Nevěra jako šance

Nevěru lze nepochybně vnímat i jako nezanedbatelnou šanci. Šanci na změnu.

V obecném povědomí bude zřejmě převládat pojetí, kdy pod pojmem "změna" se skrývá změna partnera, výměna partnera manželského za partnera mimomanželského. Takový krok podstatnou změnou nepochybně bude. Kdybyste si pak náhodou vybavovali úsloví přechodu "z deště pod okap", pak jste možná nedopadli zdaleka ještě nejhůře. Možná častěji půjde o náhradu poklidného, byť třeba někdy lehce rákosím a trávami zarůstajícího jezírka, divokou a jen těžko splavnou řekou. Navíc bez potřebných dovedností, plovacích vest a všudypřítomných záchranářů.

Argument, že druhá manželství bývají stabilnější než ta prvá, zde lze přijmout jen s jistými výhradami. Statisticky vzato zřejmě ano. Uzavírají je lidé zpravidla zralejší, nezřídka poučeni zkušenostmi z předchozího manželství. K tomu přistupuje i obava ze společenské stigmatizace. Zatímco jeden rozvod jako by již byl dnes považován téměř za normu, každý další už bývá i okolím vnímán jako projev našeho opakovaného selhávání. Relativně pozitivní obraz druhých manželství se však náhle výrazně rozostří, pokud z nich vybereme pouze ta, kde rozpad předchozího byl v příčinné nebo alespoň časové souvislosti s budováním nového vztahu. Zátěž, kterou si do nového vztahu přinášíme, bývá až neúměrně vysoká. Zdánlivá stabilita takto vznikajících soužití je tedy založena spíše na obavách z oné stigmatizace nějakým dalším rozvodem, případně je dána i obtížemi, které by další rozvod znamenal pro naši ekonomickou situaci.

Nevěru lze ovšem vnímat též jako šanci pro upadající vztah manželský. Někdy opravdu až podobně mezní situace mobilizuje jakési sebezáchovné mechanismy. Přílišný pocit jistoty spojený s nadměrnou stereotypizací života, absence zdravě přiměřené míry napětí a alespoň hypotetické možnosti unikání vedou nezřídka k dojmu, že již žijeme pouze vedle sebe, nikoli spolu. Autentický výrok jedné klientky {"mám pocit, že všechno hezké už proběhlo a nyní jde jen o to, abychom už měli ten život konečně za sebou') je dosti výstižným zobrazením podobné situace. Podotýkám, že klientce bylo třicet šest let, vdávala se ve dvaceti a obě její děti byly již na střední škole.

Podobná soužití mohou být navenek velice poklidná, pouze emoce jako by jim byly bezezbytku amputovány. Ten druhý nás už dokonce nedokáže ani patřičně popudit, naštvat či rozčílit. Ale ani nadchnout, lákat či citově uspokojovat. Nevěra zde může zapůsobit podobně jako kámen vržený na hladinu až příliš poklidného rybníčku. Pak již je jen a jen na nás, zda tu hladinu necháme opět až nezdravě zklidnit, nebo zda ji budeme nadále přiměřeně provětrávat. Abychom si rozuměli - jsou i jiná a neméně účinná provětrávadla než právě a pouze nevěry. Snad jen jeden příběh za všechny. V poradně jej vyprávěl jeden bezmála čtyřicetiletý úspěšný podnikatel.

"Brali jsme se před třinácti lety, v roce 1990. Tehdy byla spousta nových možností, jen je včas uchopit. S Evou jsme se snadno dohodli - já budu vydělávat, rodinu se pokusím dobře zabezpečit, ona se postará o děti a o běžný domácí servis. Dost dlouho fungovalo vše bez problémů. Já byl denně dvanáct až čtrnáct hodin v práci, doma vždy vše v perfektním pořádku. Včetně obou dětí. Eva sice sem tam projevila přání, abych se jim taky víc věnoval, pak však ustala. Měl jsem dojem, že si prostě zvykla a je celkem spokojená. Vracíval jsem se patřičně utahaný, docela jsem vítal, že Eva už mnohdy spala. Musím přiznat, že jsem postupně ztrácel zájem i o nějaké sexuální radovánky. Manželku s dětmi jsem dvakrát do roka posílal na nákladné dovolené; já si něco podobného kvůli práci dovolit nemohl. Prakticky nikdy jsme se pořádně nepohádali. Raději se neptejte, kdy jsme někdy byli také někde spolu, tak dobrou paměť prostě nemám! Poslední dva roky už bych si mohl dovolit v práci trochu víc vysadit, chodit domů dříve, i nějakou společnou dovolenou bych asi časově zvládl. Nějak se mi ale nechtělo; měl jsem pocit, že i Eva je spokojenější, pokud spolu nejsme. V té době už jsme spolu vůbec nespávali, náš vztah by se dal asi nejvýstižněji popsat jako chladně provozně a pracovně korektní.
Když se před rokem rozhodla nastoupit do práce, bylo mi to v podstatě fuk. Měl jsem jen jednu podmínku - že se tím pro mne nic nezmění. Vše zdánlivě vyřešil její zkrácený úvazek a placená paní na hlídání.
Asi před půl rokem mi Eva oznámila, že má někoho jiného. Vztah prý trvá skoro tři měsíce, moje chyba, že jsem si ničeho nepovšiml dříve. Zůstal jsem jak opařený. Všechno bych čekal, dokonce i tu její nevěru, zaskočila mne však má vlastní reakce. Nejenže mi najednou přišlo všechno strašně líto, ale já si uvědomil, že nechci ztratit ani ji, ani děti. Tehdy jsme si zas po mnoha letech skutečně popovídali.
Prý čekala všechno možné. Že ji vyhodím, že budu vyhrožovat, že mi bude všechno jedno, že se pokusím o formální manželství - jen abych nepřišel o své pohodlí. Namísto toho jsem se o ni začal znovu ucházet. Jako bychom vrátili vše skoro o patnáct let zpátky. Zpočátku mi nic moc neulehčovala. Nevím, jak dlouho jejich vztah ještě pokračoval, vím jen, že teď už pár měsíců žijeme zase opravdu spolu. Nechci tvrdit, že máme vyhráno, zároveň nechci znovu všechno zkazit. Proto jsem tady u vás v poradně.
Možná to bude znít hloupě, ale já bych jí snad měl být za tu její nevěru asi vděčný. Kdyby mi dávala svou nespokojenost dál najevo méně zřetelnou formou, asi bych si toho, že se něco děje, dál ani nepovšiml."

I tak může vypadat šance! Přesto si myslím, že větší vnímavost vůči subtilnějším náznakům nespokojenosti by mohla vést ke stejnému výsledku. Někteří z nás však takovou vnímavostí prostě nadáni nejsme.

Zdroj: Petr Šmolka - Nevěra - Pro podváděné i podvádějící, nakladatelství Grada

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Související články: 
Zařazení na fórum: 

Komentáře (24)

  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Tak to je přesné vystižení mé nynější situace. Jen jsem v pozici podvedené, která přes rodinné starosti a povinnosti neměla čas na manžela a nějaké ty něžnosti. Zkrátka tvrdá a chladná. Teď už je ze mne někdo úplně jiný. Myslím, že jsme na dobré cestě, snažíme se oba. Snad to ustojíme i bez poradny, ale jsme připraveni ji popř. navštívit.

    Říj 30, 2008
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Když myslíš

    Říj 30, 2008
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    Myslím co..., špatně?

    Říj 31, 2008
  • Obrázek uživatele Mladý satyr
    Mladý satyr (anonym)

    Já nevěru chápu jako jakékoli jiné závažné porušení slibu či závazku, což je vždycky špatně. V případě, o kterém je zde řeč, tedy jisté zanedbávání manželských povinností ze strany ženy, by bylo férové řešení, kdyby ji na to manžel upozornil a snažil by se s ní najít nějaké pro oba přijatelné řešení. Řešit tohle hned nevěrou je podle mě od toho muže buď zbabělost, nebo dětinská trucovitost typu: "Když jsi na mě ošklivá, tak já budu taky." A až v případě, že by se žádné kompromisní řešení nepodařilo najít, tak by bylo podle mého názoru férové dát manželce na výběr: 1. plnění manželských povinností, 2. tolerance milostných poměrů s jinými ženami (v takovém případě už to nepovažuji za nevěru), 3. rozvod.

    Říj 31, 2008
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    Když myslíš - že jsi jiná (podle mě se lidi v zásadě nemění), že nevěra je dobrá cesta, že se v pohodě zvládne (poradna asi nehraje tak velkou roli).... Já nevím, zda špatně, čas ti ukáže. Dopředu ti to s určitostí nikdo neřekne. Hodně štěstí.:)

    Říj 31, 2008
  • Obrázek uživatele J. žena
    J. žena (anonym)

    to. Mladý Satyr: Přijde mi úsměvné, vyžadovat plnění "manželských povinností"...Osobně se domnívám, že pokud se ve vztahu poztrácí milostná touha, je povinnost ta poslední kapka k tomu, aby se objevil nepřekonatelný odpor a byl konec vztahu. Pokud nefunguje sex na základě oboustranné radosti, je třeba to nějak nezraňujícím způsobem vyřešit a nedomnívám se, že je to možné verbalizovat, tím se to celé rozbourá. Jen by si ten manžel/ka, kterého sex už prostě nebaví, neměl dělat nároky na to, že když to nebaví mně, tak můj "majetek", na který mám papír, si nebude užívat taky, když já si taky neužívám. Přijde mi, že člověk, který po milostném vztahu touží,se přece nemůže zakonzervovat a trpět, ale také nelze druhého k lásce a milostnu přinutit. U mně je případ obráceně, já po sexu toužím a můj muž již nikoliv a dokonce už si ani nevzpomíná, co se mu na tom kdy líbilo.

    Říj 31, 2008
  • Obrázek uživatele Mladý satyr
    Mladý satyr (anonym)

    Žena: Já samozřejmě zastávám rovnost pohlaví, takže to, co jsem napsal v předchozím příspěvku, bylo myšleno i pro opačný případ, k dy muž soustavně odmítá mít sex se svou manželkou. Bohužel hodně žen překrucuje feminismus tak, že chtějí mít pouze stejná práva, jako muži, ale ke stejným povinnostem už se hlásit odmítají. Takže: na jedné straně máš pravdu v tom, že sex se nedá vynutit, ale stejně tak nemůže někdo nutit svého manžela/manželku k sexuální abstinenci, podle mě je to to samé, akorát na druhou stranu. Nebo co kdyby se tvůj muž rozhodl, že od teď se mu nechce makat, takže od zítřka se bude jen válet v posteli a nechá se tebou živit? Neříkej mi, že bys od něj neodešla. Nebo ne tak extrémní příklad: co kdyby tvůj muž měl autonehodu nebo nějaký jiný úraz, po kterém by zústal třeba na vozíku? Zůstala bys, nebo by ses s ním rozvedla? Určitě by bylo nádherné, kdyby lidé dokázali milovat bezpodmínečně a hodnotili jeden druhého čistě jen podle charakteru a ne podle sexuální přitažlivosti, majetku, atd., ale to je asi stejná utopie jako komunizmus. A já neznám ani jednu takovou ženu, která by si partnera hledala jen podle charakteru, bez ohledu na to, jestli ji sexuálně přitahuje nebo ne. Ale jedině taková žena má podle mého názoru právo kritizovat chlapa za to, že odmítá žít v sexuální abstinenci, jinak to považuji za svého druhu pokrytectví. Samozřejmě nikoho nenutím, aby se mnou souhlasil, říkám jen svůj názor.

    Říj 31, 2008
  • Obrázek uživatele Diva
    Diva (anonym)

    Ahoj - myslím, že pokud řešíte nevěru jako pouhý chvilkový milostný (fyzický) akt, jste na tom ještě dobře. Horší mi připadá, když partnerka umožňuje svému muži seberealizaci, odpírá si různé věci, maká na společném stále nepřicházejícím "štěstí" a po čase zjistí, že její manžel si (aniž by chtěl rodinu opustit)lépe rozumí už několik let!! s bývalou (dotěrnou) spolupracovnicí, dokonce až tak, že s ní chce být i večer, kvůli ní jezdí domů o 3 hodiny později, než musí, že jí potřebuje telefonovat každý večer před odjezdem k rodině nebo i několikrát za víkend... To je daleko horší varianta rodinného soužití, než to, že si někdo občas "odběhne" vykonat milostnou fyzickou potřebu jinam. Jak se vlastně dá řešit otázka "bezdůvodného odcizení" hýčkaného manžela od hýčkající rodiny? Přičemž manžel nechce rodinu opustit, ale vyžaduje "duševní svobodu"...

    Lis 02, 2008
  • Obrázek uživatele Diva
    Diva (anonym)

    Ještě dodatek k tomuto tématu: nevěru bych tedy rozhodně za žádnou "šanci" nepovažovala, protože dokáže nadělat neskutečné škody v rodině - čehož by si všichni podvádějící měli být vědomi. dokonce si ani nemyslím, že zmiňovaný příklad muže, který si díky nové známosti své manželky cosi uvědomil ... nefunguje vlastně nijak jinak, než jako chlapeček, kterému bere hračku, nic víc v tom není. Žádné city - jen majetnictví. Protože pokud ten muž je dostatečně inteligentní, musel si přece ledacos uvědomit už dřív.

    Lis 02, 2008
  • Obrázek uživatele marie
    marie (anonym)

    Nevím co si mám myslet o svém muži. On sex úplně odmítá. Já jsem při tom starší o 9 roků a trpím tím. Nesmím se o tomto proablému ani zmínit/ihned se hádá/Nikdy jsem mu nebyla nevěrná, ale vážně o tom uvažuji, jen najít v tomto věku protějšek...Strašně mi vadí to, že odmítá i jakékoliv něžnosti. PŘITOM TO" zamlada" bylo úplně skvělé. Nevím co si mám o něm myslet. Poraďte.

    Pro 10, 2008
  • Obrázek uživatele Gabča
    Gabča (anonym)

    Třeba nemůže a trápí se tím sám,co viagra?

    Pro 10, 2008
  • Obrázek uživatele tonicek
    tonicek (anonym)

    Vzkaz pro Marii-nevím jak je to možné,mám stejný problém,ale v opačném gardu-moji ženu to nebaví,ale co hlavně-jsem velký mazlil a jsem neustále odstrkován.... skutečně vím,jak Ti je ,když chybí imazlení.Někdy sám sebe proklínám,proč jsem na něm tak závislý.......potom se zas přesvědčuju,že je to dar....a tak se v tom plácám a plácám......

    Pro 10, 2008
  • Obrázek uživatele pája
    pája (anonym)

    Toníčku,já mám mamžela mazla a je to někdy až hrůza.Taky ho odstrkuji a proč? Protože vsěho se človek přejí.No popřemýšlej,když budeš jíst denodeně zákusky,taky ti přestanou chutnat.

    Pro 11, 2008
  • Obrázek uživatele Severočeška
    Severočeška (anonym)

    Marie nevím kolik je ti let, ale je to vlastně úplně jedno, protože v každém věku máš právo na to, prožívat pocity štěstí, hezké chvilky při milování nebo mazlení nebo při nejmenším být alespoň pohlazena a slyšet občas jak jsi skvělá, úžasná, hezká a jak po tobě někdo touží. Proč to píšu ??? Stejně jako ty jsem již 8 let odháněna, odstrkována, bezdůvodně zanedbávána. Hledala jsem všemožně příčinu, ale nic jsem nenašla. Neexistuje milenka (ani milenec !!!)není to proto, že bych zhubla-ztloustla, není to proto, že bych byla špatná v posteli, prostě důvod není. Bavit se se mnou o tom prý nebude, prostě ho to už nebaví. Strašně jsem se obviňovala a nevěřila jsem mu to, hledala jsem stále chybu v sobě.Za ty roky půstu jsem si pěkně zadělala na migrény, osamocené večery u televize ve společnosti papání mi vloni vyhnaly váhu na 112 kg a měla jsem i další zdravotní problémy (deprese, apd.) Kudy jsem chodila, tudy jsem myslela na sex. V práci jsem se nemohla soustředit...Prostě hrůza. A pak jsem si řekla a dost. Začala jsem hubnout, nechala jsem si narůst dlouhé vlasy, ještě moderněji se oblékat, začala jsem chodit na kávu s kamarádkami, prostě žít po svém. A víš co? Našel se někdo, kdo mi ukázal, že chyba vůbec není na mé straně. Už přes rok jsem velice šťastná s někým, kdo má doma stejné problémy jako já. Oba máme velice rádi svou rodinu a na tom se nic měnit nebude, jen jsme vyřešili vzájemně něco, co považuji v lidském životě za nesmírně důležité a sice, potřebu být někým pohlazen, líbán, pomilován ... Ničeho nelituji a tobě radím, měj svého sobeckého muže stále ráda, ale stejně tak měj ráda i sebe samu a neubližuj si. Zařiď se podle toho, hodně štěstí!

    Pro 11, 2008
  • Obrázek uživatele marie
    marie (anonym)

    nech tu kontakt na sebe.

    Pro 15, 2008
  • Obrázek uživatele jana
    jana (anonym)

    ahojky...jsem ted v roli nevrne manzelky...vztah trval pul roku...byla jsem stastna...pred vdema dny mi na to manzel prisel...chtel hned vedet detaily co kdy a jak...nevim myslim si ze je asi lepsi nevedet detalily..ptate se proc jsem to delala??doma jsem neznala co je to o´bjeti pohlazeni nebo pusa jen tak..natoz slova miluju te..a to prave mi daval muj milenec..ale uvedomila jsem si az ted bohuzel ze manzela miluju a nechci ho ztratit ze prece jenom neni tak spatnej...poradte co mam delat..

    Črv 28, 2009
  • Obrázek uživatele spravedlivý
    spravedlivý (anonym)

    ahojky...jsem ted v roli...bud'ráda,že tě nezabil :-) !!!každopádně nevěra je ta nejhnusnější věc na světě!!!styd' se!!!je to hřích,dočkej posledního soudu!!

    Feb 27, 2014
  • Obrázek uživatele lknjhbgvf
    lknjhbgvf (anonym)

    ahojky...jsem ted v roli...Jano, jak to vidíš s odstupem 5 let?

    Feb 27, 2014
  • Obrázek uživatele jana
    jana (anonym)

    Vidím to tak, že bych si zase po čase dala pořádnej pich. Je tady někdo, kdo je na tom stejně???

    Feb 27, 2014
  • Obrázek uživatele Miloš
    Miloš (anonym)

    Vidím to tak, že bych si...Dej kontakt na tebe .

    Feb 28, 2014
  • Obrázek uživatele nevěra jako šance
    nevěra jako šance (anonym)

    Takže šance pro nevěrného a jeho nový objekt zájmu při trvání manželství. Jde o to zda je nevěra tím podváděným odhalena a jak na to ten nevěrný pak reaguje. Skončí to? Omluví se, možná sdělí i důvod, je mu odpuštěno.Neskončí to a nevěra trvá dál. To už je průšvih, stejně tak jako nevěra obecně. Má podvedený čekat? Jak dlouho? Jak se má chovat? Kde je důvěra, vzájemná úcta? Ze strany toho nevěrného snad o úctě vážně pochybovat. Ale i zde je pořád šance. Víte, ona zamilovanost netrvá věčně, o tom ti dva v manželství určitě ví. Takže i milenecký vztah mimo manželství prochází časem určitou proměnou a změnou. Vztah vyprchává, resp. vyprchá to počáteční pobláznění. To dojde oběma milencům. Málokdy se stane, že oba vzájemně usoudí, že tudy cesta nevede a ve shodě se rozejdou, bez výčitek a pocitu, že jeden druhému ublížil. A zde je šance, po skončení avantýry, na druhou šanci v manželství. Ovšem důležité je, že se ten nevěrný omluví a ne že bude automaticky očekávat otevřenou náruč , odpuštění, zapomenutí. Velmi důležitá je ta omluva. Ono je velmi důležité co milenci, třeba po nějaké delší době, od vztahu do budoucna očekávají. Pokud každý něco jiého, pak je rozchod nevyhnutelný a iniciuje ho ten kdo očekává víc, oběť od toho druhého. Možná ten chce stále sedět na dvou židlích a to se tomu, kdo si třeba plánuje s ním společný život, že opustí svoji rodinu tj. rozvede se, přestane líbit. Takové to "budeme milenci až do smrti" opravdu nefunguje. Snad do smrti toho podváděného, tak to může být i myšleno. Ale to už je fakt fuj. A jestli na tohle čekají oba milenci, tak pardon, ale ani jeden nestojí za nic, ale hodí se k sobě. Právě proto, že ani jeden nestojí za nic.

    Led 27, 2018
  • Obrázek uživatele Hel
    Hel (anonym)

    v mém případě. CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ.

    Led 27, 2018
  • Obrázek uživatele Můj názor je,
    Můj názor je, (anonym)

    že většina ženatých mužů považuje mít milenku za naprosto přirozené, ale že by mohla mít manželka milence za absolutně nepřijatelné. Třeba mamina s malým děckem samozřejmě nemůže mít tolik času na svého manžela takže se cítí upozaděný a co udělá no šup milenka. To stejné snad udělá i mnohý obstarožní páprda když děcko vylétne z hnízda a mamka je už taky v letech. No prostě se tomu prý říká druhá míza u chlapů. Dost těžko si představím padesátnici plus milence ale padesátník a mladší milenka je běžné.

    Led 27, 2018
  • Obrázek uživatele A můj názor je
    A můj názor je (anonym)

    v lásce nehrají roky ani věkový rozdíl žádnou roli.

    Led 27, 2018

Přidat komentář

Reklama

Reklama