maniodepresivita

Jeste jsem chtela rict par slov o filmu Panstvi. V kinech prosel skoro bez odezvy. Byl cely v anglictene + ceske titulky. Co si o nem myslim rict nemohu, nevidela jsem ho...
Ale proc o nem mluvim? Byl hodne predimenzovany (megalomansky). M. Dejdar do nej obsadil anglicke herce, jmeno herecky, ktera hrala hlavni roli si nevybavuji, ale urcite tam hral Peter O Toole.
No, skoncilo to v podstate fiaskem a Martin tam pry utopil svych 10 mil., ale ocekavany zisk (napr. v USA) to nemelo...

http://www.csfd.cz/film/17912-panstvi-manor-the/?podle=data

http://www.periskop.cz/cz/clanky/film-panstvi/

P.: To je pravda, M. Kopecký byl velmi nespolehlivý pacient. Ještě tak nejúčinnější pro něj byly elektrošoky, které ho prý dokázaly postavit jakž takž na nohy. Ale to jsme asi oba četli.
Jinak pomlázkové dopoledne máme za sebou. Teď vyrazíme s rodinou na výlet na sluníčko. Třeba mě to trochu probudí...

Martine, M. Kopecky ale brat leky nechtel! Tudiz si myslim, ze ani AD!

Alo jo, už jsem o tom někde četl. Je tedy pravda, že Blesk jako obvykle trochu mate. BAP se neléčí antidepresívy, ale stabilizátory. Kdybych bral pouze AD, tak směřuji rychle do příslušného zařízení.
Jinak je vidět, jak léčba pokročila. Když svého času dostal pan Kopecký depresi, tak ležel doma v posteli a o nějakém natáčení nemohla být řeč. Je zajímavé, že u něho se ovšem přidával klasický problém. Když se mu zlepšila nálada, tak dospěl k závěru, že nemusí brát léky a ... To mně něco připomíná.

blesk není důvěryhodný zdroj informací, bacha...

Preji vsem krasny svatecni slunecny den!

Dalsi clovek, ktery se o teto nemoci neboji mluvit, dikybohu.
http://www.blesk.cz/clanek/showbiz-domaci-showbiz/113317/ozzak-dejdar-bavi-narod-a-pritom-trpi-maniodepresivitou.html
Uz chapu, proc se pustil do Panstvi...

Stav OK skončil. Pozoruji obvyklý průběh: podivně depresivní sny, neklidné dny s přebytkem energie a konečně útlum. Únava, pocity beznaděje a neschopnosti, zima.
Zbývá jen domýšlet, co by se asi dělo, kdybych byl bez léků. Takhle je jisté, že tento stav brzy pomine a vrátí se remise. Nedávno jsem se doktora ptal, proč nejsem stále zcela stabilní. Řekl, že u každého pacienta je to individuální. Někdo je stále v remisi, někdo se i s léky lehce kýve a někomu se může stát, že mu léky přestanou zcela zabírat a je nutné je změnit (třeba i v PL).
Takže klídek, mohlo by být mnohem hůř...

Dořezal jsem stromy. Dnes jsem spadl ze štaflí, naštěstí směrem do stromu. No, trochu jsem se pomlátil, ale nic vážného :-).
Jinak pohodový týden, od čtvrtka máme volno.

Martine, to je dobre, ze ti je dobre! :) A ze jste vsichni v poradku!
Je pravda, ze letos jsou ty stromy nejaky opozdeny a jeste porad nejsou zeleny... Snad to velni brzy prijde, miluji jaro (alergik nejsem).

Ano, dnes bylo krásně. Začal jsem řezat stromy, ještě to vidím tak na dvě odpoledne. Celkem to jde, ale ruka dostává dost zabrat.
Jinak teď se mám zcela normálně. Připadá mně, že když jsem stabilizovaný, tak ani nevím, co bych sem měl vlastně psát. Já jsem v pořádku, manželka je v pořádku, děti jsou v pořádku, takže proč si čtu diskuzi o maniodepresivitě? :-) Ale jo, abych vás potěšil svým OK stavem a abych byl v pohotovosti, kdyby tu chtěl někdo poradit z druhé strany hranice.

to P.:Jo,jo, křídla rostou.. Byli jsme spolu v cukrárně-že si dáme jen kafčo..již ve dveřích se s jásotem vítal s paní prodavačkou (kdysi s ní cosi měl), a když kolem něho prošla,prý "přátelsky" ji pohladil po zadku - prý se to tak mezi přáteli a v rodině dělá.. Chápeš P.? Já ne,asi jsem divná,prý žárlivka.. Jinak už zase maká, maká, maká, zbytečný prostoje (jako to kafe se mnou) ho jenom zdržujou. Ale mně vlastně taky :-(

Ahoj, tak jak se vsem vede? Dnes bude krasny slunecny den vhodny k prochazce, ke grilovani...
K:Exovi taky zacinaji rust kridla...
Martine, jak je?
Anyz, jak valcis?

No prosím, už cítím dobře. Myslím si, že nedávné lehké snížení léků nebylo rozumné. Abych to uvedl na pravou míru - tohle nebylo obvyklé hazardní vysazení. Mám dva léky povinné a třetí, který v případě déle trvajícího stabilního období nemusím brát. V minulosti jsem vždy sáhl na všechny léky současně, tentokrát pouze na onen třetí lék. Takže je vidět, že to bez něj nejde. No, pokud ale uvážím, že jsem se pro vysazení tohoto léku rozhodl asi týden po tátově smrti, tak to příliš rozumné nebylo.
Stejně je to zvláštní. Při poslední návštěvě u psychiatra jasně zaznělo, abych už hlavně neexperimentoval a bral léky BEZE změn. Přesto jsem pořád na hraně a stojí mně to jisté úsilí. Mám plné pochopení pro ty, kteří léky neberou. Je to tak lákavé...
K: u žen jsou následky BAP mnohdy mnohem děsivější než u mužů. Ztráta zájmu o děti, alkoholismus, totální rozpad osobnosti. P: máš asi pravdu, na přednášce v Bohnicích jasně převažovaly ženy.

Myslim si, ze zeny by mohly, kvuli detem a tlaku rodiny, byt vice ochotny se lecit... Teda doufam...
No, u noji tchyne to tak nebylo :(

Myslíte, že je rozdíl mezi chováním BAP ženy a BAP muže, co se tíče dětí a rodiny?

Začínám mít křídla, doufám, že to zas nebude takovej držkopád až spadnu dolu.

Martin: Promiň - nechtěla jsem tě zaškatulkovat jako dokonalý příklad, ty výkyvy k tomu patří, jde jen o to, jak moc jsou nahoru a dolů a co se při nich stane. Ale právě to, že si to sám uvědomuješ, je strašně důležité. Pokud s tebou tvoje žena překonala to "období hledání" tehdy, tak už v sobě taky něco vybojovala. Myslím, že teď bude snad chápavější v souvislosti s tvým chováním, co popisuješ výše :-)
Ale úplně se v té situaci vidím, taky jsem jela nedávno s mým ex-mužem autem a držela jsem se křečovitě sedačky, protože jel dost divoce...má teď totiž takové euforické období hraničící s hypománií...

Any: svého času jsem byl na přednášce pro bipolárníky a jejich rodiny v Psychiatrickém centru Bohnice. Ti všichni to jistým způsobem zvládali, ale ti všichni mělo jedno společné - pacienti spolupracovali s lékaři. A to je nesmírně obtížné, protože takhle nemoc se vyznačuje právě velkou nechutí k léčbě (viz můj výše napsaný příspěvek).
Moje žena se se mnou chtěla už na začátku rozejít a i potom to bylo dost obtížné. Nyní po smrti táty jsem nějaký labilní a je to opět chvílemi trochu náročnější. Nedávno jsem třeba se smíchem kroužil autem po autobusovém nádraží (přes zákaz, ovšem), zatímco rodina chtěla zoufale vystoupit.
Tolik malá reakce na toho příkladného Martina, který bez problémů a odpovědně zvládá svou nemoc...

Martine vydrž, vyhovět té lákavé představě o svém úplném zdraví je sice příjemné a osvobozující, ale litoval bys pak zase, kvůli všem kolem sebe....