maniodepresivita

Dnes trochu malátně. Je zajímavé, že před změnou nálady mívám podivné sny, zpravidla depresivní. Čím jsou výraznější a čím více dní trvají, tím větší pohroma se blíží.
Tentokrát jsem měl pouze na včerejšek divnou noc, takže by to nemělo být nic zvláštního.
Ostatně, léky teď beru na 100%...

Dnes je o trochu líp.

BAP tedy spíš stálá deprese, panická porucha, obsedantně-kompulsivní porucha, sebepoškozování - to jsem já. Beru 2 x 20 mg Citalecu ráno.
Když už si myslím, že je dobře tak mě zase někdo srazí ke dnu. Obvykle moje matka nebo manžel. Zítra asi budu mít zase další - náhodnou spáleninu na ruce - fyzická bolest je snesitelnější než psychická.

K: pokud bys měla někdy chuť, mohla bys napsat něco bližšího o svých potížích. Jaké prožíváš stavy, zda bereš nějaké léky a tak. To víš, jsem rád za každé zkušenosti od členů našeho "klubu".

men: Asi máš pravdu, že se nám tahle diskuze trochu zvrtla a tím spíš si myslím, že bych tady asi neměla rozebírat věci mezi nebem a zemí. Ale protože se moje nálady měněj, tak se možná ještě dočkáš.
Dneska nemám kecavou tak se zatím mějte.

for K. Trošku ty přispěvky k BAP už kloužou jinam. Diskutující zde nás asi neocení. Nešt. Mě zajímají zvláštní pohledy. Tuctových je 10 z 10.Tvůj je zajímavý inkarnací a duchy. Reinkarnaci ani duchy jsem se nezabýval. Nic o tom nevím, jestli se tím chci zabývat, to taky nevím.Pls tato diskuze není o bláznech a nikdy nebyla. Naopak já cítím, že je to o pohledu na svět. Třeba Martin žije s BAP, dokáže být otevřený a popsat to. Cením si ho víc než lidí,kteří jej zde a ostatní popichují. Citím protivenství mezi chápaním nemoci a nemožnosti obejmout dotyčného... tohle mi chybí nejvíc.
Je-li to zveřejnitelné, můžeš reinkarnaci či duchy zde popsat. Zajímá mě to. Souhlasím s tím, že marťani řeší spoustu kravin, nepodstaných blbostí... ale já už se rozhodl, že není v mých silách v tomto jim pomoci. Nebere mě to. už ne. je to jejich věc a jejich život.

pro men: když mě osloví člověk bez peněz a něco chce... je mi hnusně když jej odmítnu.
Já se cítím hnusně kdykoli komukoli něco odmítnu, ale ve svém věku už vím, že to někdy jinak nejde. Dlouho jsem se nechala od lidí zneužívat. Dneska už se nenechám tak lehce ukecat.
Víru jsem taky zkusila - jsem věřící sama o sobě tak od dvanácti let, i když na spoustu věcí kolem víry mám trochu zvláštní pohled. Třeba věřím na reinkarnaci, na duchy kolem sebe - vlastně na ty nevěřím o těch prostě vím. Možná ti nyní připadám ještě větší blázen než včera, ale to je jen tím, že se některé věci špatně vysvětlují.
Možná vlastně vůbec nejsem blázen - jen žiju ve světě, který ještě není na některé věci připravený a nedokážu se s tím smířit.
Často si opravdu připadám jak mimozemšťan na jiné nepoznané planetě. Například, když slyším jaký lidi řešej kraviny a na důležitý věci kašlou. Takže jsem divná já nebo oni? No asi já, protože jich je většina.

pro K: Příspěvek mnoha otazníku... jedno vím, pokud se jakýkoli člověk dopracuje v životě alespoň k otázce "Kde přesně stojíme?" je svůj a není to sobec. Každá další otázka, za touto ve Tvém přispěvku, je otázkou, se kterou pracuji od svých cca 17let. V těchto letech jsem odpovědět nedovedl, dnes je mi 2x víc a pořád odpovědět nedovedu...s BAP to nesouvísi dale nijak, ale jak jsem hledal, zkusil i víru. Takové krůčky, hledaní. knižky, při pohřbu pratety jsem mluvil s fárářem... pochyby. i s Jehovisty jsem se potkal. Já nedovedu říct, že jsem to našel. Ve vší té změti dobrého a zlého, peněz a moci, chudoby a nedostatku a neempatie. Ne nejsem chytrý, objevil jsem jedno, je to důležité pro mě, jaký jsem já. Já vůči okolí a svým blízkým, k lidem. Pokud dovedu pomoci jim, věřím, že jsem dobrý a můj život má smysl. Věřím dnes, že ikdybych nedovedl pomoct, ale jen bych byl pro někoho, kdo to potřebuje,i tak má můj život smysl.pro nás oba.Věřím, že se ve svém hledaní neztratíš...jo a jedna věc, pořád mám velký problém, když mě osloví člověk bez peněz a něco chce... je mi hnusně když jej odmítnu.

Martin: ohleduplnost vůči okolí - to okolí sis vytvořil sám, takže je to možná o tom nezničit co jsi sám vytvářel nebo spoluvytvářel.(myslím tím tedy hlavně rodinu - děti). SebeDestruktivní chování končí, alespoň u mě, když si uvědomím, že ničím i svoje nejbliší. Ničím-li svoje nejbliší ničím tím nakonec hlavně sebe. Kde je čára dělící sobectví a ohleduplnost? Kde přesně zrovna stojíme? Dokážeme to posoudit mi sami nebo to za nás musí posoudit jiní?
Má náš život vůbec cenu, když se nedokážeme vyznat sami v sobě?
A kdo jsme a proč tady vlastně jsme....
Možná jen proto, aby jsme hledali odpovědi. Tak já jdu hledat - sama sebe - snad se neztratím..............

Proč nebrat léky? Ono to zase tak složité není. Jako vzor použiji výše zmíněný vysoký tlak od P.
1) Vysoký tlak byl objektivně diagnostikován měřícím přístrojem. Oproti tomu BAP byla určena pouze na základě mého slovního popisu. A třeba taková nálada je hodně subjektivní pojem...
2) Když přestanu brát léky na tlak, mohu zaručeně pozorovat (měřit) jeho růst. Když přestanu brát léky na BAP, tak se pravděpodobně nějakou dobu nebude dít vůbec nic.

První dva body u mě snadno vedou k přesvědčení, že žádnou BAP netrpím. Jednak byla její diagnóza víceméně subjektivní a jednak se po vysazování léků dlouho nic neděje.

3) Vysoký tlak je tichý zabiják, tj. často nemá žádné tělesné příznaky. Pokud vysadím léky, rozhodně mě nečekají žádné příjemné pocity, spíše naopak.
Pokud vysadím léky u BAP, tak se bude dít něco zajímavého. Budu se cítit štasten, budu se smát jako malé dítě, budu zuřit, řvát, bušit hlavou do zdi, budu spát jako mimino a budu ležet apaticky celý den na gauči. To vše sečteno je zajímavé a napínavé. Je to vybočení z každodenní šedi, je to takový adrenalinový sport. Je to LÁKAVÉ.
Ano, tento bod je čistě sobecký, protože okolí trpí. Přiznejme si ale, nechováme se všichni rádi jako sobci?

Závěr: když nebudu brát léky, tak
A) nic se nebude dít --> podpoří se popření nemoci a víra ve své duševní zdraví
NEBO
B) nastane relaps a psychika se začne zajímavě měnit.

Obojí je kladné, obojí vnímám jako plus.
Takže asi tak ... Kdybych žil sám, tak léky NEBERU a neléčím se. Takhle je to věčný boj mezi sobectvím a ohleduplností vůči okolí.

Sorry, ale ja musim priznat, ze to brani a nebrani leku nechapu! Beru leky na vysoky tlak a proste vim, ze bez nich muze nastat krvaceni do mozku a potom? Konec by byl zlaty, ale muze prijit ochrnuti apod. :(
Jinak hlasim, ze jsem beloch :)

Docela jsi mne rozesmál charakteristikou "každý normální běloch"..... zkusila jsem si představit, kolik je na této diskusi černochů :-D !
Fakt jsi při braní léků obelhával sám sebe??? Já vím... člověk by tak strašně chtěl....... a musí to prostě zkusit......JÁ TO CHÁPU....

Anýz: ano, lidé si rádi přečtou nějaký ten horor ... :-)
Jinak jsem byl trochu mimořádně u své dobré psycholožky a máme zde další pokrok. Léky si budu dávkovat jako v léčebně. Vždy v neděli si je pěkně připravím do denního dávkovače a potom si je budu jenom sypat z kolonek. Je to pěkná krabička, každý den má tři kastlíčky a víčko, aby se to nějak nepomíchalo...
Takže se mé (ne)braní léků stane veřejnou záležitostí. Manželka se bude moci kdykoliv přesvědčit, zda léky beru nebo ne. Jistě, stále mně zůstane svoboda a možnost je nebrat, ale bude to mnohem těžší rozhodnutí než dosavadní tajné experimenty.
Shrnuto: vysokoškolák a živitel šestičlenné rodiny není schopen polykat léky jako každý normální běloch. Normální by bylo na krabičky léků namalovat kytičky a každý den jim děkovat za normální život. Ne, je nutné je dávat do kastlíčků a nechat se kontrolovat rodinou. CHÁPETE TO? Já ne ...

Ahoj Martine, občas sem k vám nakouknu,hltavě projdu nové příspěvky.. Musím ti složit poklonu..za to jak sem nepravidelně-pravidelně píšeš o svých stavech a pocitech..o tom, co si myslíš (jak moc - až přespříliš - o všem přemýšlíš).Možná díky tomu je možné si udělat o vás obrázek, trošku "do vás" vidět, snažit se pochopit.. Patří ti dík i za tvé občasné prozrazení tvých neřestí, který si plně uvědomuješ.. Zkrátka je to zajímavý, ráda tě čtu :-))

Díky Zyprexe je ze mě hodný a klidný chlapec. Jen tak dál...

"K: hmmm, ale co jsou ty ""správné"" barvy? Není náhodou deprese právě průsvitem do hořké reality? Není běžný stav mysli pouze růžovou iluzí?"
Martine, to je zbytečný pesimismus, stejně tak se můžeš legitimně ptát, zda běžný stav mysli není jen otravnou šedí a tím "pravým" stavem není barevné vidění světa v hypománii. Já mám sice jinou diagnózu než BAP, ale také trpím výkyvy nálady a beru antidepresiva a vlastně cílem mého snažení je mít náladu mírně nad průměrem. Zažíval jsem období, která by se dala přirovnat k hypománii, a vlastně tehdy jsem žil skutečně naplno. Zajímavé je, že léky to lze ovlivnit jen do určité míry, na náladu významně působí různé životní události, vztahy apod.

Nálada se povážlivě zlepšuje. Po telefonické domluvě s psychiatrem jsem raději nasadil nouzové antipsychotikum Zyprexu. Teď už si připadám jako chodící lékárna :-(

Kdo vlastně jsi? Martin, který pomáhá ostatním bipolárníkům! Kéž by bylo více takových jako ty! Tak zatni zub, bude líp :-))

OK, dám si pohov. Jenom naznačuji, že je obtížné být panem A a potom náhle panem B. Přinejmenším je to matoucí...

Martine, proč tak moc filozofuješ? Zamýšlel by ses takhle nad sebou, kdybys byl stižený třeba obrnou? Nebo cystickou fibrózou? Nebo.... nebo.... nebo...????
Oproti jiným si zachováváš dokonalý náhled. A to není málo!!!