Nenávidím tu ženskou

Vcera jsem napsala kdyz uz se mi chtelo spat, takze jsem prispevek dostatecne nerozvedla. My spolu zezacatku take nezili take se jeho manzelka snazila a snazila, vse se tutlalo a tajilo tak prvni rok. Nejdriv kdyz jsme se potkali tak pry byli na pokraji rozvodu (pravdu se nikdy nedozvim a nekdy podeziram sveho ex jak to vlastne bylo, ale udajne byli v procesu rozvodu). Jak jsem se objevila ja, bylo nejdriv vse skepticke, ale pak se ukazalo ze to myslime vazne, a cim vic manzelka "tutlala" a "obetovala se" tim vic jsme byli my dva zamilovani. Nakonec jsme se k sobe nastehovali samou laskou a ukrivdenim jsme se uchylili do bytecku a navenek "nikdo nevedel". V nasi situaci bylo stestim ze zijeme ve velkem meste. Takze nas spolu drzel vzdor, ne laska. Je pravda, ze kdyz ctu prispevky Evy, ona zni opravdu zamilovane a rozumne, a nemela bych ji srovnavat s "nasi" manzelkou. Ta byla spis nastvana a chtela mu ukazat, a dokazat si, ze nam to nevydrzi, a obcas pochybuji jestli ho vubec milovala... Abych to shrnula, nemyslim tim sbalit kufry a skandal (i kdyz nemyslite ze cela vesnice a okoli uz stejne vi...?)ale spis dohodu, ale dat jim prostor. Nevim... ja te chlape chapu, ale takhle jsme to meli my. Obcas me napada klise, ted budu znit smesne - ze nakonec vzdycky pravda a laska vitezi :-)

Jasně, bez skandálu, ať si ještě nechá pár let srát na hlavu.

Taky napisu z pozice byvale...Eva mě požádala nedávno o názor a já na toto nevydržím nereagovat: je tady několik lidí kteří dokážou dobře vystihnout a odhadnout situaci a pak je tady několik lidí kteří částečně jsou přínosný svýma život. zkušenostma, ale Milena to sice určitě myslí dobře a od srdce, ale min. já mám dojem, že jako spousta jiných je mimo realitu. Eva je vzácný člověk právě v tom, že manželovy problémy se snaží udržet pod pokličkou. Nešíří ten problém a nezveřejňuje ve svém okolí. Sama se tím sice trápí, ale stále má manželovu pověst na zřeteli. Pro Evu je důležité, aby manžel neutrpěl žádnou společenskou újmu. Na prvním místě myslí na manžela a sama by chtěla vyřešit vše v tichosti. Takže zabalený kufry ačkoliv s úsměvem na rtech mezi dveřma je sice pěkná rada, ale pro jiný případ, tady je jasný zájem to řešit bez "skandálu".

Taky napisu z pozice byvale milenky. U nas to bylo tak, ze manzel si svou prvni "musel" vzit a pry vztah za nic nestal ale meli dite tak spolu tak nejak zustavali z nutnosti. Tim neomlouvam to, ze jsem si zacala se zenatym a ani to neomlouva jeho, ale to je na jine tema. Ja bych mozna eve poradila to, co nam jeho prvni zena nedala: svobodu- a to se vsim vsudy. Sbalit mu kufr a poslat ho za ni, bez scen, vklidu ale neuprosne. Nam to ta jeho nespolkla a i kdyz predtim (udajne) napriklad nestala o sex a o spolecne straveny cas, najednou se zacala prekotne snazit. Jeho nejprv uziralo spatne svedomi, ale pak mu doslo ze mu byvalka spis dela naschvaly, a tak se zaprel taky, a ja taky. Zili jsme uz spolu ale ona neustale volala, nebo k nam nechala volat decko cele uplakane uprostred noci, pak zase predstirala ze ma rakovinu apodobne. Ted po letech uz spolu nejsme, zjistili jsme ze se k sobe vlastne vubec nehodime a ze spis slo o chvilkovou zamilovanost, zvedavost, ale laska to nebyla. Kdyby nas ta jeho ale nechala, tak bysme na to prisli o hodne driv!!! Takhle jsme se s ni trapili hodne let, pak jsme meli decko my, ona si pak nasla noveho a nechala nas na pokoji... A my skoncili taky. Proto bych ti evo poradila, jestli dovolis, nech je byt, ale nech je at si spolu zijou, at se k sobe nastehujou! At si jdou... Ja vim ze je to strasne tezky, ale neni to nakonec o neco min trapeni, nez se s nim denne vidat, videt jak jde k ni, jak se od ni vraci...? Neni lepsi ho nejaky cas nevidet vubec? A oni si tim projdou, pokud se k tobe tvuj muz vrati, tak to bude naporad, a ja ti to moc preju. Pokud se nevrati... pak asi do tebe uz nebyl (anebo nebyl nikdy) opravdove zamilovany.

Ja bych mu rekla ze by se mel k ni nastehovat. Nevim, mluvim ze sve vlastni horke zkusenosti... Drzim pesti.

Petro.P., až zjistíš, že ti zanáší, budeš třeba taky hysterická ...

Dagmar to napsala naprosto přesně. Podlě mě od Evy neodejde a ta momentální zamilovanost časem pomine a nebude to ani trvat tak dlouho. Momentálně však nemá cenu cokoliv s manželem řešit, protože je zmaten až pomaten. Chce to čas.

Ahoj Evi.Já píšu z pozice té druhé (milenka)Bylo mi 22 když jsem nastoupila do své první práce.Tam jsem potkala muže o 14 let staršího,bezhlavě jsme se do sebe zbláznili.Prožili spoustu krásného a probrečeli spoustu nocí,také měl 3 děti které moc miloval.A kvůli kterým to(ůdajně)nedokázal.On mě moc miloval,ale nikdy,nikdy nedokazal opustit rodinu i přes hysterii své ženy.Poté co se to po roce dozvěděla..Po 3 letech,kdy jsem byla už zoufalá a prosila ať se rozhodne mi došla trpělivost a odjela jsem na 3 měsíce do Ameriky pracovně.Tam jsem na něj zapoměla,ani nevím jak.Jakoby se stal zázrak a někdo mi ho vymazal z hlavy.Mezi námi je konec.A já se po čase zamilovala do nezadaného chlapa v mém věku.Tím chci říct,i když je slečna blondýna jakákoliv,určitě jí vadí,že je pořád s vámi a taky ji to ubijí,i když ví že miluje ji.Protože vás stále opustit nedokáže.A tak pokud vám na něm záleží chce to zřejmě trpělivost,i když každá situace je jiná. Nevím jak bych se v dané situaci zachovala já,ale asi nejsem povaha jako vy,a nepřekousla bych o všechno,ale nemůžu mluvit,protože jsem to nezažila,tuhle zkušenost a nemám ani děti.

Dobrý den,
čtu Vaše...to vypada tak, ze jeho dobry kamarad ma chut na tebe, a proto sveho dobreho kamarada praskl. Povedeny kamarad

Celé se to točí kolem jedniné věci.
Zamilovanost a láska.
Jsou to dvě diamterálně odlišné věci! A tvůj muž Evi je teď zamilovaný. Tj - hormony pracují na plné pecky, chemie, feromony, každý tomu říká jinak. Ale rozumem to je neovlivnitelné.
Naproti tomu láska je vztah trvalý, klidný a jet třeba času, než k ní dojde. Ne každá zamilovanost přejde v lásku.
Vy dva s manželem máte k sobě vztah - lásku. To klopýtnutí, které teď prožívá tvůj muž, je jen touha, chtíč, zamilovanost! Nikoliv láska.
A o krásnou lásku stojí zato bojovat. Ta je velmi vzácná!

(zamilovat se můžete několikrát, ale opravdu milvoat jen jednou)

Dobrý den,
čtu Vaše příspěvky a teď jsem si dodala odvahu a chci se připojit. Nevěra, je to hodně bolavá rána,ponížení,těch proplakaných bezesných nocí,s otázkami,proč?U mého muže to začalo asi před rokem a půl,nic jsem netušila,až jednoho dne,kdy jsem mu volala z práce,vůbec telefon nebral,tak jsem to zkusila během dne několikrát,ale nějak jsem se s tím netrápila.Myslela jsem si,že třeba asi neslyší apod.Jenže ten den měl mít noční,to jsem se ho chtěla opět zeptat na pár věcí,telefon nebral.Přiznám se,nic ,opravdu nic jsem neřešila.Nebral,nebral.Uvidíme se ráno.Uběhl další týden a pak mi to začalo vše docházet,neboť jeho dobrý kamarád mi napsal SMS,že si nezasloužím,to co mi udělal.Byla jsem jak opařená,tak jsem mu napsala,co to má být?On odepsal,že má přítelkyni,s kterou hm...Samozřejmě jsem ihned na manžela udeřila,co to má znamenat a on že nikdy nikoho neměl,že je to nesmysl apod.V tom návalu vzteku,jsem se optala,kde tedy byl ten osudný den,dodnes není schopný vysvětlit kde byl,jen má hysterické záchvaty,že mi potom nic není.Milé vážené,pak se u nás v bytě nacházely sponky do vlasů,gumičky do vlasů,no hrůza.Dokonce i z lednice mizelo jídlo.Taky jsem si to nenechala líbit.A samozřejmě telefonáty na WC.Podotýkám,že jsem s tím grázlem vdaná třicet let(děti u nás nebydlí),abych to shrnula,docházelo psychickému deptání,jak on mi vyhrožoval,že
mne z bytu prostě dostane.Absolvovala jsem kolo s psychology,právníky a zjistila jsem,že v našem státě si musím pomoci bohužel sama.Rány jsem si olízala,zhubla jsem 20kg,šatník jsem obměnila a začala jsem konečně myslet na sebe.Do dnešního dne,nevím,kdo ta dotyčná osoba je ,ale vím,že má dlouhé vlasy blond,u nás se dost na koberci nacházely,s pravděpodobností to vypadá na některou se sousedek.(Jednou si za dveřmi zapomněla igelitový pytel se smetím,a ten můj pablb,koukal jak vrána,když jsem mu ukázala za dveřmi tento objev).Co Vy na to,dámy?Jasmína

Milá Elo, když jsem četla tvůj příběh, jako bych viděla ten svůj. Také pořád doufám, že se to zlepší, ale mám pocit, že ve mě něco umřelo a už nedokážu být tak uvolněná, příjemná a veselá ženská. Stala se ze mne podezřívavá a věčně podrážděná ženská a mám pocit, že startuju na drb. Ta jeho láska, jak tvrdí bývalá, je totiž dál jeho kolegyní v práci a má ji denně na očích.Z práce mají společné akce a večírky. Je opravdu těžké být v klidu i když mi tvrdí, že to s ní ukončil. Bohužel mám pocit, že svým chováním ho od sebe odeženu. Připadám si jak v začarovaném kruhu a nemohu najít cestu ven. Ten kdo toto nezažil, asi nepochopí. Ale když vám muž po odhalení nevěry řekne do očí, že tu dotyčnou miluje a že mu máte dát čas, tak to je opravdu těžká podpásovka a dlouho se z ní dostáváte. On vám ublíží a vy máte najednou brát ohledy na něj a na ni, dát jim čas a nic nevyčítat a nekomunikovat s ní. Srazí vám to sebevědomí na nulu a je hodně těžké se dostat aspoň do normálu. Ach jo, fakt nevím, přitom naše manželství bylo tak pohodové. Opravdu by bylo nejlepší si zvednout sebevědomí nějakým milencem, ale nějak na ty chlapy "nemám chuť" :-)

Ke mně se manžel vrátil,... Ino zdravím Vás,mne manžel po úporném boji nakonec neopustil.Nejdříve chtěl,ale zůstal a jak jsem psala,nevím,zda to bylo dobře.Výčitky ty budou,to chce čas,nevím jak dlouho - asi až do konce života,protože důvěra není.Vy se ptáte proč zrovna Vy?Taky jsem se ptala a ptá se jich denně tisíce.Prostě jen tak,nudil se,hledal opak toho co má doma.Já jsem celkem pracovně vytížená a vracím se domů pozdě ,no a manžel má hodně volného času.Většinou tyto známosti muži nachází v zaměstnání a pak v hospodě při pivu s kamarády.....přestala jsem mu věřit,nevěřím mu,boj jsem vyhrála,vše se uklidnilo a já se začala ptát sama sebe,co jsem vlastně vyhrála..nervy na pochodu,podezírání,hádky anebo jsem měla poslechnout a odejít a rozvést se.To ještě ukáže čas..Ela

U MĚ JE TO PSYCHICKÁ ZÁVISLOST A PŘEDSTAVA, ŽE ODEJDE A BUDU SAMA, TO MĚ DĚSÍ.NEUMÍM ŽÍT SAMA.I KDYŽ MÁM DĚTI - PŘEDSTAVA STRAŠNÁ.ALE HROZÍ. HRÁT SI NA SEBEVĚDOMOU, KTERÉ JE JEDNO, ŽE MANŽEL ODEJDE, KTERÁ SI DOKÁŽE ZAŘÍDIT ŽIVOT I SAMA, TO NEUMÍM, BYLA BYCH TRAPNÁ, KDYBYCH NĚCO TAKOVÉHO PŘEDSTÍRALA.

Evčo napadla mě jedna věc,ale nesměj se mi prosímtě co kdyby jsi si zašla k nějaké dobré kartářce?K nějaké které ty předovědi opravdu vychází třeba by ti řekla,že se to všechno srovná určitě i poradila pokud by to viděla v kartách a ty by jsi se třeba alespoň trochu uklidnila,vím,že to pro někoho může být bláhový nápad,ale třeba by ti to fakt pomohlo,pokud by jsi se teda nebála co ti řekne.Ber to jen jako jednu z možností jinak ti moc držím palce ať ti to dobře dopadne a aby jsi se už dlouho netrápila.

Já taky odešla a dnes jsem ráda. Začátky byly těžší, ale zvládli jsme to. Pořád jsem koukala na děti, ale jak psala Irena děti potřebují spokojenou mámu a ne uzlíček nervů. Rozvedla jsem se a světe div se jsem zamilovaná. Já která si říkala že už chlapa nechci vidět. Děti si ho tak oblíbili že na svýho tátu si skoro nevzpomenou. A upřímně já už také ne. On odešel za milenkou, jsou sice spolu, ale jejich " souznění " řešila už dvakrát policie. To když na něj jeho " souznění " řvalo na celej panelák že je neschopnej magor. Dnes se tomu jen směju a ze srdce mu to přeju.

Já bych mu rozhodně řekla...čtu příspěvky Evy a rozumím a bolí to a čtu příspěvky vás ostaních žen a dává mi to sílu a nějaké podvědomí, že svět odchodem muže nekončí, že neumřu bolestí, vyčernáním , starostmi, ani já a především moje děti hlady-že to prostě přežiju-děkuji vám holky-i u mně se rozhoduje o podstatném ... vaše řádky mi dávají sílu.

Já bych mu rozhodně řekla - A DOST. Bud já nebo ona. Dělat mu servis aby se páníček rozmýšlel, rozhodně ne. Znám dost případů, kdy ženuška dělala all inclusive a milostpán se rozmýšlel rok, dva, tři...ne máš svou hrdost nedělej ze sebe chudinku. Vím, máš tři děti, ale děti potřebují spokojenou mámu a ne neštastnoua utrápenou. Vše přebolí, neboj. Kamarádka se třemi dětmi se také rozvedla, manžel jí zahýbal s kolegyní, dělala pro něj první poslední a pán se rozmýšlel. Jednoho dne mu sbalila kufr a bylo. Dnes jí platí dost velké výživné, milenka si nabrnkla dalšího a manžílek bydlí na ubytovně, protože nemá kde být. Samozřejmě že se chtěl vrátit. Kamarádka mu jen řekla , měl si času dost nevrátil ses ted už nechci já. Jak ona sama říká, je dnes spokojená, děti ji viděli věčně uplakanou, dnes mají spokojenou, vyrovnanou mámu, táta jim nějak nechybí. Přeji hodně štěstí, drž se.

Ke mně se manžel vrátil, ale vlastně ani neodešel, jen "odjížděl".Ello, myslíš , že dvakrát do stejné řeky se nedá vstoupit? Řekla jsem si, že nic nebudu vyčítat, ale nejde to. Samo mně to jde z pusy.Při skoro každé příležitosti. Co s tím? Moje důvěra je narušená, pokud bych se snažila, aby se obnovila, kde mám jakou záruku?Vždycky jsem si myslela, že mě něco takového nemůže potkat...

Rozhodně před Evou smekám ... celý její příběh, ne šťastné období jejího manželství ve mně vyvolalo vzpomínky na dobu, kdy ani já jsem nebyla jediná v životě mého muže, kdy jeho myšlenky patřily jiné, stejně jako jeho úsměv ... proto vím, čím Eva prochází. Nemyslím si, že bych nebyla dost citová nebo byla příliš cynická-jen se prostě věci v mém životě odvíjely jinak a okolnosti všeho byly jiné. Ptala jsem se sama sebe, v čem byla moje situace vlastně jiná. Byla jiná v tom, že v té době jsem měla už za sebou životní peripetie, které Eva naštěstí nepoznala. Byla jsem jinde, možná dál a nvěru manžela jsem nakonec psychicky krásně přestála v náruči milence a dodnes na to moc vzpomínám.

Evo, jistě by bylo dost mužů, kteří by o tebe stáli. Ale ty jsi v té fázi života a v tom rozpoložení, že stojíš o jednoho jediného-o toho, s kterým jsi zplodila tři děti a žila kus krásného a šťastného života. Velice tomu rozumím a vzhledem k tomu co jsem prožila ti strašně moc fandím.

Přeji ti především pevné nervy, klid a mír v duši ... nadhled a srdce na pravém místě ...

Jedno ti každopádně zůstane navždy-tvoje hrdost a především vědomí, žes hájila dobro a pravdu. Já sama věřím pořád, že ti zůstane i daleko víc-úplná rodina. I přes to, že bojuješ zbraněmi, které nejsou zbraněmi silných a bezohledných, i přesto, že nesplácíš svému muži stejnou mincí, jako kdysi já ... i přes tvou jemnost a slušnost, i přes to, že jsem se tisíckrát ve svém životě přesvědčila, že slušný téměř vždy prohrává a že výhra slušného člověka se v dnešní době rovná skoro zázraku ... i přesto věřím, že eso v rukávu máš ty. Nedovedu to vysvětlit rozumem, jen citem na základě svých zkušeností - ještě pořád si to myslím ...

Dobrý den,Evo.Váš manžel...Psycholog bude rozhodně chtít mluvit s oběma partnery...
Mě už manželská poradna taky napadla - kamarádka tam docházela s partnerem a dost jim to pomohlo..
Evi, přemýšlela jsi nad tím? Myslíš, že by se manžel nechal přemluvit a navštívil s tebou manželskou poradnu? Možná ti ta představa, mluvit o tom všem s cizím člověkem taky není příjemná, ale už při prvním sezení by se ti částečně ulevilo, to mi věř...A někam by se to hnulo!
Evi, jak si vlastně představuješ ten boj o manžela?