Učme se říkat NE tehdy, kdy je to potřeba

Chybí jim víra ve vlastní úsudek ohledně toho, co by se od nich mělo/nemělo očekávat.
Bojí se, aby byli oblíbení, a obávají se, že si o nich okolí bude myslet něco špatného, když odmítnou vyhovět.
Mají jen mlhavou představu o tom, kolik povinností a úkolů si na sebe mohou vzít, aby je šlo zvládnout.
Mají velmi vyvinuté svědomí a mají pocit viny, když “odmítnou pomoci“.
Cítí se méněcenní vůči ostatním lidem a vnímají je jako někoho, kdo nad nimi má “autoritu“.

Ať už je důvod jakýkoli, lidé, kteří neumí říct “ne“, obvykle přiznávají, že jsou často přetíženi událostmi. Spíše reagují, než jednají. Navzdory předchozím zkušenostem nemají nikdy připravenou odpověď, když na ně ostatní kladou požadavky.

Jestliže je pro vás těžké říkat “ne“ i tehdy, kdy je to zcela oprávněné, pomohou vám následující doporučení:

Předvídejte situace, kdy by po vás mohl někdo něco chtít. Buďte na něj nebo na ni připraveni.
Nacvičte si odpověď pro sebe. Vytvořte si tři nebo čtyři zajeté formulace, které budete používat (např. „Promiň, musím teď bohužel říct „ne“, v práci nevím, co dřív.“) a nacvičujte si je nahlas.

Na nic se nevymlouvejte ani neomlouvejte, když říkáte „ne“. Jestliže máte ke svému odmítnutí důvod a chcete jej říct, je to v pořádku. Sdělte jej stručně. Ale žádný důvoduvádět nemusíte. Máte plné právo říct „ne“, kdykoli chcete.

Když už jste řekli „ne“, držte se toho. Budete-li váhat, lidé si budou myslet, že vás mohou ještě zpracovat, a vy změníte názor.
Jestliže jste už řekli „ne“, zapomeňte na výčitky svědomí.Vy sami umíte nejlépe posoudit, co od vás lze a co už nelze
očekávat.

Zdroj: David Fontana - Stres v práci a v životě - Jak ho pochopit a zvládat, nakladatelství Portál