Hlavní překážkou lásky je bolest

16. Prosinec 2010
Sex a vztahy
 6 Komentářů

Vzpomínám si, že jednoho dne ke mně přišla mladá žena, která uvažovala o interrupci. Byla ve třetím měsíci těhotenství.

Vzpomínám si, že jsem jí vylíčil stav jejího dítěte. Popsal jsem jí, že v jejím dítěti již probíhá mozková činnost, že mu tluče srdce. Ve třech měsících již pracují všechny jeho tělesné systémy. Přislíbil jsem jí veškerou pomoc, kterou bude potřebovat, pokud dá svému dítěti šanci žít. Jasně si pamatuji, jak se na mě pátravě zadívala. Položila mi otázku, kterou jsem velice potřeboval slyšet: „Vím, že máte rád mé dítě. Máte rád také mě?“ Náhle jsem pochopil. Neměla lásku, kterou by mohla dát svému nenarozenému dítěti, dokud o ni samu nikdo neměl starost a neprojevil jí lásku. Její bolest a strach ji zbavily schopnosti milovat druhé.

Kdykoli na ni myslím, vzpomenu si také na rozhovor, který jsem vedl se svým přítelem psychiatrem. Ptal jsem se ho, proč je pro mnohé z nás tak nesnadné milovat. Usmál se na mě a souhlasil se mnou, že jsme stvořeni k lásce stejně tak, jako jsme stvořeni k tomu, abychom se rozvíjeli i po tělesné stránce. Ale stejně jako některé nemoci mohou zastavit náš fyzický růst, existuje i určitá překážka, která nám zabraňuje růst v lásce.

Doktor se mě zeptal: „Už tě někdy bolely zuby?“ Přiznal jsem, že ano. „A na koho jsi myslel, když tě bolely?“ vyzvídal. „Jen na sebe,“ odpověděl jsem. „To je odpověď,“ řekl. „Bolest přitahuje veškerou pozornost pouze k našemu já. Duševní těžkosti - starost, neúspěch, zármutek nebo výčitky svědomí - to všechno je bolestivé, a tak nás to připravuje o schopnost milovat. Když se bolest stane životním stylem, člověk se většinou velmi koncentruje sám na sebe.“

Má-li být život aktem lásky, nejtěžší dobou je doba bolesti. Bolest se snaží zaujmout celé naše vědomí, pohltit všechnu naši energii. Pro lásku nezůstává nic. Studna vyschla. Většina lidí ví při bolesti jen jedno: „Trpím.“ Teprve když jsme se s bolestí úspěšně vyrovnali nebo ji přetrpěli, jsme schopni začít znovu milovat sebe i druhé. Je dobré, když to víme. Pojmenovat démona je přinejmenším první krok k tomu, abychom se s ním mohli úspěšně vypořádat.

Ukázka z knihy Štěstí začíná uvnitř (Portál 2010)

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Související články: 
Jak nám strach brání v lásce
Láska - SPECIÁL

Komentáře (6)

  • Obrázek uživatele danda1
    danda1

    Ač nemám vysokoškolské vzdělání jako zdejší pan doktor, troufám si mu oponovat. A to z vlastní zkušenosti. Také jsem byla odložené dítě, mámě bylo 17 a táta byl na vojně, oba měli jiné zájmy. Odložili mě k babičce, která po smrti dědy začínala nový vztah a já jsem se jí do jejích plánů zrovna moc nehodila. Takže starostí, problémů, samoty a smutku spousta, radosti maličko. Vyrůstala jsem prakticky sama a bez dohledu, což by určitě jiní mladí uvítali, ale mělo to i své stinné stránky. Volnost je jedna věc, ale s ní souvisí i samota. Už bych nechtěla být dítě a prožít si vstup do života znovu. Nikdy!!! No a když jsem dospěla, začala jsem mít pocit, že musím všem pomáhat, milovat je, chápat a žít pro ně, aby si nemuseli prožívat to co já. A vydrželo mi to dodnes. Vychovávám páté dítě, třetí pěstounské a pro malou bych udělala cokoliv. Kdybych si mohla vzít do péče ještě další mrně, byla bych šťastná o to víc. Ať se pan doktor nezlobí, ale znám i několik lidí, kteří vyrůstali bez lásky, týraní a bezmocní,no a dnes jsou to úžasní rodičové s velkým srdíčkem a spoustou lásky na rozdávání.

    Pro 19, 2010
  • Obrázek uživatele Hlavně
    Hlavně (anonym)

    srdíčko, lidičky, Lucie Bílá ... ty blbé řeči o velkém srdíčku

    Feb 06, 2011
  • Obrázek uživatele agáta
    agáta (anonym)

    ahojky myslím že pravdu má jak danda tak pan doktor.Většina lidí když se jim v životě dějí těžké věci tak to nezvládají a jsou zlí a lidé se jich právem obávají protože o toho komu se děje zlé očekávají že i on bude vracet zlo.Není tomu ale vždy tak jsou i lidé kterým se dělo i třebas velké bezpráví a utpení a přesto dokážou jít příkladem a být slušní a hodníJe fakt že rány na duši se léčí a hojí stejně jako ty tělesné ale ty na duši nikdo nevidí-běžně by nikdo nechtěl po mrzákovy aby byl hned fit a šel makat jako zdraví u lidí s bolavou duší a na pracáku je jich víc než 8O procent se však posílají do práce jako zdraví a odtud se zpět zas vracejí-obstojí jen člověk který je ok proto by společnost měla léčit to co u toho člověka zapříčinilo tento stav.

    Feb 06, 2011
  • Obrázek uživatele DDr. Viktor Jezek
    DDr. Viktor Jezek (anonym)

    Ač nemám vysokoškolské...No v tomto ohledu souhlasím jak s dandou tak i s panem kolegou. Je pravda, že na světě jsou lidi všelijací. Já si třeba vzpomínám na jeden případ, kdy mne navstivil v Oxfordu jeden pacient a povida mi neco v tomto smyslu, protoze si uz poradne nevybavuji jak to presne říkal je to způsobeno i tím že mluvil anglicky: 'Pane doktore, kdyz se chceme s mou pritelkyni milovat tak proste se prostě (reknu to slangově) {neudělám}. Cim to muze byt?' Je to velmi jednoduché muze to být protože sexuální vzrušení není příliš velké, nebo je pacient homosexuál a nebo to má za následek take bolest, ktera nastava při milování. Jak jiz pan kolega psal cituji: „Bolest přitahuje veškerou pozornost pouze k našemu já. Duševní těžkosti - starost, neúspěch, zármutek nebo výčitky svědomí - to všechno je bolestivé, a tak nás to připravuje o schopnost milovat. Když se bolest stane životním stylem, člověk se většinou velmi koncentruje sám na sebe.“ To také má zanásledek radu muzskych i zenskych problému kvůli kterým navštevují poradnu (ordinaci) sexuologa nebo psychologa. Good night. P.S.: Omluvte prosim zvlastni psaní cestiny, i kdyz ziji jiz 5 let v Anglii tak na svem notebooku mam cestinu, ale ten prohlizeč se kterým se mi pracuje nejlíp má podporu ceštiny nějak pokazenou. Tak si píse jak chce.

    Feb 28, 2011

Přidat komentář

Reklama

Reklama
Dikobraz

Reklama

Reklama

Videa