časem přehodnotíš. Nevím, jak dalece a dlouho jste se znali, ale je možné, že kdybys ho vzala k sobě s těmi dvěma igelitkami, že by to časem byl třeba příliš velký závazek. Pokud za něj jiná platí dluhy a ještě ho obskakuje, tak to z mého pohledu perspektivní pro život a chlap do nepohody až tak nebude. Možná se mýlím, ale trošku mi to ten pocit evokuje. Aby v něm nebyl kus vypočítavosti....tím tě nechci chlácholit, ale přece jen by si schopný chlap v pohodě měl za své dluhy odpovídat sám-i když pochopitelně hraje roli, jak k nim přišel. I tak bych byla moc obezřetná a kvituju jako plus, že jsi byla opatrná...kdoví...přeju ti, abys byla brzy v pohodě, tyhle věci chtějí svůj čas, my ženy se musíme k svému klidu v duši a míru v srdci často protrápit...a někdy to trvá déle, než bychom si přály.

no, přesně tak. V mém věku už je o pořádného chlapa takový frmol, že on nic řešit nemusí. Prostě jen jde tam, kde je mu víc nabídnuto. On neměl bydlení a ona mu ho nabídla. Já jsem sice taky měla tu možnost, ale váhala jsem. Věřím tomu, že kdybych mu řekla, tak jo, seber svoje dvě igelitky a přijeď, tak byl můj. Zaplatím tvoje dluhy, budu tě milovat a obskakovat. Tak teď to dělá ta druhá. Aspoň vidíte, jak blbě je na tom ženská po čtyřicítce, že se pro takového chlapa trápí. Stačí že byl chytrej, hezkej, měl docela dobrou práci, odrostlý dítě a byl citlivej. Do hazjlu.

někdy to za něj vyřeší nějaká žena.

se neprosit,protože jeho...já vím, že nějaké dolejzání nemá význam, že bych se pak cítila ještě hůř. Mám ale trochu problém s tím, že jsem už hrozně opatrná a on když měl o mě zájem, a to opravdu velký a nepřipadá mi, že by to hrál, tak já jsem pořád váhala a připadalo mi, že na mě moc tlačí a tak jsem dělala frajerku, jak jsem hrozně nad věcí a že asi nejsem tak úplná životní výhra (což teda fakt nejsem) a mám strach, že jsem to tím všechno pokazila. Že jsem ho odradila, že se stáhnul. On na tom asi se sebevědomím taky není až tak. Tak kvůli tomu ve mně pořád hlodá nějaká miniaturní naděje - i když vím, že je teď s jinou ženskou a že bych to opravdu asi měla vzdát. Možná mu napíšu, opravdu upřímně co jsem k němu cítila a že vím, jak se rozhodl a že už to nemá cenu a nějak to elegantně ukončím. Když bude chtít, ozve se, ale spíš myslím, že ne, že už je jinde. Ale děkuju že jste mě vyslechli, je mi fakt MIZERNĚ.

Ještě jsem chtěla doplnit ke komentáři Radky a "Přesně tak". Dámy, asi máte pravdu, že každá příležitost se počítá, ale bohužel se nedokážu vcítit do její pozice, na jaké úrovni má sebevědomí, abych to lépe zanalyzovala.

Ašanah, něco nového? Synek se ze zdravotních důvodů (naštěstí nic vážného!) do konce roku už do kroužku zřejmě nepodívá, takže v tomto ohledu mám vystaráno. Jak tu kdysi psala Pati, že mě to přestane bavit, tak to nabírá na realitě. A kde jsou ostatní z diskuze? Mirando, Pati, Tessie, fialko, Tino, Dane a další, na které jsem zapomněla..

se neprosit,protože jeho lásku si stejně nekoupíte.Pokud by mi psal,ale tak stroze,jak tu píšete,tak bych odpověděla,že se mám tak a tak a měj se.Pak bych se třeba vyplakala,ale tím,že mu to budu dávat až tak moc najevo vím,že bych si nepomohla,ba naopak.Tak jako nám by se nelíbilo,kdyby o nás někdo stál a neustále by nám psal,tím by se nám ještě víc zprotivil.Pokud k tobě nic necítí,tak nemá cenu o něj bojovat.Chce to jenom čas,kdy se s tím smíříš.

Pavle, děkuji za reakci na můj příspěvek. Rozumově to všechno, co píšeš vím, ale pořád se s tím nedokážu vyrovnat. Nejhorší je, že si pořád dělám nějaké naděje, omlouvám ho. Neberu to tak, že by byl prolhaný - spíš hrozný zbabělec. A to jsou podle mých zkušeností téměř všichni chlapi, takže to jako takovou vadu neberu. Víš, v mém věku a po mých zkušenostech už je skoro zázrak potkat někoho, kdo tě tolik zaujme a zároveň fyzicky přitahuje. Mám dost vážné zdravotní problémy a to taky většinu mužů odradí, nebo spíš - ani nikoho cíleně nehledám, nechce se mi tohle někomu vykládat, nevěřím si a nechci zažívat jedno zklamání za druhým. (nedávno jsem někde četla jedno moudro: člověk má neomezenou kapacitu přijímat ve svém životě zklamání - tak to je teda pravda.) Teď se mi ozval - mailem - takový strohý, studený mail, kde se ptal jak se mám a tak - nevím, jestli mám odpovědět a zase jak kráva každý den otvírat poštu, jestli se ozval, nebo to už totálně odpískat. Vím, co by bylo rozumnější, ale.... Asi to dopadne jinak. Jsem totiž psychická masochistka, dobře mi tak. No, přeju Ti (snad nevadí že tykám)aby bylo hodně brzy zase fajn, ty dobré dny se budou "množit", ale překonat tohle odporné období je opravdu nechutné.

Nečekala jsem, že se ocitnu...Totálně blbě se člověk dokáže zamilovat v každém věku. U mě to bylo jako přes kopírák. Taky jsem se od té „mé“ dozvěděl rozporuplné informace, které se v průběhu krátké doby dost měnili. Nakonec se to shrnulo nějak do nikam. Někteří lidi jsou pořádní sobci a nemají tolik slušnosti říct věci na rovinu. Nemyslím si, že by to byla všední věc milovat nebo být milován a určitě nemůže každý říct, že za ním „pálí“ několik potenciálních partnerů. Pokud prostě ten člověk žije ve spokojeném svazku, tak si nemusí dávat čas na rozmyšlenou, a každý by v takové situaci měl být schopen se vyjádřit docela jasně. Ono se to pěkně poslouchá, že Vás někdo miluje, zvlášť ješitní jedinci si tím dofoukávají svoje ego. Já si takového člověka za ten přístup nemohu vážit a nedělám si už takové iluze.Mě to lhaní a jakási neupřímnost docela pomůže v rozhodování, i když mě to velice mrzí. Jedna moje minulá láska byla pěkná mrcha, a nikdo by mi nevěřil, jak rychle jsem se z toho oklepal..Věřte mi, že já každý den sbírám sílu, abych mohl jít dál. Po půl roce mám občas nějaký den dobrý, kdy jsem veselý a cítím se i trochu šťastný. Nemyslet na něho a naučit se mít rád sebe, to je nejlepší řešení pro každého v podobné situaci.Nakonec možná budete ráda, že to takto dopadlo. Kdo by chtěl mít doma prolhaného a neupřímného člověka.

Valerko, ona tím vyřeší...Pokud si nevěří, šla to určitě zkontrolovat. Když po mně pálil soused, ta jeho nás nikdy nenechala samotný. Pořídila si stejnej přeliv a sestřih a nejvíc mě štvalo, když jsem si koupila něco novýho na sebe a za týden to měla taky. Na návštěvě jsme u nich byli jen jednou, pak to asi zarazila a měla spoustu výmluv, aby k nám nemusela. Skončilo to, až jsme se měli stěhovat, to nám vymyslela rozlučkovou party s velkým P. Ženská intuice nikdy nespí a taky bych vsadila boty, že tam šla úmyslně.

Aby potom nelitoval, ale na...Valerko, ona tím vyřeší hodně. Minimálně bude mít dobrý pocit, že vás nenechala osamotě. Navíc jestli něco tuší, je jasné, že si to potřebovala pojistit. Možná to vypadá naivně, namítnete, že se může naskytnout spousta příležitostí, ale každý bod se počítá. Jestli jste byla hezky upravená, jen jí to podpořilo v tom nesedět doma.

Ale když šla jednou, nic...Aby potom nelitoval, ale na to člověk přijde, až dávno spousta vody uteče. V polehávání na kanapi je mistr můj tchán - ten do dvou vteřin neví o světě. Taky nevím, co by tím vyřešila. Určitě ví, že chodím sporadicky, ale poslední dobou to tak úplně neplatí, manžel to z práce nestíhá a taky jsem v tom viděla jistou příležitost.

Ašanah, jestli třeba nebude...Ale když šla jednou, nic nevyřeší. Nebude přece chodit pro syna už pořád.Jo, pohodlný je určitě a ve všední den nechtěl určitě jen proto, že po příchodu z práce si chce dát šlofíka na kanapi. :-)

Kde jsi Mirando? Chybíš nám tady, jsi OK?

Možná si říká - když to...Ašanah, jestli třeba nebude pohodlný a tím párkrát do roka nic nemusí řešit. Spousta chlapů tohle v pohodě ustojí a vypadá to, že i ten tvůj by to zvládnul. Dnes mi manžel nevědomky potvrdil včerejší dohad. Potkal se s ním v domovní záležitosti a prohodili něco kolem kroužku a on mu odpověděl, že včera syna mimořádně nevyzvedával, že se nabídla jeho žena. Možná nechtěla dávat příležitost. A taky jsem zapomněla napsat, že to bylo poprvé, kdy jsem ji před kroužkem potkala.

Třeba si tím zvedá...Možná si říká - když to vyjde, párkrát do roka bude zpestření, které mi přijede přímo domů a hned "po" odjede a nebude nic komplikovat. A když ne - život jde dá. Co ten "Tvůj", to poznáš časem, může to být jakkoliv a třeba i tak, že byl doma z nějakého konkrétního důvodu a tak šla pro díte žena. Tedy to nemuselo souviset s Tebou.

Děkuji za vaše...Jiřko, zapátrej, jestli Tvůj muž někoho nemá, někteří muži takto reagují.A jestli se to u vás nezlepší a budeš muset odejít, nemluv s mužem ani s nikým jiným o rozvodu dříve než si vytvoříš nějaké zázemí - u rodičů, u přítele nebo kdekoliv jinde.Napřed nové jistoty, teprve potom soudy.

Zdravím všechny. Zaujal mě...Karami jste oba ve věku, kde se teprve učíte partnerskému životu. V každém vztahu dříve či později vzniknou problémy. To jak se je naučíte zvládat, potom rozhoduje, jak dlouho vztah vydrží. Ocitli jste se oba asi v určitém stádiu vyhoření. Ono je někdy nutné trochu zvolnit a udělat si čas sám pro sebe nebo nechat toho druhého trochu vydechnout. Sama jsi mu navrhla rozchod, muži jsou dost ješitní a možná to chápal, že s ním už nechceš být. Rozhodně bych nechal situaci uklidnit a později si o tom možná znovu promluvíte.

Nečekala jsem, že se ocitnu v téhle situaci. Je mi už čtyřicet - a totálně blbě jsem se zamilovala. On má už asi patnáct let přítelkyni, samozřejmě proběhly takové ty kecy, jak to není mezi nimi nic vážného, nikdy spolu nebydleli, já jsem mu zamotala hlavu.... Jeden den hrozná láska a během týdne naprosto otočil, dokonce si změnil simku, abych mu nemohla volat (jak ponižující), přitom já jsem po něm jen chtěla, aby mi řekl pravdu, co se děje - kdyby mi napsal, ať už ho nekontaktuju, samozřejmě to budu respektovat. To ne, dělal mrtvýho brouka, že prý až si něco vyřeší, ozve se... Takže jsem se dva měsíce trápila, čekala telefon, mail - nic. Připadám si teď jak totální kráva, jak obtížný hmyz, nicka, mám zas sebevědomí na nule. Byl to člověk, se kterým bych si po cca devíti letech samoty dokázala představit být. O to víc to bolí. Mám strach, že už nikoho takového nepotkám, přestala jsem se smát, nespím, láduju se práškama a opíjím se, prostě paráda. Mám na něj hrozný vztek, že mi dokázal takhle lhát a neřekl mi věci na rovinu. Pomůže jen čas, to vím, ale je to hrozně těžký.