Spiritualita lékařství

Náboženská ikonografii ukazuje „uzdravujícího Buddhu se září lazuritu“ jako barevnou, mírumilovnou, utěšující a uzdravující bytost. V této formě je Buddha zobrazo­ván obklopen zářivou modří, jak v jedné ruce drží nádobu s léky a v dru­hé léčivou rostlinu.

Slavnostní sliby spojené s tímto Buddhou člověka zavazují, aby uzdravoval svou osobností a svým vyzařováním. Vidíme tuto záři v pa­prscích kolem Ježíšovy hlavy a v zářícím pozadí mnoha Buddhových obrazů. Ale my všichni máme zář a auru. Všichni vyzařujeme vlastnosti své duše, jak dobré, tak špatné. Není těžké si všimnout, jak ze zdravotní sestry vyzařuje péče nebo z lékaře odbornost.

V průběhu dne prochází většina lidí širokou škálou emocí, takže neustále nevyzařují. Nelze však pochybovat o tom, že celkově pozitivní vyzařování péče v přítomnosti lékaře či zdravotní sestry je pro pacienta lepší než vyzařování neurotické. Vyzařování velikého ega není uklidňují­cí, stejně jako aura potlačeného hněvu.

Na tomto druhu vyzařování není nic neskutečného ani nadpřiroze­ného. Může pocházet z toho, že má člověk silnou vizi svého poslání, jež je posílena osobním nasazením a zkušenostmi. Zapojení pocitů do práce ohlašuje začátek spirituální dimenze. Už jenom nevykonáváte zaměstnání, už nejste jenom odborník z technického hlediska. Do vaší práce je zapojena celá vaše bytost. Lidé to pozorují v atmosféře kolem vás.

Asi pět let poté, co vyšla Péče o duši, jsem obdržel rukopis od jed­noho lékaře, který pracoval s pacienty trpícími AIDS v nemocnici v New Yorku. Citlivý přístup dr. Daniela Baxtera k pacientům a příběhy, jež o nich vyprávěl, mě inspirovaly. Byl ukázkou lékaře, který dokáže využí­vat ryzí duchovní zdroje bez přítěže nadměrné zbožnosti a strachu z ná­boženské víry. Chápal, že duchovní složka je součástí člověka, a odvážně se potýkal se svými obtížnými pacienty, aby uvolnil jejich vlastní spiri­tualitu.

„Zdá se, že v mysli umírajícího člověka je něco, co se snaží uklidnit veškeré konflikty, dodat smysl celoživotním zkušenostem,“ vysvětloval. „Jak psal Tolstoj o Ivanu Iljičovi, nikdy není pozdě na to, aby člověk našel ve svém životě ,to pravé'.“

Uklidnit konflikty a dát smysl životu jsou dva důležité duchovní úkoly umírajícího pacienta. Dr. Baxter považuje za součást své práce účastnit se těchto činností během pacientových posledních dnů. Také chápe, že úkoly, jimž se jeho pacienti snaží vyhýbat a které popírají a od­kládají, jsou ty, kterým i on sám jednou bude muset čelit. Ve své roli odborníka se neodděluje od vlastního člověčenství.

Někdy slyším mluvit o spiritualitě tak, jako by to byla nějaká vnější vrstva líbivého jazyka nebo rituál, který se přes člověka přehodí jako závoj v mezních situacích. Duchovní otázky jsou vlastně ty nejobtížnější ze všech - najít smysl, když vesmír člověka opustil, najít lásku, když se přátelé a rodina cítí odmítnutí, a najít mír, když každá zpráva mučí a skličuje.

Spiritualita vždy zahrnuje nějaké překročení hranic a omezení. Člověk nachází více síly, než si myslel, že vůbec má. Nepodlehne cynis­mu a nerezignuje. Překročí svůj narcismus a strach o sebe. Smíří se s osudem. To všechno jsou duchovní úspěchy, přestože postrádají obvyk­lý jazyk církve a náboženských tradic.

Zdroj: Thomas Moore - Léčebná péče o duši, nakldatelství Portál