Epileptický záchvat
"Epilepsie se projevuje záchvaty, kterými lidský mozek reaguje na celou řadu poškození, ať jsou to vrozené vady, nádory mozku, záněty nebo úrazy," uvedl primář. Díky moderní terapii se podle něj ve vyspělých zemích daří u 70 až 80 procent pacientů dosáhnout dlouhodobého stavu bez záchvatů. "Za vyléčeného lze považovat člověka, který nedostane záchvat po dobu dvou let," uvedl Kalina.
Onemocnění působí pacientům kromě záchvatů, stavu zmatenosti a dalších zdravotních omezení často společenské problémy. "Nazvala bych to stigmatem," prohlásila předsedkyně českého sdružení epileptiků Společnost "E" Jarmila Kolářová.
Připomněla událost, kdy před několika lety stavěli v Praze 4 stacionář pro pacienty s epilepsií a narazili na odpor místních obyvatel. "Dělali podpisové akce za to, abychom tam nebyli, chtěli, ať kolem postavíme dvoumetrovou zeď, protože se na nás nechtějí dívat. Nevěřila bych, že je v dnešní době něco takového možné," uvedla. Petice u úředníků magistrátu podle Kolářové neuspěla, ale stavba domu se pozdržela o rok a půl.
Epileptické záchvaty se projevují v různé intenzitě od nenápadného až po stavy, kdy má postižený silné křeče a třese se. Právě tyto případy vyvolávají podle Kaliny u veřejnosti odstup a strach. Jenže pomoc okolí je při záchvatu velmi důležitá. "Je třeba zajistit, aby si postižený nenatloukl hlavu, držet mu ji, dokud záchvat nepřejde," uvedl primář. Nutné je odstranit z okolí předměty, o které by se člověk v záchvatu mohl poranit. Nejlepší pak je uvést postiženého do stabilizované polohy na boku.
"Mohu potvrdit, že záchvaty bývají často dramatické, neudrží mě při nich někdy ani pět lidí, hlavní je dávat pozor na hlavu," řekl novinářům cestovatel Petr Škarka, který trpí těžkou formou epilepsie od dětství. Nemoc mu nezabránila navštívit 30 zemí včetně Skandinávie, Jižní Ameriky a Nového Zélandu. Právě novozélandské úřady mu odmítaly vydat léky, které dostal z domova poštou. "Když jsem viděl zdejší úroveň zdravotnictví, přál jsem si být někde v centru Prahy," uvedl Škarka.
Epilepsie je onemocnění, které nemusí provázet úbytek mentálních schopností. Trpěla jí řada osobností, například Julius Caesar, Napoleon Bonaparte, Nicolo Paganini, Vincent van Gogh, Issac Newton nebo Charles Dickens. Ve středověku byli epileptici často na okraji společnosti, bývali obviňováni i z čarodějnictví.
Patrik Kubas - ČTK
Komentáře
I když mají dva lidé stejný stejný typ záchvatů, každý reaguje na léky jinak. Někdy to trvá dost dlouho, než se najde lék nebo vhodná kombinace právě proto, že ji nelze měnit ze dne na den, ale musí se vyčkat několik týdnů, jak lék zabere. Typ záchvatů se také mění s věkem, jsou záchvaty typické pro dětský věk, které se pak změní v typ jiný a to bývá pak také důvod ke změně léčby.
U někoho zabere první lék, u někoho se musí zkoušet a hledat.
Těžké je to pro rodiče, zvláště matku, která celou tu "odysseu" absolvuje s dítětem. Takže ať je ti sebehůř, nemocné je dítě a podržet ho musíš ty. Navíc děti jsou vnímavé a poznají, když je maminka nešťastná a odrazí se to i na nich,nebo na jejich zdravotním stavu.
Možná to bude chvíli trvat, ale léky určitě zaberou tak, že se počet záchvatů sníží na minimum nebo vymizí.
Snaž se, aby se dítě stýkalo s jinými dětmi ve školce či ve škole, pokud má určitá omezení/sport a pod./, snaž se mu to nahradit aktivitou jinou, nezdůrazňuj, co nesmí, ale co všechno může, prostě až na omezení, která má mít, s ním nezacházej jako s nemocným a hlavně ho nahlas nelituj, ale to určitě neděláš.
Bude to jistě lepší, držte se!
Epilepsií je více druhů, takže nejen ten známý stav s bezvědomím a křečemi je epileptický záchvat.
Některé záchvaty jsou vázané na dětský věk, v dospívání či dospělosti je mohou nahradit jiné.
Převážná část antiepileptik má jako vedlejší účinek ospalost, hlavně bezprostředně po nasazení. Dávka má být sice co nejnižší, ale zároveň účinná, t.j. nemělo by se poddávkovat, lék musí v těle mít určitou hladinu, aby mohl působit. Běžně únava mizí nebo se zmírní po 2-4 týdnech. Pokud by byla ospalost i potom velká, vadila např. ve škole nebo v zaměstnání, poraď se s neurologem o změně dávky, případně léku.
Sama s léky neexperimentuj, ale to ti určitě na neurologii řekli.
Běžně mají maminky s epi záchvaty zdravé děti, těhotenství by mělo být plánované, v některých případech je nutno změnit léky, případně přidat některé vitaminy.
Navíc je možné, že než budeš uvažovat o dětech, budeš třeba už bez léků.
Ahojky Šárko,jako první antiepileptika jsem dostala Timonil-první týden jsem byla unavená natolik,že jsem ve škole usínala,doma chodila spát po 7 hodině(!!),v 7 vstávala a přesto jsem byla natolik unavená,že se nedalo skoro existovat...Doktorka to zhodnotila jako "normální",takže se to tím uzavřelo. V polovině druhého týdne jsem se těžce osypala,skoro nemohla dýchat,...A až doktorka na příjmu mi řekla,že i ta ospalost patří mezi závažnější nežádoucí účinky a že se již předtím měly prášky vyměnit...
Nyní mám Depakine-Bez větších nechtěných účinků,pouze s jedním-při jeho užívání jsem ztloustla asi 7 kilo(na což mě doktorka připravovala,že skoro všichni přiberou,ale stejnak sem nevěřila do té doby,než jsem stoupla na váhu,...),ale jinak bez problémů.
Prášky by tě podle mě neměly omezovat v životě... Měj se hezky,pa Denča
přítel dostal v 23 letech první EPI záchvat ve spánku, který začal hlasitým vyjeknutím. Byl to hrozný zážitek a protože jsme o EPI dosud nevěděli, vypadalo to že umírá. Letos tyto záchvaty měl už 4 a lékaři mu po 4. nasadili Timonil, po kterém mi přijde oblblý a celkově podrážděný. Také pozoruji, že spánek už nemá klidný jako dříve a celkově mi jeho tělo přijde ve spánku v křeči. Musím souhlasit, že je to trauma na celý život a nikdy už vedle něho asi nebudu spát úplně klidně. Všem s EPI přeji vyléčení!
Většina léků na epilepsii má i tlumivý účinek, který může být větší zvláště v začátku léčby, než si organismus "zvykne". Tato doba není stejná, cca kolem 8-10 týdnů. Pokud větší útlum trvá nebo dokonce znemožňuje práci nebo běžnou činnost, je nutné dávku upravit případně změnit lék. Záleží na stavu, ani u epilepsie není dobré časté střídání léků.
Epilepsie je nemoc jako každá jiná, navíc vždycky je naděje na to, že je možné vyléčení. Je to sice záležitost dlouhodobá, počítá se na roky, ne na měsíce nebo týdny, ale u mnoha nemocí tato naděje není.
V dnešní době vadí mladým lidem snad nejvíce to, že přijdou o řidičský průkaz. Takže bys měla spíš příteli zdůrazňovat to, co dělat může a najít případně náhradu za něco, čeho se musel vzdát. Pokud spolu zůstanete, časem zjistíš, že vedle něho budeš i klidně spát.
Díky za odpověď
Obecně platí, že lidé s epileptickými záchvaty /stejně tak i s poruchami vědomí jiného původu/ by ve výškách pracovat neměli. Případný pád může mít pak mnohem horší následky.
Pokud má člověk jen jeden epileptický záchvat, neznamená to, že je rovnou epileptik. Posouzení je však na neurologovi, záleží na výsledcích EEG, zda máte nasazeny léky, také jestli se neléčíte např. s vysokým tlakem, diabetem, jestli nešlo i o srdeční příčinu. Takže radu tady dávat nelze, je to zcela individuální.
to Petr může, jsou lidé, kteří mají jen noční záchvaty.
Čas od času jsem unavená,zblednu a motá se mi hlava.Vynechává mi paměť-vím,kam jdu,ale najednou stojím a nevím co tam dělám.Pak z ničeho nic,již vím,kam mám jít.V noci jsem si rozkousala ret.
Čas od času jsem unavená,zblednu a motá se mi hlava.Vynechává mi paměť-vím,kam jdu,ale najednou stojím a nevím co tam dělám.Pak z ničeho nic,již vím,kam mám jít.V noci jsem si rozkousala ret.
jmenuji se Simona, jsem studentkou oboru všeobecná sestra na Vysoké škole v Jihlavě.
Zpracovávám bakalářskou práci na téma - Edukace rodiny dítěte, u kterého byla diagnostikována epilepsie.
Prosím touto cestou rodiče a prarodiče dětí s epilepsií o vyplnění dotazníku. Dotazník je anonymní.
Pokud máte zájem vyplnit dotazník, nebo se o něm něco dozvědět kontaktujte mě prosím na [email protected]
Předem moc děkuji za ochotu.
- Odpovědět
Pošli odkaz