Samota je vaší podstatou
Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt a jejich narození jsou horizontální - v jedné linii. Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.
Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.
Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom zabrání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součástí skupiny, a jak stáme, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky - národ, náboženství, politické strany - ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky - Rotary Club, Lions Club... Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.
Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla stvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.
V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaká je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno - vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa - jaký vztah má rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?
Náhle se vaše osobnost začíná rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní bude muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce "Kdo jsem?" Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností.
Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.
Poslyšte nádherný příběh:
Alenka se dostala do podivuhodné země. Setkala se tam s králem, jenž se jí zeptal: "Alenko, potkala jsi posla, který jde ke mně?" Odpověděla: "Nikoho."
Král řekl: "Jestliže ses setkala s Nikým, proč ještě nepřišel?"
Alenka byla velmi zmatená. Odpověděla: "Nepochopil jste mě správně. Nikdo je nikdo."
Král řekl: "To je jasné, že Nikdo je Nikdo, ale kde je? Měl by se sem už dostat. Nikdo nejde pomaleji než ty."
Alenka byla pochopitelně velmi rozzlobená a zapomněla, že mluví s králem. Řekla: "Já chodím rychleji."
Celý rozhovor pokračuje s tímto "nikdo".
" .. .já jsem rychlý chodec. Přišla jsem z jiného světa do této zvláštní říše, do tohoto malého světa - a on mě uráží." Pochopitelně odsekla: "Nikdo není tak rychlý jako já!"
Král řekl: "Přesto by tu Nikdo měl už dávno být."
Tímto způsobem rozhovor pokračuje.
Každý je nikdo.
Prvním problémem pro hledače je pochopit správně podstatu samoty. Znamená nikdost, znamená odložení své osobnosti, již jste dostali darem od davu. Když odcházíte, vystupujete z davu, nemůžete si tento dar vzít do samoty s sebou. Ve své samotě budete muset znovu objevovat, budete muset začít z ničeho a nikdo vám nemůže zaručit, zda uvnitř najdete někoho nebo ne.
Ti, kdo dosáhli samoty, tam nikoho nenalezli. Myslím skutečně nikoho - žádné jméno, žádnou podobu, ale čistou přítomnost, ryzí život, bezejmenné a beztvaré. Je to vlastně opravdové vzkříšení, a to samozřejmě vyžaduje odvahu. Pouze velmi stateční lidé jsou schopni přijmout s radostí svou "nikdost", svou nicotu. Jejich nicota je jejich čisté bytí, je to smrt i vzkříšení.
Zdroj: Osho - Láska, svoboda, Samota - nakladatelství Eugenika
Související produkty na 001shop.cz:
Související články
Reklama
Komentáře
Já se s tím maximálně ztotožňuji. Je mi 32, a úplně jsem nadšená, že mohu být sama. Netoužím po manželovi ani po dětech, nevycházím ani příliš s rodiči. Vzhledově jsem celkem atraktivní, takže chlapi mne pořád balí, beru to jako zajímavou schůzku, ale oni se pak rozčilují, že jsem jim nedala. Ale to jim řeknu vždycky dopředu. Mám přítele, se kterým jsem 8 let, jemu je o rok méně než mně. Nepřísahali jsme si absolutní věrnost, ale snažíme se jí dodržovat. On je stejný jako já, nemá touhy být s jednou ženskou stále, nechce děti. Náš vztah je v pohodě, i když jsme z měst vzdálených od sebe 250km. Myslím, že jako samotné je mi nejlépe a přítel to toleruje. Nikdy mne neotravuje, abych mu vysvětlila, proč chci být přes víkend sama.
Libore- kdo je vlastne Buh?
a kde je buh
Nevím,jakmile jsou lidi bezradní,oslovují boha,asi je to útěcha.
Samota je nádherná,pravda je,že člověk není sám,ale v lidech to není,můžeš jich mít kolem sebe sto,ale když ti nesedí,jako bys byl sám,planety a hvězdy,stálice,to jsou naši věrní společníci,ve dne tě ohřeje slunce,v noci nasaješ energii z hvězd...Takového ocasa K.schvaluji,dokud jí nezačne kňourat-ty na mě nemáš pořád čas,já jsem pořád sám..tisíc chlapů se mi tím vyeklovalo.
Samota je nádherná,pravda je,že člověk není sám,ale v lidech to není,můžeš jich mít kolem sebe sto,ale když ti nesedí,jako bys byl sám,planety a hvězdy,stálice,to jsou naši věrní společníci,ve dne tě ohřeje slunce,v noci nasaješ energii z hvězd...Takového ocasa K.schvaluji,dokud jí nezačne kňourat-ty na mě nemáš pořád čas,já jsem pořád sám..tisíc chlapů se mi tím vyeklovalo.
Nevím,jakmile jsou lidi bezradní,oslovují boha,asi je to útěcha.
Samota je nádherná,pravda je,že člověk není sám,ale v lidech to není,můžeš jich mít kolem sebe sto,ale když ti nesedí,jako bys byl sám,planety a hvězdy,stálice,to jsou naši věrní společníci,ve dne tě ohřeje slunce,v noci nasaješ energii z hvězd...Takového ocasa K.schvaluji,dokud jí nezačne kňourat-ty na mě nemáš pořád čas,já jsem pořád sám..tisíc chlapů se mi tím vyeklovalo.
Samota je nádherná,pravda je,že člověk není sám,ale v lidech to není,můžeš jich mít kolem sebe sto,ale když ti nesedí,jako bys byl sám,planety a hvězdy,stálice,to jsou naši věrní společníci,ve dne tě ohřeje slunce,v noci nasaješ energii z hvězd...Takového ocasa K.schvaluji,dokud jí nezačne kňourat-ty na mě nemáš pořád čas,já jsem pořád sám..tisíc chlapů se mi tím vyeklovalo.
ten článek je ale úplně o něčem jiném než píšeš, není to o tom nebýt s partnerem.Ale o tom, že když jsi osamotě, tak medituj, maluj, poslouchej krásnou hudbu .... na nis nemysli a jen prostě buď. Já Jsem je podstata. V zom článku to je.Zkus si ho přečíst ještě párkrát a možná pochopíš.
příspěvek je pro Karolínu
Já ho nečetla,není kdy.
moja skúsenosť so samotou bola dlhodobá,a myslím ,že potrebná a velmi užitočná-cítila som sa byt sma sebou,všetko,čo som vytvárala som bola ja...teraz po rokoch mám vytúžený vzťah,takže zažívam zdielanie a blízkost človeka,ale občas si utekám za "sebou"...zbalím si veci a na pár dní musím na chatu,kde som zasa len sama so sebou a to je pre mna velmi doležité...všetko má niečo do seba-aj samota aj vzťah...prajem všetkým,aby si od života vzali všetko,čo potrebujú a tým sa stali spokojnými bytosťami..
Samota je krásný stav bytí/nebytí. Je škoda, že je samota všeobecně považována jako nežádoucí. Na jedné straně to je pochopitelné, ale na druhé straně to je nepochopitelné. Je to jako kdyby někdo tvrdil, že léčba nemoci je nesprávná neboť v průběhu léčby se vyskytují nežádoucí účinky (např. při lečbě rakoviny). Co je důležité? Vyléčit se nebo mít vedlejší příznaky?
Všeobecně je znám pojem "vyrovnanost osoby". Samota je nejlepším testem naši "skutečné vyrovnanosti".
Všeobecně je znám pojem "vyrovnanost osoby". Samota je nejlepším testem naši "skutečné vyrovnanosti".
Samota je krásný stav bytí/nebytí. Je škoda, že je samota všeobecně považována jako nežádoucí. Na jedné straně to je pochopitelné, ale na druhé straně to je nepochopitelné. Je to jako kdyby někdo tvrdil, že léčba nemoci je nesprávná neboť v průběhu léčby se vyskytují nežádoucí účinky (např. při lečbě rakoviny). Co je důležité? Vyléčit se nebo mít vedlejší příznaky?
Všeobecně je znám pojem "vyrovnanost osoby". Samota je nejlepším testem naši "skutečné vyrovnanosti".
Všeobecně je znám pojem "vyrovnanost osoby". Samota je nejlepším testem naši "skutečné vyrovnanosti".
když jsem sama, cítím se osvobozena od vnějšího života, ale ne od prostředí. užívám si pocitu tady a teď
miluju samotu a nejradši bych nechodil ani na nákup,do práce atd.,mezi lidmi se mi jaksi "špatně dýchá". nechápu tzv. společenské jedince!!!"bůh" sídlí daleko za naším podvědomím,za našimi nejposlednějšími myšlenkami!!!jsme to vlastně mi sami v pravé podobě,jenže přes ten myšlenkovej bordel a díky svýmu hrubýmu zúženýmu vnímání nejsme schopni si to uvědomit!!!
byt sam znamena projit transformaci sveho byti.ocistou kde pochopime kdo opravdu jsme.vim,ze us to bylo psane a receno,ale to je podstata.pochopit,,,,,
samotné je mi dobře,když je mi fajn,ale pak příjdou bolístky,smutno,nechcete se jen tak přitulit,cítit podporu druhého,mám se komu svěřit,ale nějak postupem času mi to nestačí
Čago,já mám také rád samotu,zvláště když počítám CHECHTÁKY,nesnáším,když mi do toho někdo kecá,nebo loudi to mě nervuje!Ale když to mám v sejfu,tak protože rád souložím,tak mi společnost až tak nevadí,ostatně jak by mohla?..........:-)
Pocit oddělenosti je jen dokonalá iluze. Ve skutečnosti jsme propojeni se všemi bytostmi a vším. Stačí jen meditovat a odstranit "závoje nevědomosti a rušivých emocí". Buddha dosáhl osvícení a pochopení, jak mysl funguje. Zjednodušeně osvícení vypadá přibližně tak, že víme, co sousedka vaří sousedovi k večeři a co si přitom o něm myslí.:) Všechny bytosti touží prožívat radost a pocit štěstí. Dokonale osvícená bytost prožívá už jen nekonečnou nadčasovou radost a pomáhá druhým bytostem prožívat totéž.Tím, že někdo někomu způsobí utrpení, může zažít chvilkový pocit "radosti" a uspokojení, ale zákon karmy mu vše vrátí zpět, takže taková "radost" nemá dlouhého trvání. Takže, po dlouhé věky známá pravda, že si bytosti mají navzájem pomáhat stále platí a platit bude. :)
ja sem neco jako onlyone lonelyone....s wijimkou ze mam nak chaos sam we wsem...newim cemu werit
Guy de Maupassant - samota
já uš sem zjistil ... lidi sou svině každej si nejradši hrabe na svím písečku ale uš mu nedochází co se muže dít někomu jinému tím že si zahrabal trochu hloubš ... to uš nikoho netíží ...
co to sem píšou
Niektorí ste tu riadne narušení,hlavne ten čo píše nechápu tzv.spoločenské jednice...to je na doktora chlapče.Asi vďaka čomu môžeš byť pripojený na sieti, vďaka komu nežiješ v jaskyni? Bez SPOLUPRÁCE by náš druh ťažko existoval aspoň na takejto úrovni.Hoci ako ĽUDSTVO máme stále naviac.Ty s tou slečnou čo nechce mať deti posielate svoj rod do záhuby. Samota ako taká je v správnej miere duševne oslobodzujúca.
já uš sem zjistil ... lidi...hlavně , že uš jsi to zjistil :-))
Nevím,jakmile jsou lidi...Ty ses dobra stetka,kdyz si mela tisice chlapu.
Ano, mezi lidstvem je hodně druhů duševních poruch:-)):-))Jednou z nich je víra v různé božstva a také neschopnost soužití s ostatníma:-)):-))
To je fakt, samá božstva a neschopnost žít sám se sebou! Proto je nutné,stále být mezi lidmi,abys nezjistil, že sám jsi nula:-)) Mně samota nevadí, mně nevadí ani lidi. Ale sami se rodíme, sami i umíráme a pokud mezi tím získáme společnost, musíme sobě být vděčni.Vaše kolektivizace je trapná. Lidi se nerodí do dvojic. To si jen sami vymysleli.Myslím, ze obého je třeba mít nějak stejně. Samoty a lidí kolem sebe. Jinak je něco špatně.
Když člověk zustane sám..po rozvodu a podobně, už po dotyčném nesmutní, proč se tedy obvykle trapí v osamění? Protože je vůl a neumí si najít vlastní zájmy.
Když člověk zustane sám..po rozvodu a podobně, už po dotyčném nesmutní, proč se tedy obvykle trapí v osamění? Protože je vůl a neumí si najít vlastní zájmy.
A podstatou lidstva NIKDY nebyla samota,ale život v tlupě.smečce, spolku. Kecy o rozjímání o samotě k rozvoji svého duševna používají pořád a pořád dokola jen manipulátoři tupých stád a duševních trosek.
Já se s tím maximálně...Je mi jasné, že reaguju na tři roky starý příspěvek, ale Karolína mě potěšila - vždycky zajásám, když objevím holku s podobným naladěním a postojem... Mně je 33, taky nechci děti, sen je bydlet s partnerkou odděleně, neptat se jeden druhého na zálety anebo "zalétávat" společně - výměnou partnerů, trojkou a tak. A když popisuje radost ze samoty - to je přesně ono - víkend o samotě - paráda! :-)
nejtěžší je naučit se žít sám se sebou. a čím má člověk více partnerů ,tím méně rozumí sám sobě.jsou i lidi doslova posedlí partnerstvím ale ti zase vyvijí silný nátlak na partnery aby je " změnili" k obrazu svému.prostě správná histerka není nic jiného než duše která postrádá jakoukoliv sebereflexi a tak je odsouzená k neštastnému životu. prostě pořád dokola.
Pocit oddělenosti je jen......to jsou strašný plky....
Nejprve si musíte uvědomit, že ať chcete, nebo nechcete, jste sami. Samota je vaší pravou podstatou. Můžete se pokusit na to zapomenout, můžete se pokusit nebýt sám - s někým se spřátelit, mít milence, vmísit se do davu... Cokoli však uděláte, zůstane pouze na povrchu. Hluboko uvnitř je vaše samota nedosažitelná, nedotknutelná.
Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt a jejich narození jsou horizontální - v jedné linii. Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.
Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.
Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom zabrání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součástí skupiny, a jak stáme, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky - národ, náboženství, politické strany - ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky - Rotary Club, Lions Club... Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.
Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla stvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.
V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaká je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno - vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa - jaký vztah má rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?
Náhle se vaše osobnost začíná rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní bude muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce "Kdo jsem?" Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností.
Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.
Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt a jejich narození jsou horizontální - v jedné linii. Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.
Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.
Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom zabrání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součástí skupiny, a jak stáme, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky - národ, náboženství, politické strany - ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky - Rotary Club, Lions Club... Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.
Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla stvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.
V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaká je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno - vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa - jaký vztah má rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?
Náhle se vaše osobnost začíná rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní bude muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce "Kdo jsem?" Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností.
Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.
Co je to samota? Prázdnota. A co je to prázdnota? Tohle:
Děkuji za pozornost.
Děkuji za pozornost.
ty jsi vul
Samota není prázdnota. To jen lidi, co jsou uvnitř prázdní zahání prázdnotu tím, že se vyhýbají samotě.
Samota není prázdnota. To...Ale ne. Spíš naopak. Člověk, který žije jenom sám pro sebe, nemůže druhé ničím obohatit.
A proč by měl někdo někoho obohacovat? Stačí, když z vás nedobrovolně vysávají, co se vysát dá (ať už lidé kolem, nebo vláda).
Nutkavá potřeba být pořád s druhými lidmi nikomu nic dobrého nepřinesla. Lidi se bojí samoty a tak lezou do vztahů, které jim nic dobrého nepřinášejí, akorát je vysávají.
Obohatit druhé může jen člověk, který se samoty nebojí a může být kdykoliv sám. Pokud je s druhými, tak proto že chce ne protože potřebuje.
Obohatit druhé může jen člověk, který se samoty nebojí a může být kdykoliv sám. Pokud je s druhými, tak proto že chce ne protože potřebuje.
Spousta lidí říká jak je skvělá samota.Pak potkají někoho úžasného a najednou nechápou jak mohli tak dlouho snášet tak hnusnou samotu:-)Vše je jen v subjektivním hodnocení sebe sama:-)
Samota není hnusná. Kdo si to myslí, je chudák.
Člověk, který umí být sám, umí být příjemným společníkem i druhým. Je radostí být v blízkosti takového člověka.
Přesně tak jsem to chtěla říct. Kdo neumí být společníkem sám sobě, není dobrým společníkem ani pro druhé.
Já mám kolikrát pocity samoty a prázdnoty když jsem mezi lidma. O samotě ani ne, sama se vždy nějak zabavím.
A proč by měl někdo...Vrána k vráně sedá.
Nevysátý, nechtěl bys být také vysátý???
Nevysátý, nechtěl bys být...To bych nechtěl, jsem vysmátý. Díky Bohu.
já uš sem zjistil ... lidi...Já uš sem zjistil
Co máš s těma ušima pořád?
Nechtěl jsi napsat: "Já Ucho jsem zjistil" ?
Čeština slovo "ušˇ nezná. Z toho usuzuji, že je to asi tvoje jméno. Pak jsi to ale měl psát s velkým U: Já Uš ... To je od tebe hezké, že jsi se nám představil pravým jménem.
Také jsem nepochopil, jak jsi mohl něco zjistit SEM. Mohl ji to zjistit tady, nebo tam, nebo úplně někde jinde, ale SEM? Sem jsi mohl odněkud přijít, sem jsi se mohl vrátit, sem jsi mohl něco přinést, ale jak jsi sem mohl něco zjistit?
Máš v tom trochu "chajos". Proto ti doporučuju, nespoléhej se na svou hlavu, asi nic, co by mělo hlavu a patu, nevymyslíš a hlavně nikomu neraď, mohlo by to špatně dopadnout. Když budeš mít problém, tak ho neřeš, bylo by to marné, radši se někoho zeptej.
Co máš s těma ušima pořád?
Nechtěl jsi napsat: "Já Ucho jsem zjistil" ?
Čeština slovo "ušˇ nezná. Z toho usuzuji, že je to asi tvoje jméno. Pak jsi to ale měl psát s velkým U: Já Uš ... To je od tebe hezké, že jsi se nám představil pravým jménem.
Také jsem nepochopil, jak jsi mohl něco zjistit SEM. Mohl ji to zjistit tady, nebo tam, nebo úplně někde jinde, ale SEM? Sem jsi mohl odněkud přijít, sem jsi se mohl vrátit, sem jsi mohl něco přinést, ale jak jsi sem mohl něco zjistit?
Máš v tom trochu "chajos". Proto ti doporučuju, nespoléhej se na svou hlavu, asi nic, co by mělo hlavu a patu, nevymyslíš a hlavně nikomu neraď, mohlo by to špatně dopadnout. Když budeš mít problém, tak ho neřeš, bylo by to marné, radši se někoho zeptej.
Vracím se na místo činu :-) , abych se vyjádřil k tématu:
Proč všichni ti staří poustevníci se uchylovali někam do jeskyně stranou od lidí? Stejně tak i spousta duchovních velikánů na svoje moudra přišlla o samotě - často i o hladu. To jenom Hašek napsal Švejka v hospodě, ale to je jiná kategorie.
Uvniř (ve své hlavě - tam někde) máte nádherný, překrásný, dokonalý, rozmanitý svět, který objevíte jen o samotě, plně soustředěni, ničím nerušeni, "pohrouženi do svého nitra".
Je mi líto těch "společenských" lidí, kteří neumí být delší dobu sami, bojí se samoty - té nejlepší a nejzábavnější společnice - je mi líto těch, kteří ten pestřejší a bohatší vnitřní život nikdy neobjeví. Jsou chudi, o mnoho ošizení.
Nemyslím samotu pořád, ale občas ano. A spíš častěji. Je třeba se občas zamyslet sám nad sebou, nad smyslem života, nad spoustou filosofických otázek. Ale to záleží na duševní úrovni každého z nás.
Když jsem sám, vystačím si. Nepotřebuju, aby mi někdo hrál maňáskové divadlo, abych se nenudil. Nikdy v životě jsem se nenudil. Nikdy! 13 let jsem ležel v bolestech na lůžku sám v bytě, "koukal jsem do stropu" - bez příbuzných, jenom jeden kamarád mi 1 x za 3 týdny přivezl nákup, jiný mi 1 x za týden na chvíli zatelefonoval. Přesto jsem si pro spoustu zájmů dva roky nestihl ani jednou zapnout televizi, pak jen na dva zápasy na MS v hokeji a pak zase dva roky nic, i když je tam spousta zajímavých pořadů. Na spánek obětuju průměrně 3 až 4 hodiny času denně. Žádný film mě nezaujme tak, jako moje vlastní představy, fantazie. Mám velmi bohatý vnitřní život. Zajímá mě tolik témat, že bych je nebyl schopen zde ani vyjmenovat. Přál bych si, aby den měl 200 hodin, abych nemusel spát a abych žil aspoň tak dlouho jako Metuzalém (radši déle), abych to všechno stihl pořádně, abych nalezl odpověď na všechny otázky, abych všechno důkladně prozkoumal a poznal. Kromě toho bych ale chtěl i cestovat (nejraději pěšky nebo na kole), žít a plout na plachetnici po moři, experimentovat v kuchyni, chodit do přírody (s dalekohledem, lupou, foťákem), sportovat, chodit na houby, pěstovat ovoce a zeleninu, mít psa, chovat slepice, králíky, koně ........ , mít truhlářskou dílnu ....., studovat jazyky, historii, číst, chtěl bych psát knihy (v hlavě mám náměty na 100 románů), popsat ty nádherné vysněné světy, které mám v hlavě....., rozjímat, snít, poznávat zajímavé (inteligentní) lidi a povídat si s nimi, sdílet svoje i jejich zážitky, poznatky, názory, dojmy (ano, člověk je tvor společenský).
Mít jednu dobrou ženu a jednoho až dva stoprocentní, naprosto spolehlivé kamarády (a jim být stoprocentním, naprosto spolehlivým kamarádem) a pár dalších kvalitních přátel.
Mít dost času na pobyt mezi lidmi i na samotu. Tzn. mít aspoň 50 životů - a pak ještě 500 - a pak se uvidí, možná dalších ....
Někomu stačí se 5 x denně pořádně nadlábnout, mezitím něco pojíst, zajít na pivko (do společnosti), probrat Spartu či Slávii (v případě té hezčí poloviny lidstva - probrat sousedky, kámošky, seriály), pustit televizi, usnout u ní a zítra zas a pořád dokola a celý život. A když je chvíli sám (jenom se sebou), tak se nudí! V hlavě pusto, prázdno. Sám se sebou se nudí! Sám sebe nudi! Logicky pak nutně musí nudit i všechny kolem sebe v té své "společnosti". Ale on za to nemůže, on si svoje IQ nevybíral.
Mezi lidmi jsou obrovské rozdíly, omlouvám se těm "jiným", že se o nich vyjadřuju s despektem, je to moje chyba (vada).
Přečtěte si Bibli, kteří jste ji dosud nečetli (o SAMOTĚ, abyste mohli o každém verši nerušeně přemýšlet, rozjímat). Každý vzdělaný člověk by ji měl znát. Z ní vychází celá naše evropská kultura i dějiny. Objevíte a pochopíte spoustu věcí, které jste dosud nechápali. Navíc je napsána překrásným jazykem.
Proč všichni ti staří poustevníci se uchylovali někam do jeskyně stranou od lidí? Stejně tak i spousta duchovních velikánů na svoje moudra přišlla o samotě - často i o hladu. To jenom Hašek napsal Švejka v hospodě, ale to je jiná kategorie.
Uvniř (ve své hlavě - tam někde) máte nádherný, překrásný, dokonalý, rozmanitý svět, který objevíte jen o samotě, plně soustředěni, ničím nerušeni, "pohrouženi do svého nitra".
Je mi líto těch "společenských" lidí, kteří neumí být delší dobu sami, bojí se samoty - té nejlepší a nejzábavnější společnice - je mi líto těch, kteří ten pestřejší a bohatší vnitřní život nikdy neobjeví. Jsou chudi, o mnoho ošizení.
Nemyslím samotu pořád, ale občas ano. A spíš častěji. Je třeba se občas zamyslet sám nad sebou, nad smyslem života, nad spoustou filosofických otázek. Ale to záleží na duševní úrovni každého z nás.
Když jsem sám, vystačím si. Nepotřebuju, aby mi někdo hrál maňáskové divadlo, abych se nenudil. Nikdy v životě jsem se nenudil. Nikdy! 13 let jsem ležel v bolestech na lůžku sám v bytě, "koukal jsem do stropu" - bez příbuzných, jenom jeden kamarád mi 1 x za 3 týdny přivezl nákup, jiný mi 1 x za týden na chvíli zatelefonoval. Přesto jsem si pro spoustu zájmů dva roky nestihl ani jednou zapnout televizi, pak jen na dva zápasy na MS v hokeji a pak zase dva roky nic, i když je tam spousta zajímavých pořadů. Na spánek obětuju průměrně 3 až 4 hodiny času denně. Žádný film mě nezaujme tak, jako moje vlastní představy, fantazie. Mám velmi bohatý vnitřní život. Zajímá mě tolik témat, že bych je nebyl schopen zde ani vyjmenovat. Přál bych si, aby den měl 200 hodin, abych nemusel spát a abych žil aspoň tak dlouho jako Metuzalém (radši déle), abych to všechno stihl pořádně, abych nalezl odpověď na všechny otázky, abych všechno důkladně prozkoumal a poznal. Kromě toho bych ale chtěl i cestovat (nejraději pěšky nebo na kole), žít a plout na plachetnici po moři, experimentovat v kuchyni, chodit do přírody (s dalekohledem, lupou, foťákem), sportovat, chodit na houby, pěstovat ovoce a zeleninu, mít psa, chovat slepice, králíky, koně ........ , mít truhlářskou dílnu ....., studovat jazyky, historii, číst, chtěl bych psát knihy (v hlavě mám náměty na 100 románů), popsat ty nádherné vysněné světy, které mám v hlavě....., rozjímat, snít, poznávat zajímavé (inteligentní) lidi a povídat si s nimi, sdílet svoje i jejich zážitky, poznatky, názory, dojmy (ano, člověk je tvor společenský).
Mít jednu dobrou ženu a jednoho až dva stoprocentní, naprosto spolehlivé kamarády (a jim být stoprocentním, naprosto spolehlivým kamarádem) a pár dalších kvalitních přátel.
Mít dost času na pobyt mezi lidmi i na samotu. Tzn. mít aspoň 50 životů - a pak ještě 500 - a pak se uvidí, možná dalších ....
Někomu stačí se 5 x denně pořádně nadlábnout, mezitím něco pojíst, zajít na pivko (do společnosti), probrat Spartu či Slávii (v případě té hezčí poloviny lidstva - probrat sousedky, kámošky, seriály), pustit televizi, usnout u ní a zítra zas a pořád dokola a celý život. A když je chvíli sám (jenom se sebou), tak se nudí! V hlavě pusto, prázdno. Sám se sebou se nudí! Sám sebe nudi! Logicky pak nutně musí nudit i všechny kolem sebe v té své "společnosti". Ale on za to nemůže, on si svoje IQ nevybíral.
Mezi lidmi jsou obrovské rozdíly, omlouvám se těm "jiným", že se o nich vyjadřuju s despektem, je to moje chyba (vada).
Přečtěte si Bibli, kteří jste ji dosud nečetli (o SAMOTĚ, abyste mohli o každém verši nerušeně přemýšlet, rozjímat). Každý vzdělaný člověk by ji měl znát. Z ní vychází celá naše evropská kultura i dějiny. Objevíte a pochopíte spoustu věcí, které jste dosud nechápali. Navíc je napsána překrásným jazykem.
Děkuji za toho vola a tak podobně. Jenomže já jsem to psal v době, kdy jsem skutečně poznal, co je to samota i co je to žal. Byl jsem sám celý život a s lidmi to bylo ještě horší. A když jsem to chtěl změnit, nešlo to. Byl jsem na dně. Jenomže studna života žádné dno nemá. Tak je to.
Reklama
- Odpovědět
Pošli odkaz