Prožitky blízké smrti: NDE - near death experience

Ano, astrální svět je pestrý a záleží jen na tom, jakou máme vibraci, kterou se přiladíme tam, kam tato patří. Po prožitku smrti můžeme dosáhnout i spojení s Bohem. Je to natolik odlišná zkušenost od všech ostatních, že se s tím vyrovnáváme roky, a pokud jsme do té doby byli materialisté, celé roky trvá i konfrontace s knihami světců, kterým už dobře rozumíme, protože jsme tím stavem prošli. Osobně jsem léta přemýšlel i o podstatě všeho. Co z toho vzešlo - viz www.jan-blazej.eu

S prožitkem blízkosti smrti mám osobní hlubokou a opakovanou zkušenost.

Na základě svých vlastních zkušeností, a ve shodě s výzkumy jiných (viz třeba: Karl L. R. Jansen, The Ketamine Model of the Near to Death Experience: A central role for the NMDA Receptor. Journal of Near-Death Studies Vol. 16, No.1) si dovoluji považovat celý tento skutečně neporovnatelný a bezesporu i hluboce formativní prožitek za jev ryze biochemického původu.

Prožitek NDE, stejně jako prožitky příbuzné lze navodit vhodnými psychotropními látkami (či jejich vhodnou kombinací); ať již jsou umělého či přírodního původu.

Je vysoce pravděpodobné, že NDE je vedlejším efektem primárně neuroprotektivního mechanismu, chránícího neurony proti jejich hypoxií vyvolanému poškození glutamátovou excitotoxicitou.

S prožitkem blízkosti smrti...Vy sám jste prožil NDE?

Článek přesně popisuje také to, jak je zkušenost nepřenosná. Druzí prostě nevěří, nechápou, jsou dokonce zlí, a člověk je na všecko sám.

Vy sám jste prožil NDE?Ano.

Článek přesně popisuje...ale to je vlastně se vším,co se vymyká zkušenostem a průměru

I já jsem si prožila cestu na " druhý břeh" bylo to úžasné,nedá se popsat,nechtěla jsem se vůbec vrátit...dnes koukám na svět trochu jinak a vážím si života jako takového.Byl to můj nejkrásnější životní zážitek ,jsem za něj vděčná a určitě je nezapomenutelný.To se prostě musí prožít.A jestli mi lidi věří nebo mě považují za divnou ženskou či si říkají že si vymýšlím abych se udělala zajímavou mě vůbec netrápí.

ale to je vlastně se...Ano,je. Hlavně proto, že když to "neříkali v televizi, tak to nemůže být pravda".

Ano,je. Hlavně proto, že...I proto že to "nezažila teta Máňa"

Když jsem se topila, pamatuju si, že jsem se dívala na to jak se mě snaží oživovat. Mluvila jsem na ně, ale nikdo si mě nevšímal. Pak mi někdo, koho jsem neviděla, řekl, že se musím vrátit a pak už jsem zas ležela na zemi a všechno zas bylo normální jako předtím. Když jsem to vyprávěla, povídali mi, že si vymýšlím a že je to blbost. Stalo se to už dávno ale dodneska to mám v paměti živé, jako by se to stalo včera.

Když jsem se topila,...Není to blbost.
Prožitek vystoupení z vlastního těla je častým průvodcem prožitku blízkosti smrti; a má i svou anglickou zkratku, OBE (Out of Body Experience).
Tvůj popis tomu odpovídá.
OBE nemusí být spojen pouze s prožitkem blízké smrti.
Kromě intoxikací (namátkou amanita muscarina, salvia divinorum, i výše zmíněný ketamin) tento stav mohou vyvolat i techniky meditační, stavy vytržení (transu); OBE může být vyvolán i technikami holotropního dýchání i mezními stavy (stres atd).

Když jsem se topila,...jenom pro pořádek, jsem jiná Magda než ta, co tu psala dřív. Máme stejná jména a až pak jsem si to uvědomila, když už jsem to napsala
Děkuji panu Foxovi, ale pište prosím víc srozumitelně pro lidi.

Před lety jsem byla léčena velmi razantními cytostatiky.Vždy první dva dny po "chemě"jsem nemohla spát a bylo mi tak zvláštně jako bych byla ve stavu co popisují závislí na drogách. Jednu noc jsem viděla tak jasné světlo,bylo v pokoji ne zlaté ale jasné platinové a mi v tu chvíli bylo nádherně.Po chvilce zmizelo, asi jsem měla halucinace?Každopádně jsem byla zvědavá zda se světlo objeví, ale už jsem ho neviděla.Bylo mi moc fajn.vůbec jsem se nebála.Bylo to zvláštní...

Máte někdo podobnou zkušenost při pokusu o sebevraždu?

I já jsem si prožila cestu...bylo to úžasné,nedá se popsat,nechtěla jsem se vůbec vrátit... to je skoro ve všech vzpomínkách, a ve všem co jsem o tom četl.
Docela by mě zajímalo, jestli ti, co to zažili si to nechtějí vyzkoušet znovu, když je to tak úžasný trip?

Je to tak a kdo nevěří, tak se jednou dočká. Že existují dobré a zlé síly, tomu také lidé nevěří.

bylo to úžasné,nedá se...Ad: ...Docela by mě zajímalo, jestli ti, co to zažili si to nechtějí vyzkoušet znovu, když je to tak úžasný trip?...

Ano, existuje nezanedbatelné množství lidí, kteří prožitky blízké NDE aktivně vyhledávají. Převážnou technikou navození těchto prožitků tu bývá omezení dýchání.

Na takto vyvolaných prožitcích může vzniknout velmi těžká závislost, jmenuje se to asfyxiofilie nebo koczwarismus, a závislost je to srovnatelná se závislostí na tvrdých drogách.

Jsou to nebezpečné hrátky se smrtí, a také si každoročně berou svou dávku obětí.

Ad: ...Docela by mě...Na světě asi není blbost dost velká na to, aby se nenašli pitomci, kteří se do ní bezhlavě vrhnou. Ten kocvarizmus je dokonalým příkladem.

Zážitky vytvořenné pomocí psychotropních látek bych úplně vypustil. Item zážitky pomocí praktik s dechem, pouze změněný stav mysli.
Ale existuje postup nazvaný "astrální cestování" kterým si lze ověřit, že v těle je cosi neviditelné, co může za určitých podmínek vystoupit a jednat nezávisle na něm. A to něco nemusí nutně zemřít při smrti fyzického těla. Nejsnažší i když časově náročné je provádět každý večer před usnutím v myšlenkách cestu. Ale cestu se vším všudy, sledováním jednotlivých kroků, pozorováním okolí, nejlépe na nějaká dobře známá místa, kvůli ověření. Po pár měsících pravidelné snahy přicházejí velmi zajímavé výsledky.
Také si je možné pokusně ověřit existenci stálých obyvatel onoho světa, andělů, démonů, pohanských bohů, přírodních duchů.
Je možné třeba mediatcí na konkrétní takovou, nejlépe v duchovní hierarchii níže postavenou bytost, protože čím výše postavená bytost, tím pomalejí se většinou projevuje. Nebo je možné použít jméno takové bytosti, při nádechu, aby se ozývalo jakoby v hrudi, viz Abé Montafaucon de Villars, Hrabě de Gabalis.
V tom případě je nutné mít od začátku vzývaání na mysli, proč bytost volám, jaké otázky či přání k ní mám, jinak se čassto stává že se člověk při zjevení lekne a celá námaha je zbytečná, podruhé se projevuje mnohem pomaleji.
Je možné se takové bytosti přímo zeptat aby ukázala co je po smrti.
Také lze k tomu využít spánek, jako k astrálnímu cetování, viz Jamblichis z Chalkidy, O mysteriích egyptských:
sny od boha poslané nevznikají způsobem, který uvádíš. Neboť přihází se někdy, že zatím, co spánek mizí a počínáme se již probouzeti, slyšíme jisté krátce přerývané hlasy, které nám dávají návod, co máme činiti, aneb slyšíme hlasy tyto, když jsme mezi bděním a spánkem, neb konečně, když jsme již úplně procitli. Někdy obklopí též spící v kruhu jakýsi neviditelný a netělesný duch, takže jeho přítomnosti očima svýma nemohou viděti, nýbrž dostaví se jakýsi zcela jiný způsob vnímání a poznávání. Tento duch dostaví se za zvláštního lomozu a rozlije se se všech stran kolem spícího, aniž se ho však dotkne. Vykoná služby podivuhodné, aby duši i tělo spícího osvobodil od různých utrpení. Jindy zase zazáří jasné a klidné světlo, které ruší vnímací schopnost zraku. Oko se zavírá, když dříve bylo otevřené, při čemž ostatní vnímací schopnosti se probouzejí1 a uvědomují si, kterak bohové ve světle se zjevují, slyší, co bohové mluví, a poznávají, co konají

S prožitkem blízkosti smrti...musím souhlasit v 15 letech,jsem byla předávkovaná pervitinem a zažila jsem úplně stejný stav.Naštěstí to nezanechalo žádné výrazné poškození mozku takže žiji plnohodnotný život obohacený právě tímto zážitkem.Také se musí připojit k tomu že to bylo moc krásné a je zvláštní že na to člověk nikdy zž nezapomene a opravdu mu to trošku změní pohled na život a hodnoty,myslím si že v tom dobrém slova smyslu

Zážitky vytvořenné...Dovolil bych si oponovat:

Ad: ...Ale existuje postup nazvaný "astrální cestování" kterým si lze ověřit, že v těle je cosi neviditelné, co může za určitých podmínek vystoupit a jednat nezávisle na něm...
Ověřit? V celé Vaší úvaze není uveden jediný relevantní důkaz, kterým by bylo možno jednotlivá tvrzení ověřit. Veškerá teorie astrálna je založena právě jen na subjektivní interpretaci změněných stavů mysli.

Právě proto se domnívám, že má smysl studovat stavy změněného vědomí navozené ať už psychotropními látkami či jinými technikami, a porovnávat je s tím, co tvoří základ mysterií, astrálu a dalších systémů, založených na metafysických předpokladech.
- - -
Astrál, astrální dimense, astrální projekce:
Základním předpokladem astrální existence je předpoklad, že můžu existovat nezávisle na svém těle, že mám ducha (astrální tělo), který je kopií mého fyzického těla a ten že se může volně pohybovat, zatímco mé tělo spí, je mimo vědomí - nebo umírá.
Jinými slovy; existuji ve formě dynamického souboru informací, který není vázán na hmotu mé tělesné schránky, a v extrémním případě ani na žádnou jinou hmotu.
Co je to informace? Popis stavu něčeho - stavu hmoty, energie, či jejího pole.
Každá hmota v sobě nese informační obsah; od téměř absolutního chaosu až k uspořádanosti rostoucí nade všechny meze. (Míra uspořádanosti je úměrná míře nepravděpodobnosti - sněhová vločka versus kus amorfního ledu.) Z tohoto hlediska je čistá informace jen limitním případem, stavem, ke kterému je možné se libovolně blížit, ale dosáhnout jej nelze. Vzhledem k tomu, že energie je jen jinou formou hmoty, vše předešlé platí i pro energie a jejich pole. Vztah hmoty a informace (ducha) je svázán do nerozlučné duality.
Isolovaná informace je z tohoto hlediska nonsens.
Jakákoli má případná astrální existence tedy musí být povahy hmotné, a musí tedy podléhat fysikálním zákonům. Při jejich aplikaci na mou předpokládanou isolovanou duši nastane tolik neřešitelných problémů, že toto řešení se mi jeví jako zavádějící.
K návratu úvah o možnosti astrální existence by mě mohl přimět prokázaný přenos nějaké informace výhradně touto cestou; jako že by si má astrální duše pokecala s jinou takovou, kterou by v onom astrálním prostoru potkala, a s těmy drby by se vrátila do mého tělesna. Žádný takový přenos informace ale dosud nebyl prokázán.
Proto zatím setrvávám v názoru, že veškeré takové úžasné jevy se odehrávají v sice subjektivně nekonečném, přesto však uzavřeném prostoru mého vlastního vědomí. S vědomím někoho jiného se mohu spojit jen tady na zemi, a to ještě pouze tehdy, pokud se spolu nemíjíme v čase a prostoru.
...
Dokáži li soubor jevů spojovaných s astrální projekcí navodit i jiným způsobem, mohu stejně tak předpokládat, že jsou i tyto jevy pouhou subjektivní projekcí stavů změněného vědomí. (Jestliže cosi vypadá jako kočka, mňouká to jako kočka a vůbec se to celkově chová jako kočka, nejspíš to skutečně kočka bude.)
...
Z toho vyplývá:
Ve shodě s učením Williama Occama (Occamova břitva): Postačí li k vysvětlení jevu stávající soubor předpokladů, je chybou přidávat předpoklady další. Z tohoto důvodu do tohoto souboru úvah nezavádím pojem metafysična, astrálních dimenzí a pojem isolované duše.
Stále tak zůstávám při interpretaci jevů zvaných NDE a OBE při tom, že se jedná o jevy biochemického původu.

Vzpomínka na divokou minerálku.
Léto, lázně, myslím že Luhačovice. Jeden z pramenů (Rudolfka?). Do země je zapuštěna kruhová mísa, nebo spíš malý mramorový amfiteátr, protože se dá dolů sestupovat jako po schodech. Uprostřed je takový skleněný válec, ve kterém divoce bublá minerální voda, tryskající z podzemí, a vytékající z kovových hubiček, kde je jí možno zachytit a pít.
Obě ruce mám nad hlavou, protože se držím za ruku táty a mámy. Tak velký jsem byl tenkrát. Sestupovali jsme po schodech, příliš velkých pro mé malé nohy, a tak mě drželi pevně. Byli už jsme dole, když jsem pocítil, že se se mnou něco děje. Cosi kyselého a škrablavého mi vnikalo do krku a nutilo ke kašli. Nadechl jsem se, ale v tu chvíli jsem pocítil zvláštní, dosud nepoznaný pocit, rozlévající se po celém těle, od špiček prstů, přes napjaté paže až k nohám, které najednou byly vratké a vrávoravé. Ve tváři jsem pociťoval ošklivé horko, a strašnou bolest, jak mě táta s mámou táhli za roztažené ruce někam vzhůru, a ta bolest se najednou změnila v něco krásného, co jsem neznal, ale moc se mi to líbilo. Vznášel jsem se na rozepjatých rukách pohádkovou krajinou, a to jejich napnutí bylo tak krásné, že bych ho chtěl pořád a ještě víc. Moc se mi líbilo, jak letím vzduchem a koukám, jak tam dole táta s mámou táhnou kluka co se nehýbal a chtěl jsem na ně zamávat, ale nešlo to, protože jsem měl roztažené ruce a visel za ně, abych nespadl dolů. A pak jsem ležel na trávě, snažil se zvednout a pořád jsem přitom padal, a bylo to legrační a já se smál, ale máma s tátou ne, jen se dívali a vůbec se nesmáli a mě bylo tak hezky.
Přesto, že to všechno už bylo tak strašně dávno, ta vzpomínka je stále tak moc živá, jakoby se to stalo včera.

(Antony)
(Jamblichis z Chalkidy, O mysteriích egyptských:
sny od boha poslané nevznikají způsobem, který uvádíš. Neboť přihází se někdy, že zatím, co spánek mizí a počínáme se již probouzeti, slyšíme jisté krátce přerývané hlasy, které nám dávají návod, co máme činiti, aneb slyšíme hlasy tyto, když jsme mezi bděním a spánkem, neb konečně, když jsme již úplně procitli. Někdy obklopí též spící v kruhu jakýsi neviditelný a netělesný duch, takže jeho přítomnosti očima svýma nemohou viděti, nýbrž dostaví se jakýsi zcela jiný způsob vnímání a poznávání. Tento duch dostaví se za zvláštního lomozu a rozlije se se všech stran kolem spícího, aniž se ho však dotkne. Vykoná služby podivuhodné, aby duši i tělo spícího osvobodil od různých utrpení. Jindy zase zazáří jasné a klidné světlo, které ruší vnímací schopnost zraku. Oko se zavírá, když dříve bylo otevřené, při čemž ostatní vnímací schopnosti se probouzejí1 a uvědomují si, kterak bohové ve světle se zjevují, slyší, co bohové mluví, a poznávají, co konají)

Tohle znám, ty hlasy na hranici spánku. Je to zajímavé, že je tehdy považovali za bohy. Podle jedné teorie to je "informační linka mezi podvědomím a nadvědomím". Tedy naše vědomí - astrální tělo - zrovna opouští fyzické tělo a zaznamenává přitom komunikaci mezi těmito svými složkami bytosti, kterou si během dne neuvědomuje. Jde o vnitřní hlas, který si většinu dne neuvědomujeme. Tyhle "hlasy", útržkovité rázné fragmenty obrazů, vět, doslova bizardní kombinace, které většinou komentuje jakýsi hlas... je vlastně všechno naše. Je to přirozené a není třeba se toho bát. A taky není nutné tomu věnovat pozornost. Tento vnitřní bizardní život vedeme neustále, jen mu nevěnujeme pozornost.
Rozhodně nejde o napadení duchy ani bohy.

(Foxy)
(Ověřit? V celé Vaší úvaze není uveden jediný relevantní důkaz, kterým by bylo možno jednotlivá tvrzení ověřit. Veškerá teorie astrálna je založena právě jen na subjektivní interpretaci změněných stavů mysli.

Právě proto se domnívám, že má smysl studovat stavy změněného vědomí navozené ať už psychotropními látkami či jinými technikami, a porovnávat je s tím, co tvoří základ mysterií, astrálu a dalších systémů, založených na metafysických předpokladech. )

Metafyzický předpoklad je ten, že v astrálním světě se můžeme pohybovat mentálním pokynem. Ono to tak doopravdy je. Fyzika třeba taky uznává, že se atom utváří vnitřními elektromagnetickými vztahy. No a elektromagnetismus se utváří skrz nějaké elementární částice. Takže kdyby byl člověk "elementární částice", zprostředkovává energetickou a informační výměnu v elektromagnetickém poli vesmíru. V astrálu se člověk pohybuje mentálním vědomím - mentálním pokynem.

Myslím si, že to s těmi psychotropními látkami už je probádáno dost. Hippies byli velký experimentátoři. Výsledky jsou násilné, velice vyčerpávající, hluboké zážitky, které se přenášejí i do reality i hluboko do budoucnotsti, kdy již žádné drogy ten člověk nebere. Drogy zprostředkují "výstřel do astrálu", ale ten člověk je často vlečen, nemá nad svou cestou kontrolu.
Takže je lepší astrálně cestovat s čistou hlavou. Protože "umění astrálního cestování" je schopnost vědomé cesty. A když lidi budou fetovat a nebudou hledat mír a štěstí v sobě a nebudou se těšit z té nezávislosti, kterou jim zprostředkovává vlastní schopnost, opírají se o možnosti se to doopravdy naučit. Navíc si myslím, že "cena", kterou platí člověk na drogách za malý a třeba i nepříjemný zážitek, je moc velká. Kdyby radši hledal mír a štěstí v nitru, pomohlo by mu to víc.

Hippies... to jsou léta šedesátá. Minulého století, podotýkám...
Obávám se, že co se týče farmakodynamiky a fysiologického působení psychotropních látek, měl byste čerpat spíše z novějších poznatků.
Navíc se zde nejedná o pobídku k jejich zneužívání, ale o přísně kontrolované modelové studie, které s jejich pomocí byly prováděny.
- - -
Končí mi služba, nemám již dost času na hlubší odpověď; nicméně pokusím se tak učinit během příštího týdne.
Tož hezký weekend, ať je fajn!

Já jsem ženská. :-) Stejně si myslím, že přísně kontrolované modelové studie nejsou potřeba. Šamani taky používali drogy, pravda. Ale oni taky uznávali astrální cestování. To umění samotné je to důležité a tam se mohou dělat přísně kontrolované studie i bez drog. Jen je pravda, že kdo umí astrálně cestovat, asi těžko zvládá nebo chce zvládat přísně kontrolované studie, navíc modelové :-)
Se blbě směju, mě to rozesmívá.

(Ve shodě s učením Williama Occama (Occamova břitva): Postačí li k vysvětlení jevu stávající soubor předpokladů, je chybou přidávat předpoklady další. Z tohoto důvodu do tohoto souboru úvah nezavádím pojem metafysična, astrálních dimenzí a pojem isolované duše.
Stále tak zůstávám při interpretaci jevů zvaných NDE a OBE při tom, že se jedná o jevy biochemického původu.)

Ty předpoklady jsou pro pochopení těchto jevů docela silné. A nejsou JEN biochemického původu. "Zákon zachování energie říká, že energie se může měnit z jednoho druhu na jiný, nelze ji vytvořit ani zničit, v uzavřené soustavě však její celkové množství zůstává stejné"(wikipedie) K dokazování posmrtného života je nejdřív nutné pochopit, co považujeme za "člověka". Je to oživlá energie. Když z lidského těla odejde energie - odejde život - zbývá jen prázdná schránka. Už to není člověk, je to mrtvola. Ta energie - v mystice duše člověka - se podle přírodních (vesmírných) zákonů reinkarnuje. Energie je nehmotná a pro naše spektrum vnímání neviditelná. Proto duchové nejsou vidět - astrální těla nejsou vidět. Takže k pochopení posmrtného života je potřeba jenom pochopit, že skutečná podstata člověka je nehmotná energie, která dočasně oživuje tělo na zemi.

Sice jsou to předpoklady, ale docela silný. A racionalistická věda to nechce vzít, ten předpoklad, tak jak je. Potom se dělají "výzkumy" - je to jako by někdo nechtěl vidět a chtěl dokázat že vidí černo, protože nic jiného neexistuje.

Nemám zážitek blízkosti smrti, ale mám zážitek z operace, kdy se ještě uspávalo rajským plynem ( 1964 )- byla jsem dítě a než jsem usnula, koukala jsem na sestřičky za sklem.Po probrání jsem si pamatovala pohled na velké svítidlo, co bylo nade mnou, ale shůry. A pak to, že jsem byla se sestrama a poslouchale je. Před pár roky mi maminka řekla, že jsem se po operaci změnila, začala jsem být samotářská, začala mne zajímat astronomie a život indiánů, hlavně Mayů. Vyrůstala jsem v ateistické rodině, bylo mi deset a nikdy jsem o smrti a jevech kolem neslyšela...tohle mi až o 25 let později vysvětlil Moody.

Nedávno jsem zažila OOBE - přesněji spontánní výstup z těla (ne v ohrožení života, nýbrž v pouhém uvolnění mysli, snahy usnout), a všem zatvrzelým "realistům" a ateistům, kteří argumentují proti, chci sdělit, že to byl jedinečný zážitek, který nelze s ničím porovnat, a o kterém ani na vteřinu nepochybuji!! A neříkám to na útěcha pro ty, kteří doufají v posmrtný život, je to prostě skutečnost, realita!!!:)
Teď k samotnému zážitku - ležela jsem na zádech, znehybnilo se mi tělo a cítíla jsem hodně nepříjemné pulzující silné hučení, či bzučení (skoro jako když přelazujete rádio) v hlavě, které se stále stupňovalo. Najednou jsem "já" začala prostupovat přes své čelo ven. (to prostupování taky nebylo nic příjemného, bylo to takové násilné, možná proto, že jsem se tomu snažila zabránit). Ocitla jsem se nad sebou, rozhlížela kolem sebe (můj pohled byl periferní), dívala jsem se na sebe, byla jsem průhledná, bílá a jasná. Pak mě ale vyděsil pohled na mé fyzické tělo, a okamžitě mě to vymrštělo zpět prudce do těla.
V ležení na zádech mívám tyto symptomy jako je nehybnost těla, k tomu hučení v hlavě, někdy i pocit, že se propadám docela "často". Řádově již několik let, tak 5-6x do roka, ale pouze v době, kdy se vzbudím např.uprostřed brzkého rána tzn. jsem už odpočatá. Než se mi stalo to vystoupení z těla, nevěděla jsem, o co se vůbec jedná. Brala jsem to jako přirozenou věc, na kterou jsem si už zvykla, ale přesto strach z neznáma přetrvával, proto jsem se vždy snažila z toho stavu dostat...
Asi je to něco, co mám nějak dál rozvíjet když se mi to stává tak často. Nevím, každopádně se pokusím příště držet strach na uzdě... No ale stejně můj zážitek (zjištění o další formě života) se určitě nedá srovnávat se setkání se světelnou bytostí - Bohem. To je požehnání a musí to být nádherné:-)

Nedávno jsem zažila OOBE -...zajímavý zážitek - je to astrální cestování, taky se mi to stalo, bohužel jen jednou a ne v takové intenzitě. Zajímalo by mě, co to vyvolává, tenhle stav - to zvonění v uších atd.

Zajímavé články jsou na www.klinickasmrt.cz

Ano.
Dobry den. A nechcete se s vasimi zkusenotmi s nami podelit?