Mystika

Existuje mnoho způsobů, jak klasifikovat mystickou zkušenost. Walter T. Stace ( Mysticism and Philosophy - Mystika a filozofie , 1960) např. rozlišuje mezi navenek orientovanou a dovnitř orientovanou mystickou zkušeností.

Jonathan Webber ( Revelation and Religious Experience - Zjevení a náboženská zkušenost , 1995) shrnuje rozdíl mezi introvertní a extrovertní mystickou zkušeností takto:

Extrovertní je zkušenost, při níž je mnohost předmětů ve světě proměněna v jedinou životní entitu. Naproti tomu introvertní mystikové mluví o ztrátě své identity, vymezující je jako jedince, a o pomalém ponoření se do božské jednoty.

Jako příklad uvádí introvertní mystickou zkušenost pocházející z čandogajských upanišad:

Jako řeky tečou, aby spočinuly v oceánu, aby za sebou zanechaly své jméno a svou formu, tak také ten, kdo ví, osvobozen od jména a formy, dospívá k božské Osobě za vším nejzazším.

Existují také rozlišení mezi „teistickou mystikou“ a „monistickou mystikou“. V monistické mystice se dospívá spíš k vědomí duše, vlastního já nebo sebe samého než k vědomí Boha.

Klasický popis mystické zkušenosti pochází od Williama Jamese ( The Varieties of Religious Experience - Druhy náboženské zkušenosti , 1902), který spolu s příklady uvádí seznam čtyř hlavních charakteristik mystické zkušenosti:

?         Nevyslovitelnost (inefabilita): Jedná se o pocitové stavy natolik odlišné od všeho, že není možné je jakkoli uchopit nebo přenést. Odolávají jakýmkoli běžným vyjádřením. Popisy, jako je např. „rozpuštění osobního ega“ nebo „pocit pokoje a posvátna“, jsou v očích těch, kdo nic takového nezažili, prázdnými frázemi.

?         Charakter poznání (noetická vlastnost): Přestože je mystická zkušenost nevyjádřitelná, dává vhled do pravd, které nelze získat pouhým rozumem. Nejedná se o žádná triviální zjevení. Jde o všeobecné a věčné pravdy.

?         Pomíjivost : Náboženská zkušenost netrvá dlouho, obvykle ne víc než půl hodiny. Zpravidla si ji lidé zapamatují, ale jen nedokonale si ji jsou schopni vybavit, ovšem pokud se opakuje, rozeznají ji. Pokud dojde k řadě mystických zkušeností, zpravidla se nějakým způsobem rozvíjí jejich vnitřní bohatost. Toho, kdo mystickou zkušeností projde, zanechají obvykle s hlubokým přesvědčením o důležitosti významu této zkušenosti.

?         Pasivita: K mystickým stavům si lze dopomoci např. „soustředěním pozornosti“ nebo „určitými tělesnými pohyby“. Jakmile ovšem k takovémuto stavu dojde, mystik má pocit, jako by byl v zajetí vyšší moci. To může vést k jevům, které poukazují na možnost alternativních osobnostních stavů - např. k prorocké řeči nebo mluvení jazyky.

Jednou z klasických mystiček spojených s křesťanskou tradicí je sv. Terezie z Avily (1515-1582). V jejích spisech převládá charakteristika nevyslovitelnosti ( Sebrané spisy sv. Terezie z Avily - The Collected Work of St. Teresa of Avila , 1987): Co se týká Boha, duše je naprosto bdělá, ale pokud jde o věci tohoto světa, je v hlubokém spánku.Bůh se usadil uvnitř této duše způsobem, který mi po mém návratu k sobě vůbec nedovolí pochybovat, že jsem byla v Bohu a Bůh ve mně. Tereziiny „mystické stavy“ jsou vždy spojeny s vizemi. V nejznámější z nich viděla anděla s krásnou tváří, jak držel „dlouhé zlaté kopí“, na jehož hrotu byl „plamínek“, jímž proklál její srdce. Terezie praví:

...probodl mé nitro. Když kopí vytahoval, jako by s ním vytahoval i je, a mě zanechal rozpálenou úžasnou láskou k Bohu.

William James podává gradující seznam příkladů a výroků, od těch, které nemají žádný náboženský význam (např. „To jsem slýchal po celý život, ale se vším všudy jsem to pochopil až dnes.“), až po příklady veskrze náboženské.

Většina mystických zkušeností probíhá za plného vědomí, přičemž zmiňovaná osoba rozlišuje mezi onou zkušeností a snem.

William James cituje následující příklad: Sestoupil na mne pocit nezměrného povznesení a radosti a následovalo nepopsatelné rozumové osvícení. Nejen že jsem, mimo jiné, uvěřil, ale viděl jsem, že vesmír není složený z mrtvé hmoty, ale z hmoty živé Přítomnosti; uvědomil jsem si v sobě věčný život... Toto vidění trvalo několik vteřin a pak zmizelo, ale zůstaly vzpomínky a pocit skutečnosti toho, čemu mne naučilo. ... Byl jsem přesvědčen o pravdivosti toho, co mi vidění ukázalo.

Ukázka z knihy Filozofie náboženství (Portál)