N. D. Walsch - O lidských vztazích

Jednou, to už jsme spolu byli asi tři roky, jsem řekl Nancy něco, co mě samotného překvapilo. Bezděčně jsem se na ni podíval a řekl jsem: "Žít s tebou je totéž jako žít sám." 

 

Moci něco takového říci je skvělé. Protože člověk je nejopravdovější, nejvíc sám sebou, když je sám. Mohu vstát z postele a chodit po domě nahý třeba deset minut. Dokonce tak mohu seběhnout do kuchyně, nebo skočit do bazénu. Mohu říkat určité věci, mohu si zpívat, mohu... Mohu se třeba předvádět, prostě se mohu chovat tak, jak mě napadne a jak se mohu chovat, jen když jsem úplně sám. Stejně se ale cítím se svou skvělou ženou, protože být s ní, je totéž jako být sám.

 

Navrátila mě sobě samému, řekla mi: "Víš, jakého tě mám nejvíc ráda?"

"Nevím. Jakého?"

"Takového, jaký jsi zrovna teď."

"Chceš říci s mými kily navíc a se vším dalším? Kromě jiného i s mým příšerným smíchem?" 

"Nejen že tě mám ráda i přesto, jak se směješ, ale mám tě ráda kvůli tomu. Nejen že tě mám ráda i navzdory tvým domnělým chybám, ale mám tě ráda kvůli nim."


Taková je láska. Vše ostatní je jen její náhražka.Taková je láska. 


Zdroj:N. D. Walsch - O lidských vztazích, nakladatelství Pragma