Spánková obrna
Současně s nástupem snů totiž dochází k poklesu svalového napětí (ve spánkových laboratořích se zjišťuje pomoci elektrod umístěných pod bradou), který je tak výrazný, že lze hovořit o "spánkové obrně". Sporadicky se sice snícímu člověku mohou pohnout jeden či dva prsty na ruce nebo noze, ale v celkovém měřítku není během REM spánku schopen žádného většího pohybu.
Někteří lidé mají to "štěstí", že stav obrny mlhavě zažívají ještě během prvních okamžiků po probuzení uprostřed snu. (Objevily se názory, že právě spánková obrna je odpovědná za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa.) Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku probereme natolik, abychom mohli jeho pokles zaregistrovat. Jednou z mála výjimek z tohoto pravidla jsou náhlé záchvaty spánkové obrny, kterými trpí osoby postiženě narkolepsií.
Narkolepsie je neurologická porucha, která se projevuje zvýšenou spavostí; narkoleptikům hrozí, že usnou dokonce i při práci či při řízení auta. Většina z nich je proto zcela odkázána na povzbuzující prostředky. Kromě toho však mohou trpět i řadou dalších příznaků, které je možné vysvětlit pouze tehdy, budeme-li se na ně dívat jako na roztříštěné epizody REM spánku. Nejhoršími jsou pro narkoleptiky okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože v těchto chvílích se jim už (respektive ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí. Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.
U některých narkoleptiků se stává, že zcela ochrnutí, a přitom při vědomí musejí v posteli ležet někdy i více než deset minut. Patrně nejpozoruhodnější je, že záchvat obrny je může postihnout i během nějaké běžné činnosti a dokonce i ve stoje. Vyvolávajícími podněty mohou být i tak všední situace jako intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích. K léčbě narkolepsie se používají látky, které napodobují působení mediátorů nebo s nimi reagují, ale její přesná příčina není známa.)
Zdroj: Jay Ingram - Cesta za tajemstvím mozku, nakladatelství Oldag
Komentáře
S těmi postavami... Jako já zase jen slyším "hlasy", které jakoby prosakují skrze to hučení, postavy se u mě nevyskytují... jen občas představa jakéhosi démona (či ducha nebo čeho...), ale to přičítám polospánku. Navíc... jsem trochu zvyklá vídat "stíny" (nevím, jak to přesvědčivě pojmenovat) i za bdělého stavu, takže i takováhle "zjevení" nepřipisuji SO.
Jinak bych ráda poradila těm, kdo s SO bojují. Mně třeba proti záchvatům pomáhá zapnutá televize, nejlépe pustit si několikahodinouvou nahrávku něčeho mně známého. Soustředím se na text a k SO téměř nedochází. (Ale jak říkám... téměř.) V obdobích, která jsou horší, tohle určitě pomáhá. Takže: Slabé světlo a známé zvuky.
No... přeju nám všem hodně sil. :)
opravdu nejsem zpiťar, piju jen příležitostně, ale tohle mi pomáhá. jednou jsem to říkala srdcaři, u které jsem byla kvůli srdeční neuróze - tachykardie, extrasystoly, fibrilace - řekl mi, že je to psychické a že jeho žena má něco podobného - no fakt mi helfnul :))
tyhle noční děsy už mám jakoby zpracované, už mě tak neděsí, ale nikdy jsem neslyšela právě o termínu spánková obrna. byla jsem už i u neurologa a chystala jsem se strávit noc ve spánkové laboratoři, ale nakonec k tomu nedošlo. je fakt, že jsem pak asi 2 roky měla pokoj. jenže pak stačí, že se mi to stane třeba tři noci v týdnu - nevýslovná hrůza. jsem na to už částečně připravená, ale stejně to není nic příjemného
Návštěva srdcaře je zajímavý úkaz. Já sama mám velmi těžkou srdeční vadu...
O tom jsem tady moc nečetla... nemáte taky problémy se srdcem?
(Aneb pátrejme po společném znaku.... :D)
Postupem času jsem zjišťovala že to mám jenom když když si jdu lehnout ve dne, jsem hodně odpočatá a nebo naopak. Spát jsem chodila kolen jedný vstávala v pět ráno, občas rychle dospat odpoledne a takhle pořád dokola...
Nemyslím si že to má nějakou souvisloust se srdcem, spíš psychika a spánkový režim, teda alespoň u mě... tak hodně štěstí při hledání vašeho řešení
O sen se zřekmě nejedná, spíše jde o astrální cestování, lépe řečeno jde tady o mimotělní zážitek. Ten pocit že se nemůžete hnout, cítite vibrace a slyšíte bzučení v uších je tranz. Tímto tranzem prochází každý kdo usíná, ale neuvědomuje si to. Tento stav je způsobený snížením mozkové aktivity resp. snížení mozkove frekvence do alfa nebo theta rytmů. Když usínáte vzdávate se svého vědomí a tento stav nevnímáte, ale naopak např. při meditaci, pokud jste uvolnění v hluboké relaxaci, může poklesnout mozková aktivita a můžete se do tohoto stavu dostat. Existují různé metody relaxace jak tohoto stavu dosáhnout. Pokud už jste ve stavu tranzu můžete vyjít z těla ven. Na to existují také metody. Neexistuje žádna univerzální metoda, která by byla ideální pro všechny lidi. Každý je jiný a proto kažnému vyhovuje jiná metoda. Astrální projekci se může naučit každý. Doba za kterou se to naučíte je různá např. 1 týden, 3 mesíce, 2 roky. Záleží na tom jak často trénujete.
Web:
http://www.astralni-cestovani.info
http://www.acld.mysteria.cz
http://astral.ic.cz/astralni-cestovani/
již několik let se mi stává, (jen v případě, že ležím na zádech) že se nad ránem probudím (obvykle je to kolem 3.hod), snažím se usnout, a pak úplně přestanu cítit tělo, v hlavě slyším silné hučení (těžko popsatelné) a k tomu vibrace, cítím nějakou "sílu", jak mě vtahuje ven z těla. No žel nikdy jsem (ze strachu co se se mnou děje a z neznáma) nedopustila, aby to došlo nějak dál, a snažila se hýbnout malíčkem na pravé ruce, což se mi vždy podařilo (nic lehkého to ale nebylo). Tyto stavy jsem si vysvětlovala jen jako nějakou docela běžnou poruchu spánku, dokud se mi nestalo to, co minulý týden. Jako obvykle to na mě přicházelo, jenže tentokrát to bylo tak strašně rychlé, že jsem se přes čelo dostala ven z těla do "polosedu", jednoduše horní polovina těla byla "venku" a stále ve mě. (Panebože, to byl zážitek:)) Moje druhé já bylo takové bílé, průhledné... Rozhlížela jsem se po pokoji, viděla jsem jakoby ze všech úhlů, viděla jsem sebe jak ležím na posteli, pak jsem se podívala za sebe, hlavu jsem přitom neotáčela, a viděla (přes zeď!!!) bratra jak spí.Lekla jsem se tak, že jsem se vrátila zpět do těla. Dvě noci poté jsem nemohla spát, měla to pořád před očima, a přemýšlela jsem nad dosavadním životem. Zjištění, že opravdu existuje posmrtný život je fakt mazec... hledala jsem informace, a tak jsem zavolala jedné paní z Prahy, která se zabývá esoretikou, kartami apod. Doslova mi řekla, že je to dar, že se to nějak hojně lidem nestává, že to někdo cvičí několik let a nic, a hlavně že se toho nemám bát, a že největší nepřítel je strach. Pokud to nedopustím, nic se mi prý nemůže stát. A AC mi může obohatit a zlepšit život na Zemi. Navíc, prý se to stává lidem, kteří mají aktivní čakry, a je dost možné, že kdybych chtěla, mohla bych u sebe cvičením rozvinout např.léčitelství, vidění aury apod.
Trochu paradox je ten, že vždy jsem věřila v Boha, ale nijak zvlášť duchovně založená jsem nikdy nebyla, ani nechodím na bohoslužby. Každopádně jsem se rozhodla, že se toho nevzdám, příště zkusím nezpanikařit, a projít se po domě, na nějaké delší cesty se ještě necítím.
Ajjo, já kromě těch nepříjemných pocitů jako je ztráta citu v těle, bzučení a vibrací, opravdu nepociťuji, že by mi to nějak ubíralo na kvalitě života, vlastně, dosud jsem se tím nějak nezabývala. To, že je to nebezpečné beru jako samozřejmost, co nebezpečné není? V reálném čase tady na Zemi přece taky není bezpečno, když pominu například létání letadlem, kdykoliv přecházíme silnici, může nás přejet auto. I jogíni, budhističtí mnichové tam cíleně chodí z nějakého důvodu. Když už nic, alespoň tam každý pochopí, že jsme tu na Zemi jen za trest, dost možná se mu změní pohled na život celkově, materialismus, přestane mít strach ze smrti, a hlavně, se stane třeba i lepším člověkem.
Určitě je každého věc, jak s tím naloží, já to beru pozitivně, a jsem ráda, že mě potkala ta možnost poznat jak to je. Mám pocit blaženosti, když si uvědomím, že nežijeme nadarmo, a že se zase jednou setkám se svými milovanými zesnulými. Pokud by se chtěl se mnou někdo podělit o své zkušenosti, byla bych moc vděčná :)
[email protected]
Často v poloze na zádech mívám drnčení v hlavě, při kterém mi celé tělo znehybní, a já mám pocit, že se kamsi propadám.... Je zbytečné psát o pocitech, které přitom mám, protože ti, co zažili vědí, jaký strach to doprovází, a jak namáhavé je pohnout alespoň jednou částí těla. Chci chodit spát s pocitem, že si odpočnu, ne ze strachem z toho co bude, když zavřu oči a uvolním se.:( Pokud by se našel někdo, kdo ví, jak tuto věc (pokud to vůbec lze) 'léčit', nebo alespoň potlačit bez užívání prášků na uklidnění, o kterých si myslím, že nejsou východiskem, bylo by to skvělé.
Zkoušela jsem .. 'Při spánkové paralýze nespěte na zádech a obličejem nahoru' v domnění, že spaním na boku a břichu tyto stavy zcela vymizí. A výsledek? Nefunguje. Místo toho se dostavilo něco jiného. Při těchto polohách už nepociťuji drnčení, ale nehybnost mám stále. A (sakra, vím, že to bude znít divně) při ní často slyším vzdychání, řekla bych že moje, protože si připadám, jako bych to s někým dělala. Nic nevidím, pouze slyším a 'cítím'. Často se stane, že pokud se nepohnu nebo pravděpodobně úplně neusnu (protože přestanu zcela vnímat), pocítím i orgasmus!!! Někdy se mi stává, že i při běžném hlubokém spánku se náhle vzbudím a lapnu hlasitě po dechu, jako bych nemohla před chvílí dýchat.
No a v pátek jsem si šla v podvečer lehnout, na boku se mi dostavila nehybnost, nic jsem zase neviděla, za to jsem ale slyšela fakt odporný hlas!! Bylo to jak z hororu... naštěstí se mi po krátké době podařilo pohnout rukou.
Pokud je to opravdová realita, a já zažiju i nějaké vidiny podobného rázu, mám pocit, že se brzo ocitnu na nějakém oddělení. Našla jsem rozsáhlý článek na wiki, a nemám dvakrát radost z toho, co se tam píše, podle všeho by to znamenalo, že mě v tomto stavu 'neco napadá'.
Doporučuji přečíst
http://translate.googleusercontent.com/translate_c?ie=UTF8&rurl=translate.google.cz&sl=en&tl=cs&u=http://en.wikipedia.org/wiki/Sleep_paralysis&usg=ALkJrhhUBoYEsBS40An1DJgp6BAEYe0IQw
Chtěla bych znát vaše názory. Zda to, co zažíváte považujete za skutečnost nebo pouhé výplody mozku? Přála bych si, aby to nebyla pravda, ale kdo to zažil, ví jak moc to je skutečné! :( Mám z toho smíšené pocity, a upřímně - opravdu se teď bojím chodit spát!
Je to desne, obcas si pripadam jako halucinujici blazen, ale kdyz ctu vase prispevky, vidim, ze se asi jedna o podobnou diagnozu...
Sen ve snu, respektive mnohocetny sen ze ktereho s eprobouzim do stale vyssiho a vyssiho levelu a nikdy netusim, kdy uz jsem vzhuru mivam taky a dost casto.
Mam v planu zajit do spankove laboratore...
Pokud by nekdo z vas zjistil, jak se toho zbavit a nebo mel podobne zkusenosti jako ja, budu rada za vas komentar.
J.K. praktik EFT
Pak přišlo období, kdy se mi to objevovalo velmi často-cca ve 21 letech..bála jsem se usnout...stejný stav, jaký popisujete, vy ostatní, výše.. a několikrát za noc..panika, zoufalství! Na druhý den jsem běžela po práci k doktorce, ta z toho byla v šoku, proto se mi věnovala i přesčas, protože vůbec netušila, co by to mohlo být..dostala jsem doporučení k neuroložce, tam dg: kataplexie..ale jak jsem se teď koukala na net, nevím, zda kataplexie je totéž co spánková obrna..mám pocit, že jsou to dva příbuzné, ale přesto se lišící pojmy. Dostala jsem Lexaurin (brrr) a hořčík. Cpát Lexaurin a být celý den ospalá, to pěkně děkuji (takhle to u mě fungovalo) tudíž jsem to po pár dnech nebrala. Pomohla mi až psycholožka, která mi poradila, ať se v těchto stavech zkusím uvolnit, poddat se tomu a nesnažit se pohnout za každou cenu.. A opravdu, tohle pomohlo. V prvních příspěvcích této diskuze je to uvedeno, a zdá se mi, že na to dotyční přišli sami.
Dnes jsem sem koukla, protože jsem opět měla tuto noc (36let!)hodně silné opakované stavy...A pocity stejné, jako popisuje někdo výše - cítila jsem "přítomnost zla" - někdo se plížil kolem mé postele, chtěla jsem na to upozornit a samozřejmě to nešlo - chtěla jsem zakřičet a nevím, zda se mi vůbec podařilo vyloudit nějaké "kviknutí" :-D...Všichni kolem sladce spali...:-D Opravdu má člověk pocit, jako že vám kolem postele obchází zlý duch...
Budu zvědavá na další příspěvky a zkušenosti, je to super, že se tady takhle sejdou lidé, kteří mají stejný problém a v jejichž okolí nikdo neví, o čem je řeč.. ;-) Přeji klidné sny, popř. skvělé noční výlety!!! :-)
V první řadě bych ti doporučil nemyslet negativně když to na tebe přijde. Protože pokud myslíš na zlo, nediv se, že jej cítíš. A samozřejmě se obrať k Bohu!
Také to začalo jakoby probuzením, praralizovaným tělem, hukotem v uších a to vše doprovázené šíleným strachem. a vidinami bytostí, pocity, že vás někdo rdousí či leží na vás, tlačí..., že se vám špatně dýchá.....
...Ale v té pubertě to mělo ještě jeden detail. Přetransformovalo se to v nedobrovolný sexuální zážitek, který vyústil v eujakuaci a orgasmus. Ale takový zvláštní, nebot když jsem pak ,,probudil" vstal z postele tak to nebyla taková ta klasická únava jako po normálním sexu, ale vyloženě jsem se motal jak omámený.
Ale časem, jak píšou ostatní - také jsem se ,,tyhle stavy" - naučil ovládat...naučil jsem se ovládat ty ,,bytosti" , nebo halucinace či co to bylo...Dokázal jsem z toho vytěžit ten ,,sex se sukubou" výměnou za trochu energie.
Párkrát jsem tento stav využil také k opuštění těla, ale cca jen na pár minut, možná ani to ne. Vždy když jsem začal procházet zdí, řekl jsem si že to není možné a byl jsem zpět v těle.
Jsou to jen halucinace doprovázející mozkovou obrnu a nebo tento fenomén má jinou podstatu? Navštěvují nás inkubové a sukuby a sají nám energii , opuštíme svá těla? Kdo ví! Rád bych věřil tomu druhému, ale jako realista se přikládám k tomu prvnímu.
Ale koukám, že s tím sexuálním podtextem jsem si jediný, kdo tyhle příznaky u mozkové obrny občas mívá. A nebo ne?
Ataky mívám dost nepravidelně. Někdy se neobjeví třeba několik měsíců a jindy je mívám skoro každý den.
Měla jsem nejprve hrozný strach, že umírám. Pak, když se to začalo opakovat a já byla živá, byla jsem přesvědčena, že jde o nějký paranormální jev (hučení v hlavě je kolikrát podobné nějakému děsivému hlasu).
Příště se tedy zkusím nebát a se svým stavem pracovat. Je velice uklidňující vědět, že nejsem sama. A k tomu, že se ony záchvaty dají i využít jako brána k nějakým dalším astrálním zážitkům. Příště to zkusím.
Opravdu děkuji, ulevilo se mi.
- Odpovědět
Pošli odkaz