Reklama

Plastická chirurgie pomáhá lidem vrátit se do života

Obnovit či najít člověku rovnocenné místo ve společnosti - s tímto mottem budoval moderní plastickou chirurgii profesor Zdeněk Burian. Již 68 let uplynulo od chvíle, kdy založil ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady oddělení plastické chirurgie, z něhož se v roce 1948 stala klinika. Od roku 1953 je úzce propojena s klinikou popáleninové medicíny, protože právě popáleným i po záchraně života nejspíše hrozí takzvaná sociální smrt.

"Zatímco ztráta končetiny budí u veřejnosti soustrast, znetvoření po popálenině vyvolává odpor, tomu se říká sociální smrt. Člověk sice přežil, ale je vyloučen ze společnosti," přiblížila problémy svých pacientů profesorka plastické chirurgie a popáleninové medicíny Radana Königová. Za celoživotní dílo obdržela loni titul Rytíř českého lékařského stavu a prezident republiky jí udělil Medaili za zásluhy. V televizní anketě byla nominována mezi sto nejvýznamnějších Čechů.

Z Burianova odkazu čerpají chirurgové dodnes. Vytvořil řadu operačních postupů při plastických operacích vrozených vad, zejména rozštěpů, v chirurgické léčbě poranění obličeje a rukou a při léčbě popálenin.

"Vyhlídky pacientů se od dob profesora Buriana zlepšily díky zdravotnickému průmyslu," řekl ČTK přednosta kliniky popáleninové medicíny primář Ludomír Brož. Na žádost chirurgů totiž firmy vyvinuly provizorní umělé kryty, které zvýšily šance popálených nejen na přežití, ale i na lepší kosmetické výsledky. Pokrok přinesly i lepší operační techniky, jako je mikrochirurgie.

"Přežití těžce popáleného je podstatné, ale stejně významná je kvalita jeho dalšího života," zdůraznila profesorka Königová. Samo přežití není podle ní indikátorem úspěchu. Jizevnaté deformace těžce poškozují nejen tělo, ale i duši, nejhorší je postižení obličeje, které vede až ke ztrátě osobnosti.

Reklama

Přestože se technika i materiály zlepšily, popáleniny stále patří k poraněním, jež nejvíce pacienty znetvořují. Transplantaci celého obličeje, tedy přenesení tváře od mrtvého dárce, však považuje primář Brož za nesmysl. "Transplantujeme kůži, ne svaly. Mimiku dělá elasticita podkožního vaziva a svalstvo," vysvětlil.

Podle Brože záleží na tom, jak se člověk po operaci přijímá, a to nejen psychicky, ale i jak je ochoten dál se svým tělem pracovat. O transplantované plochy musí pečovat denně, musí provádět tlakové masáže, nosit elastické návleky a různé silikonové destičky na zlepšení jizev.

Poúrazové operace české zdravotní pojišťovny hradí, jsou součástí třetí fáze péče o popálené. "Nechceme, aby jen přežili, ale aby žili kvalitně," vysvětlila profesorka.

Naďa Myslivcová - ČTK

Reklama

Komentáře

Reklama