Jak přežít v manželství s osobou závislou na alkoholu

V poradně se ob­jevují i páry rozvíjející začarovaný kruh. On po určitou dobu takzvaně seká dobrotu. Ona mu vyčítá, co provedl před dny, týdny, měsíci či lety. On se po čase vztekne. Opije se a něco provede. Možná jí dokonce i ublíží. V ko­covině se začne omlouvat. Pak „seká dobrotu“ a ona mu vyčítá, co zase provedl...

Před lety popsal klasik léčby závislosti na alkoholu doc. Jaroslav Skála čtyři základní typy reakcí žen na nadměrnou konzumaci alkoholu partne­rem. Je to „trpící Marie, trestající Vlasta, dirigující Kateřina a kolísající Zuza­na“. První se obětuje a naříká, ale aktivně nezasahuje. Druhá útočí na sla­biny muže a ponižuje ho. Třetí vládne a velí. Poslední ze čtveřice je bezradná, omlouvající a zakrývající pravý stav věci. Všechny tyto reakce jsou vlastně odpovědí na dlouhodobý stres, který pití protějšku přináší. Tato odpověď žel takový stres neřeší, dokonce jej prohlubuje.

Po poradci je pak požadováno, aby muži „nějak vysvětlil“, že si škodí a ničí celou rodi­nu. Měl by to učinit nenápadně, rozhodně tak, aby závislý nepoznal, kdo si na něj stěžoval. Zároveň by měl poradit nějaký trik, jak zajistit, aby nepil nebo pil s mírou. Léčba by to ovšem být neměla. To jednak proto, že závis­lý si léčbu nepřeje, nepovažuje se za alkoholika, a za druhé i proto, že by se o léčbě mohl dozvědět někdo z okolí. To by byla, ostuda pro celou rodi­nu. Takto formulovaná zakázka je pochopitelně nesplnitelná. Její vyžado­vání a marné pokusy o její naplnění je vlastně jen hrou na pomoc.

Má-li v těchto podmínkách vztah přece jen fungovat, nutno od něj nic (kromě problémů) nečekat. Tedy převzít a zajistit péči o rodinu. Vědět, že je naprosto zbytečné s protějškem diskutovat, hádat se s ním, vyčítat mu něco nebo se pokoušet o domluvu, pokud je opilý. Zdaleka nemusí jít o těžkou opilost. Stačí, aby byl takzvaně v náladě. Od ní bývá velmi blízko k podrážděnosti a agresivitě. Slibům závislého nelze věřit. Nemá smysl s ním diskutovat o tom, zda pije hodně nebo málo a zda ostatní lidé pijí víc. Obvykle připouští od zlomku zhruba po čtvrtinu toho, co vypil. Navíc tole­rance vůči alkoholu je individuální záležitost. V závěrečných fázích závis­losti již stačí k opilosti objektivně malé, u zdravého člověka tolerovatelné množství alkoholu.

Závislou osobu, která domů přichází podnapilá nebo opi­lá, je nejlépe nechat ulehnout a spát. Je věcí našeho rozhodnutí, zda bude­me „zabraňovat nejhoršímu“. Tedy dotyčného budeme omlouvat před zná­mými, příbuznými i v práci, pokáleného ho umyjeme, postaráme se o jeho eventuální zranění, zaplatíme dluhy, pořídíme mu čistý oděv na převlečení a různé životabudiče pro čas kocoviny. Eventuální projevy domácího násilí z jeho strany pak budeme považovat za projev temperamentní povahy nebo osudu. Takový přístup pro danou chvíli do určité míry pomůže. Ne­omluvitelné chování učiní méně nápadné. Perspektivně ovšem situaci zhoršuje.

Těm, pro něž je zcela oprávněně nepřijatelné, lze doporučit dva klíčové postupy. V zásadě jsou použitelné jak ve vztahu k mužům, tak i ve vztahu k ženám. První shrnuje věta: „Mám tě rád(a), chci s tebou žít, ale takhle s tebou již žít nemohu. Buď se budeš léčit a pak abstinovat, nebo se rozejdeme.“ Druhou možností je přístup: „Nechat klesnout až na dno a poté, pokud se rozhodne pomoci, co nejrychleji zprostředkovat léčbu.“

Léčbu provádí především psychiatr ve spolupráci s klinickým psycholo­gem. Může být buď ambulantní, nebo formou hospitalizace v léčebně. Počet léčených u nás v posledních letech kolísá kolem 10 tisíc ročně, například v roce 2007 bylo hospitalizováno 5 510 závislých mužů a 2 271 žen.

K přijetí do léčebny je potřeba doporučení psychiatra. V případě pra­covní neschopnosti je nárok na nemocenskou. Je třeba počítat s určitou čekací lhůtou na přijetí. Týden, uváděný jako délka čekání pro nástup k léčbě na ženském odd. v PL Bohnice, je ve srovnání s jinými doba nad­průměrně krátká.