maniodepresivita

Jinak má oddělené soužití i svá pozitiva - můj ex se začal najednou víc snažit vůči dětem, což je vždycky fajn, aspoň kvůli nim.
Konečně si jich všiml, po roce, asi tak od letošních vánoc se na ně začal zaměřovat a myslet na ně.

To Veverka: Jistěže sem píšou hlavně lidi, co soužití s partnerem nějakým způsobem nezvládají (kromě Martina samozřejmě - je mu ke cti, že tu přispívá, aby to trochu vyvážil a přidal pohled "z druhé strany"), to je princip téhle diskuse, ne?
Ale řekla bych, že je sousta případů a příběhů, které jsou mnohem "děsivější" a smutnější než ty popsané na téhle diskusi a jejich účastníci sem přesto nepřispívají, třeba proto, že jsou svým životem tak "uzemnění" a nedokážou ani popsat, co cítí, nebo se za to prostě stydí či se v tom neorientují, nevím. Možná lidi, co to zvládají, to zvládají proto, že to nevidí jako "problém k řešení", ať už kdekoliv, a nenapadne je sem psát.
Taky jsem v jisté době strašně chtěla, aby sem napsal někdo s pozitivním příkladem, někdo, kdo to "zvládá". Bohužel jsem se nedočkala doteď, ale v mém příběhu už to nehraje roli...

Tělesné příznaky ustupují, ale sebevědomí dostalo pořádně zabrat. Připadám si stále naprosto NESCHOPNÝ a k ničemu. Většinu dní se jenom válím a nedělám nic užitečného. Dostal jsem se k obvyklému vnitřnímu konfliktu. Zdá se mně, že to není žádná nemoc a že brát léky je zcela zbytečné. Je to pouze povahová slabost a neschopnost. Normální člověk si s podobnými lehkými výkyvy nálad hravě poradí. Na druhé straně je tu dost lidí - doktoři, rodina a zřejmě i vy - kteří by s tímto názorem nesouhlasili. To je tedy zmatek. Takže se léčím na nemoc, kterou nemám a beru léky, které jsou zbytečné...? Hmmm, raději to teď nebudu řešit, stejně nic nevymyslím.

Jo Martine, uz mam pomerne slusnou sbirku turistickych znamek (cca 230 ks). A predstav si, ze mi je vozi i exmanzel!
Pomerne slusne spolu vychazime, ale bohuzel se to brzy zmeni :(
Medavno jsme meli debatu ohledne vyplacene pojistky dcery. Rozhodne trval na tom, abych ji penize nedavala do ruky a vymyslela nejaky instrument, aby se ji min. dalsich 5 let nedostaly do ruky... Rovnou jsem mu rekla, ze to je presne duvod toho, proc na ni 2 roky nechci nic z naseho SJM prevest, protoze se bojim, ze by to behem mesice bylo pryc...
Je hodne zajimave, ze v hypomanii na me rval, ze jsem svine hamizna a nechci detem nic dat, a ze to chci jenom pro sebe!
To jsou tak 2 protichudne nazory!!! Ale je na nich ukazkove videt stav mysli v hypomanii (manii) a v depresi!

Veverko, zrovna Martin celkem poctive zobe (Martine promin mi ten vyraz). I kdyz mu to dospeni k nutnosti leku trvalo 7 let!
V posledni dobe, ve spolupraci s psychiatrem, zkusili jedno z AD vysadit a asi to moc nedopadlo...
Martin je taky jeden z mala bipolarniku, ktery sem prispiva celkem pravidelne, a rozhodne doporucuje vsem brat leky a HLAVNE nepit alkohol!
Souhlasim s tim, ze Martin by mel manzelku nosit na rukou, a denne ji dekovat, ze s nim pretrpela tech 7 let, kdy se "hledal".
Veverko, vzhledem k tomu, ze prave stojis blizko zivotniho milniku, tak moc nedoporucuji ridit se pouze srdcem, ale ver, ze se mi to rika moc spatne...
Musim priznat, ze jsem premyslela, jestli bych sla znovu do vztahu s psychotikem, a na rovinu rikam ne (prominte mi), ale mne je o 10 let vice nez tobe...

Ahoj všichni, tak se mi zdá, že Martin je tu jediný, který má navzdory BAP stále životní partnerku. Mimochodem velice obdivuji jeho manželku, protože si dovedu představit, co takový život obnáší... Stále se však zmítám v pochybách, protože to tady vypadá, že s člověkem s BAP dlouhodobě žít nelze... Nicméně podle přesvědčení psychiatričky mého partnera (s BAP), na diskuzní fóra píšou ti, kteří svoji nemoc nezvládají dobře. Je škoda, že sem nepíší i tací, kteří by do nás mohli vlívat optimismus. Ale pozitivní je, že podle zkušeností odborníka takoví jsou :-)

Co vy na to?

Zdravím všechny. Martine, máš to vážně nesnadné, zvlášť teď. Ale jestli u někoho věřím, že tuhle nemoc "ukočíruje", tak jsi to ty.
Myslím, že jsi opravdu silná povaha, i když o sobě tady často pochybuješ.
Nicméně si neodpustím poznámku, že tvá žena zaslouží taky notnou dávku obdivu. Je ti jistě velkou oporou.
Mimochodem já už se svým mužem nežiju, je to tak asi lepší. On se životu v rodině nechtěl přizpůsobit, ačkoliv o své nemoci dávno ví. Stále to nemá dořešené, je ve fázi "bouření" a kolísání nálad. Naštestí už beze mě a dětí.

Dáša: no, nevím, zda by byla moje drahá polovička ochotna hovořit o zážitcích se mnou...
Jinak včerejší pohovor s paní psycholožkou byl jako obvykle uklidňující. Paní doktorka se již čtvrtým rokem snaží zvyšovat mé poničené sebevědomí, učí mě rozeznávat přirozené projevy chování a emocí od chorobných. Navíc mně vštěpuje zajímavou myšlenku, že tato nemoc přináší i cosi pozitivního a kreativního. Výrazné negativní a pozitivní emoce,
zvýšenou pozornost ke svému chování vůči bližním, snahu porozumět sám sobě... To vše samozřejmě za předpokladu, že je nemoc v rozumných mezích, tedy hlavně stabilizována léky. Jinak je to UTRPENÍ.

Daso, omlouvam se, ale ex neni diagnostikovan, takze se nemohu zucastnit...
Ale zrovna moje souziti je zde popsano temer cele...
Prosim, az to natocite, zverejnete zde datum vysilani, urcite budu koukat!!!
Drzim palce!

Dobrý den všem
Pročetla jsem vaše povídání a obracím se na vás s prosbou..
Jsem dokumentaristka a připravuji televizní pořad o vztazích, kde jeden z partnerů trpí duševní nemocí jakéhokoliv typu..
Hledám silné příběhy a zajímavé lidi, kteří se nebudou bát o svých zkušenostech hovořit...myslím, že by to hodně pomohlo zase druhým,kteří neví, jak se s tím vyrovnat...
Prosím, ozvěte se mi..budu moc ráda, když spolu zatím jen pohovoříme u kávy a pokud se nedomluvíme na spolupráci, není žádný problém...
Obracím se na několik z vás, kteří s takovým partnerem žijí, jak jsem pochopila z vašich příspěvků...např veverka a další..
Píši na sebe kontakt a těším se...
smržová dáša
dasasmrzova"post.cz
723746444

P: No, to ti nezávidím. Já byl včera na třetí předělávce šestky. Doktor vždy odvrtá dočasnou náplň, potom se šťourá v kořenových kanálcích a zub zase zaplní. Příště bych již mohl dostat trvalou plombu.
Nebolelo to, ale příjemné to nebylo.
Dnes jedu na pohovor za paní psycholožkou.

Ahoj Martine,
jak valcime? Tak nejak normalne...
Nebyt snehu, jsem velmi spokojeny clovek.

Deti v poradku. Dcera ma za sebou maturitni ples a pred sebou prijimacky. Vybrala si VSE, tak uvidime...

Ex pije, pije a pije. Temer denne, ale me to netrapi... Bohuzel, rekl dceri, ze radsi nez jit na jeji ples, bude cumet na hokej...
Z nejhorsiho se zrejme dostal a uz na nem vidim znamky aktivity...
Ohledne bytu, uz se neco zacina dit!

Preji vam vsem krasny den! Ja jdu k zubari :(

P: Díky za pozdrav. Momentálně na tom moc dobře nejsem. Mírně se kývu, zrovna v těchto dnech jsem dole. Jsem hrozně unavený, dnes jsem si ve volných hodinách odešel domů spát. Přemýšlím, že bych se nechal na pár dní zneschopnit a pěkně tu depku prospal.
Před dvěma týdny jsem naopak blbnul a choval jsem se značně nezodpovědně.
Léky beru poctivě, ale asi se začíná projevovat nedávná smutná událost. Říká se, že to na člověka působí až se zpožděním.
A jak válčíte vy?

Ahoj Martine, moc rada te vidim!

No, to jsou opravdu spíše psychotické projevy typické pro schizofrenii. Ale nevím, u sebe tyto vlastnosti nepozoruji.

A co podezřívavost a vztahovačnost? Je to příznačné i pro BAP? Nebo jen u schizofrenie?

Anýz: Nevyzpytatelnost, bezohlednost, sobectví. To jsou samozřejmě obvyklé negativní povahové vlastnosti, ale BAP je výrazně zesiluje.

Ahoj Anýzi, já bych to přirovnala k životu na houpačce - jednou dole, jednou nahoře. Psychiatrička pořád říká, že by se to mělo stabilizovat, ale pořád nic ... Nedávno mi bylo třicet (partner má 34) a když jsme začali uvažovat o potomkovi a zajímali se o dědičnost této nemoci, řekli nám na genetické klinice, že pravděpodobnost je 20 - 50 % (v našem případě)... A to je samozřejmě moc. No, stejně si nedovedu představit péči o dítě a nemocného partnera současně ... Stále častěji začínám toužit po klidu a samotě ... možná nejsem dost silná. Člověk nemůže čekat ani pochopení a podporu od ostatních lidí - všichni mi radí, abych ho "vyměnila" ... A já mám pocit, že už bych si měla najít také vlastního psychologa, protože rozum radí utéct a srdce nemůže.

"jsem s partnerem 5let" - Ahoj, sice nežiji s člověkem s BAP (jen jednoho "znám"), ale zajímá mě, jaký to je? Napiš, prosím,proč konkrétně ti docházejí síly. Myslím teda, že to vím, ale potřebuju si to potvrdit (?), přiznat (?) a nebo do toho konečně prokouknout a vyvarovat se špatnému rozhodnutí. Co si myslíš,že je na tom soužití to nejhorší?? A dá se to vůbec popsat? Dík.

Je tu také někdo, kdo zvládá život s člověkem, který má bipolární afektivní poruchu? Já jsem s partnerem 5 let a docházejí mi síly...