Matky, které převychovávají syny na dívky
Nezkrotne...
Mě se zase líbí styl sissyboy.
Dobrý den Paní Dito a máte také k tomu dominantní povahu ?
Rozhodně si nemyslím, že bych měla dominantní povahu.
Ale můj přítel se občas rád převléká do ženského oblečení a sluší mu to, takže v něm mám nejen přítele, ale i kamarádku. :)
A nosí přítel dámské oblečení jen doma, nebo i venku?
Venku nosí jen pod kalhotami občas kalhotky a silonky, ale jinak si realizuje svoje potřeby jen doma.
Závidím Vašemu příteli, že má takhle tolerantní partnerku, opravdu musíte být skvělá žena.
Spousta jiných by tohle nerozdýchala, což bohužel vím z vlastní zkušenosti....
Já myslím, že respektování zálib či potřeb partnera, pokud nejsou tomu druhému na obtíž nebo ho nějak neohrožují, je jednou ze základních součástí fungujícího vztahu.
A tohle rozhodně není nic strašného nebo ohrožujícího, takže nevidím jediný důvod proč by mi to mělo vadit.
Kdyby ano, tak už bychom spolu dávno nebyli.
Já jsem se rád oblékal za holku v dětství a nikdo mě nenutil, dělal jsem to sám protože jsem chtěl být jako moje nevlastní starší sestra kterou jsem moc obdivoval a která byla můj velký vzor.
Byla na mě vždycky moc hodná a chránila mě, dokonce na sebe několikrát vzala vinu za průšvihy které jsem způsobil já.
A když jednou zjistila, že jsem jí vzal oblečení, tak se na mě nezlobila, ani to na mě neřekla rodičům, naopak mě v tom podporovala a dokonce i mamku přemluvila aby nedávala pryč její starší oblečení které už jí bylo malé abych ho mohl nosit já a odůvodnila to tím, že to dá mladší sestře její kamarádky ze školy. Moc rád na to vzpomínám a dodnes jsem rád, že mám tak skvělou empatickou ségru.
Velmi krásně napsáno.
Tyhle mužatky nemám rád.
Když se kluk obleče do šatů, tak se okamžitě spustí kolem hysterie, zato holka se může chovat i oblékat jako kluk a jak vidno, vše je OK.
Souhlas, tyhle tomboys také moc nemusím...
Já ten styl zase miluji. Džíny s dírama k nim mikinu s kapucí a bomber bundu, pro mě naprosto skvělé.
A mně se naopak tomboy styl líbí.
Já jsem to měl podobně, sestra a samé holky v příbuzenstvu a i okolí. Od mala jsem nosil oblečení po holkách, podle fotek. Vím, že jsem nosil spodní kalhotky. Přes léto zejména u babičky, kde byla i sestra a další příbuzné, většinou v šatech za tepla bez spodního prádla při ochlazení v kombinaci s punčocháčema, jako i holky. Vím, že se nad tím nikdo nepozastavoval. Vydrželo mi to asi do 13 let, bez následků.
Ahoj tohle jsi snad snad viděl u nás když jsem byl každé prázdniny u babičky ........ jen s tím rozdílem že jsem každé prázdniny trávil se sestřenicí která byla o 3 roky mladší a naše bábi nedělala rozdíl ani ve večerním společném koupání , neboli mytí nás obou .To že jsem chodil věčně buď jenom v kalhotkách a nebo jen v samotném tričku bylo naprosto normální , když bylo chladněji tak jsme oba dostaly silonky a krátké tričko .Ovšem při koupání buď na písáku a nebo na zahradě Věruš / sestřenka/ dostala vždycky kalhotky a já byl nahatý i když byli poblíž nějací dospělí lidé , ale byl jsem takhle zvyklý a můžu říct že mi to opravdu nevadilo - mimo to asi to bylo tím že jsem vypadal vzhledem ale i dole cca o právě ty tři roky mladší takže nahaté koupání ještě ve třinácti u mne bylo normální . Dodnes se pamatuji že jsme jeden čas s Věruš nosily stejnou krátkou sukýnku / doma a občas i na zahradě.Dneska je 18 a když si na to vzpomenu tak se jen usměju a říkám si že jsem zažíval vlastně krásný dětství.Nicméně se přiznám že čas od času v kalhotkách chodím i teď .
Podle Vašeho příspěvku vidím, že pokud nastane situace, že je někde kluk sám v kolektivu holek, tak si ho potom děvčata snaží upravit k obrazu svému.
Já zase jako malá s rodiči a sestrou bydlela v bytovce, kde ostatní rodiny s dětmi měly samé holky a jen jeden kluk. No a když jsme podnikali různé společné akce nebo se scházeli (možná by se spíš hodilo vzhledem k převaze děvčat napsat scházely) tak jsme Honzu (tak se jmenoval) spíš také braly jako holku a když se nám potom po nějakém čase ještě povedlo v rámci hry přemluvit aby se převlékl za holku, tak už to potom byla ba dlouhou dobu Jana.
A zajímavé je, že potom už i tu roli "Jany" bral za samozřejmou a chodil s námi často v holčičím oblečení úplně bez problémů a nedělalo mu problém si s námi hrát s panenkami či jiné čistě dívčí hry a jeho rodiče ani ostatní dospělí z baráku s tím neměli problém.
Ale také je nutno uvést, že nám tehdy bylo nějakých šest až devět let.
Potom v pubertě už samozřejmě chodil oblečený normálně jako kluk.
U nás na vesnici byl tento případ přesně opačně. V našem věku +-3 roky 5 kluků a 2 holky. Z toho jedna zalezlá stále doma a hrála si s kočárkem a panenkami, zato ta druhá chodila s námi skoro všude a vůbec jí nevadili klukovské hry. Oblečení běžné jako džíny, tričko, mikina, kolikrát přišla domů zmáchaná a od bláta. Měli jsme ve 13-14 letech totiž všelijaká přibližovadla a tak se naučila jezdit na motorce, a jezdili jsme hodně v terénu, tak jsme taky podle toho vypadali jako čuňata. V 17 se přestěhovali do města a bylo po zábavě.
Tak tohle znám velmi dobře. Mám dva starší bráchy, takže jsem s nimi a jejich kamarády od mala hrála hlavně klukovské hry, fotbal, na vojáky a podobně.
Krom toho jsem nosila i hodnè oblečení po nich a sukně nebo šaty, potažmo růžové zdobené holčiči věci mě nikdy ani nebavily, zrovna tak i hraní s panenkami.
Máma z toho byla zoufalá, protože toužila mít malou nazdobenou princeznu a místo toho měla spíš třetího syna. A i ve škole jsem si rozuměla spíš s klukama, holky mi přišly často dost pokrytecké a vypočítavé.
Ale je fakt, že u holek se to oblékání tak nebere, já když chodila v klukovském oblečení a chovala se jako kluk, tak to nikomu nepřišlo divné, ale když by si kluk chtěl hrát s panenkami nebo nosit sukni a šaty, tak se každý na něj bude dívat přinejmenším podezřívavě. V tom to mají kluci mnohem horší.
Zkrotne i když mu koupíte leginy a tanga
- Odpovědět
Pošli odkaz