maniodepresivita

Jojo, Martine, přítel by se taky nejraději odstěhoval do nějaké hájenky někde na Šumavě :-)
Musím ho pořád usměrňovat, nehodlám dojíždět do práce více než 30 km.

Leni, kdybys potřebovala někoho doporučit, napiš jen město.

Lenka:Musím souhlasit s Martinem,souvislost mezi BAP a sebepoškozováním bych opravdu nehledala...Leni vyhledej odbornou pomoc,uvidíš,že když překonáš prvotní strach a stud,strašně se ti uleví a hlavně zjistíš,že v tom nejsi sama.Lidí co navštěvují psychology a psychiatry jsou mraky a jejich okolí o tom ani netuší a navíc tihle studovaní pánové a dámy jsou vázaní mlčenlivostí.Jdi do toho,držim palce...
Jinak my se pořád držíme v dobré náladě..takže čerpám síly na další těžké období.

Lenka: no, to asi těžko. Přečetl jsem o BAP celkem dost článků, ale zmínku o sebepoškozování si nepamatuji.
Proč se ptáš? Máš problémy se sebepoškozováním? Pokud ano, tak to určitě bude chtít odborníka.

Mam jen dotaz. Souvisi sebeposkozovani s maniodepresi?

P.: takže jsem doma. Mám pěkné vycházky, takže budu moci aktivně RELAXOVAT v přírodě. Také bych rád dětem trochu vynahradil předchozí mizerné týdny.
Nálada se nyní zlepšuje a doufám, že změna léků amplitudu patřičně zmenší...

Elviee: zpravidla mívám tak dvě PN za rok a většinou mně k probrání z mrákot stačí týden. Jinak jsem zdravý, takže se od ostatních kolegů příliš neliším. Doufám, že se to časem nebude zhoršovat, třeba takový pobyt v PL by školu příliš nepotěšil...

Martin, ak sa mozem opytat, toleruju ti v praci caste PN?

Martine, tak doufam, ze bude vic prispivat do diskuze, kdyz budes doma a mit vic cas :)

Trochu jsem sledoval předchozí příspěvky. Osobně si myslím, že život nebo dokonce rodinné soužití s nemocným bipolárníkem je dost riskantní, ale to bych popíral svůj vlastní případ. Takže raději mlčím...
Jinek já jsem stále v zimním spánku. Poklidné dřímání narušil akutní zákrok u zubaře, který trochu provrtal jednu osmičku. To mě tedy opravdu probudilo :-).
Od zítřka jsem v PN, tak si to doufejme trochu užiju.

dekuju vam vsem moc.

Lenko, vetsina psychologu ma vystudovanou filozofickou fykultu (ne lekarskou), tudiz ti nemohou predepsat ani recept, natoz te nekam zavrit!
Jsi mlada a evidentne nechces trpet! Tak to aspon zkus...
Ja jsem dokonce dostala na vybranou, jestli chci zenskou ci chlapa jako psychologa... Asi si taky vyberes, ne? Neplatila jsem ani korunu, protoze jejich zrizovatelem (te poradny) bylo mesto.
Celou hodinu u neho se mi stridaly stavy place, bezmocnosti a vzteku... Komunikace se mnou musela byt hodne obtizna (to mi dochazi az ted, kdyz o tom pisu), a presto se mi plne venovali a snazili se pomoci. Nekarali, nementorovali, pouze se snazili pomoci z bryndy.

Leni, neboj se ani psychologa ani psychiatra - nikdo te nikam nezavre. To by jsi musela byt nebezpecna okoli, coz tvuj pripad urcite neni. To byl pripad meho muze, kdyz byl v manii, a presto ho nikdo nikam nezavrel (bohuzel), ale to rikam proto, ze to byla uplne jina situace. Na tvem miste bych navstivila oba dva - psychiatr ti da pravdepodobne nejaka antidepresiva, ktera ti behem 6 tydnu zaberou a prejdou te myslenky na sebevrazdu a zacnes se citit lip, a s psychologem si muzes popovidat o vsem co te trapi a co se ti prihodilo, i o tom sebeublizovani - nestyd se za to, oni uz slyseli "horsi" veci. A verim tomu ze pomoci terapie s nim se budes moct zbavit problemu a pokud to byla jen reaktivni nebo unipolarni deprese, tak i nakonec po ukonceni terapie vysadit za souhlasu lekare leky. Pokud bu ti zjistili BAP (coz se mi nezda, ale to je na psychiatrovi aby to posoudil), tak budes brat leky stale, ale budes se citit lip nez bez nich. Neboj se, uvidis ze to bude dobry, jen tu navstevu neodkladej at nemusis dal a dlouho trpet.

Lenko, psycholog by ti vážně mohl pomoct, nebo tě aspoň nasměrovat a posoudit společně s tebou tvou situaci. Nemusíš se bát, chodí tam spousta lidí i s banálními problémy a nejsou proto hned "blázni", jak říkáš...
Pořád je lepší to zkusit, než v tom zůstat dál sama...

Nevim proste se toho bojim. a navíc si budu pripadat jak blazen

hormon serotonin...Lenko, psycholog tě nikam nezavře, od toho jsou když tak psychiatři.

Mě je 20. A momentálně spím jednou 6h. a druhej den 11h. Psychologa se bojim. a ,,depresivní stavy" mám už 5 let. Už několikrát jsem se pokoušela se zabít. Myslim že to vyvolala 5letá šikana

Any, Ambrin pribeh znam do te miry, ze tatinek taky naprosto s klidem opustil a prestal se starat o svoji predtim "milovanou holcicku". Jinak jeji pribeh neznam... Ale zajimal by me ;)

To P.: Máš pravdu obviňování k tomu patřilo, aspoň u nás...
Osobně neznám žádnou fungující rodinu, která zvládla mánii partnera se vším, co k tomu patří, a nerozpadla se...
Ambro, tvůj příběh sice neznám, ale soudím, žes možná řešila podobné věci, co se týče dcery a jejího otce, jako já. Někdy mohou mít i děti docela vážné problémy...

Martine, držím ti palce, nenech se srazit na kolena...vydrž, bude líp.
Smím se zeptat: máš nějaké zkušenosti s podáváním léků ve formě injekcí, tzv. depotní léčba? Ty mému ex dost pomáhaly z akutních stavů a dokázaly ho prákrát zachránit před hospitalizací, pokud byl ochoten je akceptovat...myslím, že vedlejší účinky nebyly nijak významné ve srovnání s efektem léčby, popravdě si na žádné nepamatuju, až snad na lehké utlumení, ale to je i při pilulkách, ne?