maniodepresivita

Jee Martine tak dietní režim ti nezávidim,moc dobře to znám. Teda ne,že bych to měla po nějakejch lécích,ale hrozně ráda zajídám špatný nálady,chmury a nudu takže se musim dost hlídat.Jednoznačně nejlepší způsob je malé porce víckrát za den. Jinak mě trošku zaráží proč se ti to tak zhoršilo,začal si být proti těm lékům co jsi před tím bral nějak rezistentní a nebo sis trošku zazlobil tak tě to rozhodilo??? Je to docela podpásovka,že i když poctivě zobeš a dodržuješ pravidla,začne to s tebou nejednou mávat.Pak rozumim tomu,že spousta lidí se na nějakou léčbu vybodne,když vidí co to s nima dělá i přes to,že zobaj.To teda neznamená,že tim chci říct,že je to zbytečný,ale chápu,že to člověka asi dost srazí na kolena.
P. ty bys taky potřebovala nějakej relax coo???

Ahojky lidičky! Od loňskýho srpna jsem po pokusu o sebevraždu dostal leponex, což je hodně agresivní antipsychotikum, který ovšem prý tlumí sebevražedný sklony. Jenže mi zrovna neseděl - narušuje krvetvorbu a je taky hodně špatnej na játra. Ale naštěstí mě udržel bez depresí, mánií a bez psychotických projevů. Od února beru novej lék - antipsychotikum Invega. Dělá mi dobře, netloustne se po něm, a jsem po něm stabilní. Už 3/4 roku jsem nebyl ve špitále, což je v mém případě výkon - jinak jsem býval tak 3x - 4x do roka. Snad to takhle vydrží dlouho. Přeju i vám všem, ať se vám daří co nejlíp!!! :-))))

Opět v práci. Nálada se sice stále mírně kýve, ale dá se to vydržet.
Nový lék pěkně tlumí a hlavně mám po něm neustále HLAD. Je to dost krutý boj držet váhu na současné výši - v minulosti jsem po tomto léku pěkně přibral. Jím častěji menší přesnídávky, večeře je zcela pravidelně jeden kelímek jogurtu a potom už NIC ... :-)

Sarko, i u nas se manzelstvi rozpadlo v manii... Momentalne je ex v hypomanii, ale myslim, ze se opet po 2 letech uspesne propije k manii... Jak se stalo, ze tvuj ex zacal brat leky?
Pepi, chripky zase nejak litaji ve vzduchu, hlavne ty strevni :)
Ja jsem nejak rada, ze jsem rada... Mam nejake starosti ohledne sebe, bydleni, dcery, ale snad se to brzy zklidni. Uz jsem nejaka unavena, je tedy pravda, ze uz zadne jaro nejsem a sil ubyva... :)))

Ahoj...tak jak se všichni cítíte? Je tu nějaké podezřelé ticho. U nás je zatím krásný a ničím nerušeny klid,akorát mě zkolila nějaká chřipka tak jen doufám,že nebude mexická :-))

Ahoj všechny vás moc zdravím už jsem tu skoro víc jak rok nebyla jen jsem koukla co kdo píše a ráda něco přihodím.Před třemi roky mi BAP vzala manžela a dětem otce dlouho jsem se s tím nemohla vyrovat nebyli jsem na to připravená a dvě manie po ročním odstupu už byli na celou rodinu moc,ale jen já jsem si přále ,aby to bylo jinak tenkrát mě muj muž neposlouchal a dělal si své mé nazory byli ty nejhorší užil si při mánii všeho a já jsem nechápal od kud volá kde je prostě ten kdo to zažil ví jaké to je proč to píšu ted po rozvodu se vše dalo za čas do pořádku každý žijeme svuj život manžel má novou známost jako já a ted pul roku má i větší zájem o naše děti.Jeho stav je ted v pořádku bere léky nemá ani deprese ani mánie mám radost nebot vím jaký tento stav je nejen pro rodinu,ale i pro samotného nemocného,když vše ztratí.Má plný duchod a věří,že už na pořád.Všem co sem píší přeji,aby dotyčný vždy bral léky znám to když jsem mu je nosila a on je po mě házel ,že jsem cvok at si je dám sama bylo mi hrozně a do dnes vzpomínám na vše předtím budte silní nemoc uznejte nic než pár prášku za den a teplo domova neni důležitějši!!!!!!! všem hodně sil a zdraví.pááááááááááááááá

No, už jsem ho kdysi měl. Olanzapin Zyprexu, tj. atypické antipsychotikum. Primárně lék na schizofrenii, ale též jako stabilizátor u BAP. Člověk je po něm dost malátný a snadno se po něm tloustne (zesiluje hlad a chuť na sladké).

Martine, jaky novy lek?

Tak nevím, zda jsem si na neschopence opravdu odpočinul. Po dvou dnech velmi dobré nálady mám nyní opět pokles. Nový lék snáším celkem dobře, i když jsem musel kvůli němu zahájit přísný dietní režim.
Dnes jsem si dal návštěvu PL a popovídal jsem si se svou paní doktorkou. I zde jsem slyšel nabídku, že by to chtělo ozdravný pobyt, tak 5-6 týdnů. No, to je pěkné, ale což tak může člověk nerušeně na měsíc a půl zmizet od rodiny a práce? Hmmm, uvidíme...

to Lenka: jojo to znám, můj přítel se mnou strávil dost večerů,kdy jsem jenom brečela a nadávala a on chudák koukal a jenom mě objímal, protože ti nemůže pomoct nějak jinak bohužel.U nás to taky nese hůř přítel, jenže od toho se odvíjí to, že pak to trápí mě, když vidím, že ubližuju ostatním. Mám na tebe otázku..odkud jsi?Jestli nechceš nemusíš mi odpovídat:-)

Lenko,kam až to chceš nechat zajít? Je otázkou času než ti na tu "novou metodu" přítel nebo někdo jiný tobě blízký přijde.Co pak bude následovat??? Řeknu ti to...budeš se cítit ještě hůř,sama před sebou si budeš připadat ještě hořší,tak si zase ublížíš aby jsi tu vnitřní bolest zahnala a potrestala se za to jaká jsi špatná.Jenže jak se říká s jídlem roste chuť...budeš muset začít zvyšovat intezitu a bolestivost,aby se dotavil "účinek". No a jednoho krásnýho dne taky můžeš zjistit,že ten nožík zajel už tak hluboko,že....Neplácám,znám.

Pro Baru: Po tech 4 letech jsem se s depresi jakztakz naucila zit. Problem je v tom ze to zacina trapit meho pritele cim dal vic. Kdyz jsem mu rekla o tom "rezani" malem se semnou rozesel. Tak se snazim aby jsem to nedelala a aby si toho nevsiml. Bohuzel jsm prisla na jinou alternativu "paleni"

Martine, sebepozkozovani psychicky ulevi... Myslim, ze jde o trestani samasebe. Martine, mam pocit, ze to tvoje nadavani, mlaceni a sebeposkozovani patri do jednoho pytle...

P.: Ano, to je pravda. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že depresivní rozpoložení postupně snižuje sebevědomí až k nenávisti vůči sobě samému. I v současnoti jsem schopen sám sobě ve špatné náladě sprostě nadávat (což ale dělá dost lidí), ale dříve jsem se i mlátil. Myslím si ale, že toto není ono psychiatrické . Depresivní člověk si neřeže zápěstí proto, aby se poškodil, ale proto, aby zemřel. To je dost podstatný rozdíl.

pro Lenku: mě bude brzo dvacet a před pár dny jsem sem taky psala. Necítila jsem se psychicky zrovna nejlíp, ted už je to lepší, ale pořád to není ono. Z vlastní zkušenosti ti můžu psychologa jenom doporučit. Jsou to lidi, kteří ti chtějí pomoci a už jen to, že se někomu svěříš,kdo na tebe opravdu jako na blázna nekouká, ti může hodně ulevit.Nikdo se tam nebude šťourat ve věcech, které nechceš sama řešit,takže se s klidem můžeš sebrat a jít si někam popovídat,jestli nežiješ na vesnici, tak je dost velká pravděpodobnost, že se to vubec nikdo nedoví. Neměj strach, jdi na konzultaci a pak se přijď pochlubit:-) Držim pěsti

pro Lenku:
Cyril Höschl:"Jedním z příznaků deprese je pocit vlastní špatnosti, nicotnosti a nedostačivosti, sebeobviňování (tzv. autoakuzace) a tendence k sebetrestání."

No, my každopádně hledáme nějaký domeček na vesnici, teď jsme v pronajatém bytě. Přítel má ale občas tendenci chodit do hospody, aby se dostal mezi lidi, když je v tom invalidním důchodu :-(
Možná bych měla zvážit přestěhování z Čech na Moravu, kde má své staré kamarády... Jenže až mu zase bude špatně, tak já bych tam neměla nikoho...

Po samotě touží asi každý z nás. Myslím si ale, že pouze málokomu z nás by takové odloučení dlouhodobě vyhovovalo. Potřebujeme obojí - klid přírody i společnost lidí.

Holky tak u nás je to úplně stejný :-)) Naštěstí chápe,že na samotě u lesa se moc peněz vydělat nedá,ale rozhodně je to jeho sen.

Jeee, veverko, tak po tom muj ex taky strasne touzil. Samota u lesa byla jeho ideal, pryc od starosti...