maniodepresivita

a k tomu doktorovi, bojim se aby me nekam nezavreli

mám dny kdy je vsechno super, svet je nadhernej vsechno je bez starosti. a treba i kdyz je vse super tak zniceho nic zacnu brecet a druhy den to pokracuje dal a mam myslenky ze kdybych se zabila bylo by vse lepsi

Lenko, napis trochu vice, pls. Kolik je ti let? Nemuze tvuj stav souviset s pubertou ci postpubertou? Kolik hodin ted momentalne spis?
Mas pocit nebo mas diagnostikovanou depresi? Co s tim poskozovanim, delas neco proti tomu? Myslim tim psychologa nebo pod. Zkus si neco o BAP precist na netu, at muzes porovnat svoje stavy s priznaky BAP...

Any, njn, na to jsme zapomneli, ze udalost jako narozeni ditete muze rozjet primo ukazkovou ataku! Pokud manickou, dotycny prestane zrejme brat leky a pokud depresivni, tak bude potrebovat velkou peci a ohleduplnost. Taky se muze stat, ze ten dotycny bude davat za vinu sve zene, pripadne detem, rodine za vinu svuj stav a nemoc...

Ahoj všichni. Jen malá poznámka k tématu snad - u mého ex se rozjela první akutní ataka po narození syna, druhá po svatbě jeho blízké osoby. Než se dostal z té první a byl schopen aspoň trochu aktivně žít v rodině, byl synovi rok - u dítěte poměrně velký skok.
Dnes už spolu nežijeme. Měli jsme děti před tím, než jeho nemoc propukla, takže jsme nebyli na nic připravení, nic jsme nerozhodovali a neřešili, milovali jsme se. Zato pak jsme z toho řešení nevyšli, až to skončilo rozvodem...
Mrzí mě to, ale musím říct, že dítě není žádné řešení vztahu ani se zdravým člověkem, nemá smysl si něco takového nalhávat. I když by to bylo lákavé. Spíš si myslím, že je to pro nemocného člověka svým způsobem zátěž. Dítě, zvlášť malé, vyžaduje stálou péči rodičů (hlavně mámy) a nemocný člověk - hlavně v akutní fázi nemoci taky!! Pak vznikají dost rozpolcené situace. Bohužel mluvím z vlastní zkušenosti.
Pepi, rozhodnout se musíš sama. Je to na tobě. Určitě ti přeju, abys měla zdravé dítě, zvlášť pokud jsou s tím spojené nějaké tvé zdravotní komplikace, jen si to neidealizuj pls.

nevim jak to popsat. hodne rychle se mi mění nálady z dobre na spatnou a naopak. a to klidne i v jeden den. hodne spatne spim, tak mesic spim minimalne 5hodin a den 12. do toho jeste nepochopitelne sebeposkozovani kdy to delam i kdyz nejsem v depresi

Ja si myslim, ze hodne dela alkohol, po nem proste leky nezabiraji tak, jak maji, ne? Proste stav zhorsuje a pripadne snizuje hladinu leku...

No, Martine, má to roky neléčené a doktorka mu dělat 8 h denně nedovolí. Asi už nikdy. Chodí jen po brigádách, když nějakou najde. Někdy není schopen dělat vůbec nic, ale to není tak časté. A já si myslím, že by mu práce prospěla - dostal by se víc mezi lidi, nemusela bych ho také pořád finančně dotovat a odpadly by nám tím alespoň nějaké problémy ...

Veverka: třeba je to tím, že má prostě horší formu BAP. Přece není doma dobrovolně...

Martine, stejně je úžasný, co všechno zvládneš. Můj přítel je s BAP doma. Má plný invalidní důchod.

Martine to je svině zákeřná viť? Určitě to zmákneš a hlavně léto je co by dup.Odpočívej..

Začínám toho mít dost. Včera jsem ve škole prospal tři hodiny v jednom nepoužívaném kabinetu na koberci.
Dnes jsem byl u psychiatra. Dostal jsem další stabilizátor, který již znám z minulosti. Je účinný, ale má silné tlumící účinky. Hmmm...
Příští týden jsem doma na neschopence. V tomhle stavu už toho ve škole mnoho rozumného neudělám.
Pokud se situace nezlepší, čeká mě výlet do PL.
Už aby bylo léto ...

Martine,tak jsem mu dneska dala tvojí emailovou adresu,přijal to výborně,tak uvidíme a ještě jednou moc díky.

Souhlasím s Ambrou. I kdyby bylo dítě zdravé, může situací doma trpět. Partner je teď celkem stabilizován, ale např. včera si dal pár piv a já už zase přemýšlela o stěhování ...

U nas zmena, ex ma zrejme novu pritelkyni, tak si muzem chvili dachnout...

Je to tezky rozhodovani, ja vim. A taky vim co to znamena mit dite prave s milovanym muzem

To Ambra:Je mi jasný,že dítě nic nevyřeší...nejdřív léčba,stabilita...já stejně žádný děti pokud nepodstoupim operaci a hormonální léčbu mít nemůžu.. :-(( Takže jestli se kdy jaký dítě povede bude hodně přesně naplánovaný a já si budu muset bejt jistá,že jsme na něj oba skutečně připravený.

To urcite ne Martine, ale kdyz jde o deti, je hrozne se divat na to jak trpi. Dcera se na tatu neustale pta, rekla jsem ji, ze tatinek ji ma rad, ale ze je nemocny a ma moc starosti sam se sebou. Ale je videt, ze ji to v makovicce pracuje. Chapu ze mnozi kdyz se pro deti rozhodovali o nemoci nevedeli, nebo propukla az po letech, ale muj nazor je, ze myslet si ze dite nekomu "pomuze", nebo ho chtit za kazdou cenu jen proto ze biologicke hodiny tikaji, je v tomto pripade dost sobecke - na detech se vsechno odrazi. Neco jineho je resit uz vzniklou situaci.

to ambra:tvuj pribeh znam...

Ambra: to zní velmi smutně a beznadějně. Skoro to vypadá, že by bipolárníci měli žít v dobrovolné izolaci ... :-(

Ctu vase prispevky a snazim se pochopit souvislosti - i kdyz je fakt, ze se neda zobecnovat a kazdy pripad je jiny. Ale jiste podobnosti se tu vyskytuji. Kdyz tak ctu prispevek Pepi,u meho manzela to bylo podobne - taky si myslel, ze dite mu da smysl zivota a ze vyresi jeho problemy. Bohuzel tomu tak nebylo a to prestoze se lecil. Mluvil velmi rozumne, kdyz rikal ze dite potrebuje stabilitu a ze tomu nasemu nebude chybet nic. Verila jsem mu, protoze to vazne myslel uprimne. Dnes je s jinou zenou a na nasi dceru, jeho "milovanou holcicku" si ani nevzpomene. Nechci nikomu radit jak se rozhodnout, ale pri tehle nemoci musi clovek byt pripraven na vsechno. Urcite by takovemu rozhodnuti melo predchazet delsi obdobi lecby a stabilizace.