V boji mezi tebou a světem dělej sekundanta světu.

Člověk bojuje proti světu tím, že chce k sobě přivábit štěstí a podržet si je za každou cenu, i když se mu odpírá, a tím, že se pokouší zbavit bolesti, a to i tam, kde to není možné. Příliš rád si vybírá: tvořivé, konstruktivní síly světa by si chtěl trvale podrobit, ale s nimi nerozlučně spojené síly ničivé, destruktivní popírá - což je věc nemožná.

Dotkne-li se pak člověka tušení jiného způsobu existence, který se neshoduje se světem, záleží mu všemožně na tom, aby se od světa uvolnil, aby tak byl hoden nového tušeného řádu. V tomto boji mezi svou vnitřní touhou a světem zjistí, že musí sekundovat světu, chce-li se od něj uvolnit. Musí akceptovat jeho zákony, to znamená, že musí přestat toužit po štěstí a nesmí se chtít vyhýbat bolesti, nýbrž přijímat štěstí, které přichází a zase odchází, přijímat bolest, která nezbytně přichází a zase odchází. Tím se přizpůsobí pomíjivosti a proměnlivosti světa, dokud je sám pomíjivý a proměnlivý, přenechá zničitelnému, co je zničitelné, a tím se nezničitelné uvolní.

Ovšem pokud i nadále, přestože tuší jinou formu existence, není ochoten světu sekundovat, když přesto ještě vnucuje světu své představy o právu a štěstí a pokouší se za každou cenu dosáhnout moci, majetku a toho, co obvykle považuje za štěstí, svět si prosadí své i proti jeho vůli. Někdy se objeví mocnější, kteří jej připraví o zisk, někdy se vyskytnou konkurenti, kteří mu upřou úspěch, někdy jeho štěstí rozmetají mladší a zdravější. Svět tak pozvolna zlomí jeho tvrdošíjné usilování o úspěch, moc a štěstí a zdrtí jej. Začne-li však nyní konečně svému tušení důvěřovat, všimne si, že toto vítězství světa má svůj smysl. Vidí, že jeho pachtění za pomíjivými, zničitelnými hodnotami brání nezničitelnému, aby se projevilo, a že tedy ničivé síly světa jsou šancí, že bude odhaleno nezničitelné. Proto je ochoten světu sekundovat i v případě, když tento boří, když mu totiž bere každou oporu, vše, na čem lpí, vše, co je pomíjivé, takže je nucen předat se nezničitelnému. Protivník se tak pro něj stává dobrodincem, který uvolňuje cestu novému životnímu řádu.

Zdroj: Konrad Dietzfelbinger - Kafkovo tajemství, nakladatelství Volvox Globator