Patologické mechanismy volby partnerů

Zamiluji se do vlastností a způsobů, které já nemám, snažím se hrát roli zahránce, zamiluji se do citově chladnho či odmítajícího partnera, hledám pravý opak předchozího partnera, nacházím souznění s partnerem v jednotlivostech - to vše jsou patologické mechanismy volby partnera.

Zamiluji se do vlastností a způsobů, které já nemám

Často si paradoxně volíme ve fázi zamilovanosti partnery, kteří vynikají něčím, co my nemáme a za co tyto partnery obdivujeme. Zamilujeme se do vlastnosti či životního stylu partnera, který nám přijde zajímavý, a chtěli by­chom také být takový jako on. Skromný, seriózní bankovní úředník je okouzlen krásnou blondýnou, která je velmi společenská, s každým umí vyjít, všude vnese ruch a zábavu do společnosti. Daňová auditorka se za­miluje do muže, který slézá hory, jezdí stále na různé expedice a dobro­družné výpravy. Fascinuje jí. Žena, která sama potřebuje stále ujišťovat o své hodnotě a posilovat svoje sebevědomí, se zamiluje do citově chlad­ného, odtažitého partnera. Každý z nás máme své vysněné partnery, kteří nás vždy na první pohled zaujmou. Obdivujeme je, jejich povaha nás okouzluje. Vzbuzují v nás vášeň, touhu, fascinaci. To, co v nás ze začátku vztahu vzbuzuje fascinaci a obdiv, po vyprchání fáze zamilovanosti pře­chází v to, co na partnerovi nejméně tolerujeme. Jsme jiní, nerozumíme partnerovým touhám. Rozčiluje nás svojí nezodpovědností, nespolehli­vostí, způsobem života. Cestovatel a dobrodruh nám nepomůže s výcho­vou dětí, ani se nebude starat o placení složenek. Citově chladný muž nás bude stále znejišťovat svým nedostatkem pozornosti k nám.

Zachránce

Další patologický mechanismus volby partnera popisuje Norwoodová (1986). Žena se staví do role zachránkyně. Vnucuje partnerovi svoji péči, svoji starostlivost, je oddaná a obětuje se. Volí si muže buď společensky špatně akceptovatelné, jako např. alkoholiky, nebo duševně či mentálně postižené, morálně špatně zapadající do společnosti. Je přesvědčena, že takovému muži se pouze nedostalo dostatek lásky k tomu, aby mohl kvalit­ně a společensky přijatelně fungovat. To ale ona změní, její láska překoná vše. Muž je často velmi emocionální a tím upoutávající. Svoji špatnou situ­aci nepřičítá sobě, ale přičítá ji nedostatečné péči a podpoře okolí. Vždy se najde jeden či více viníků za jeho situaci. Partnerka ho opečovává, zachra­ňuje, její péče je ale bez efektu. Je trvale nešťastná, muž se naopak cítí svazován jejím citem a péčí. Pokud výjimečně dojde opravdu k zlepšení a začlenění do společnosti, vztah se často rozpadá právě tím, že se změní rozložení rolí partnerů a jeden s druhým v nových rolích již neumí žít.

Tento způsob se ale netýká jen žen.  

Citově chladný partner

Další variantou je partner, v tomto případě častěji spíše žena, volící si part­nera, který neakceptuje nabízenou lásku. Žena si tak volí partnera, který neoplácí její množství citu svým citem. Žena mu mnohokrát za den volá, posílá mu sms zprávy, stará se o to, aby měl pravidelné teplé obědy a ve­čeře, dělá mu svačiny. Udělá, co mu na očích vidí. V ničem mu neodporuje, stále se snaží mu i v naprostých maličkostech vycházet vstříc a vysledovat dopředu, co by si přál. Téměř již vlastně zapomněla, jaké to je, když je něco též po jejím. Vlastně ani neví, co by to mělo být. Ona přece jen chce, aby partner byl šťastný a opětoval jí její lásku. On ale její cit znevažuje, ne­odpovídá, pokud ano tak odmítajícím způsobem. Odmítaný partner se cítí znevažovaný a opomíjený. Propadá se často do pocitů sebelítosti střídají­cího se se vztekem na tak necitlivého partnera.

Partnerský vztah znamená, že jeden druhému jsme partnerem, ne iden­tickou kopií. Pokud se stane, že partnerovi stále vycházím vstříc, plním kaž­dé jeho přání a neprojevuji svoje názory, potřeby a životní představy, stanu se pro partnera nezajímavou osobou. Nikdo z nás nemá rád, když má proti sobě gumovou modelínu. Potřebujeme vedle sebe partnera, který nám též odporuje, argumentuje. Ukáže nám, kde jsou naše či jeho hranice. Je to podnětné a tvůrčí. Žít vedle partnera, který nemá určené hranice pro sebe ani pro mne, je nudné a vyčerpávající.

Odmítající partner  

Tento příklad nacházení si patologických vztahů není tak řídký. Jistě znáte ve svém okolí někoho, kdo se takto stane závislý pouze na jedno­stranném vztahu. Jsme v bludném kruhu nadějí a fantazií, které nám dávají další sílu k pokračování vztahu, o který však druhý partner již nemá zájem. Nevnímáme a nechceme slyšet upozorňování odmítajícího partnera, že naše naděje o budoucnosti vztahu jsou mylné. Jeho slova si interpretujeme do pro nás přijatelnější verze. Pokud máme tendenci se zaplétat právě do takto bezvýchodných vztahů, těžko jsme sami schopni situaci rozřešit. Mnoho let žijeme v kruhu svých fantazií, nadějí a samoty. Nejčastěji takto reagují lidé trpící nedostatkem vlastní sebedůvěry, mající zkušenost z ne­přijetí a odmítání rodiči v dětství. Stejně tak mohou takto reagovat lidé, kteří zažili v minulosti silnou stresující událost, která je znejistila v základních ži­votních hodnotách a očekáváních. Poté jsou znejistěni, co je správné a co nikoliv, co je dobré od partnerů očekávat a co nám nikdy nedají, přestože bychom si to přáli.

Opak mého předchozího partnera

Nesetkali jste se sami s tím, že první, co vás po rozchodu se svým partne­rem napadlo, bylo: Tak tuhle chybu již nebudu podruhé opakovat. Najdu si někoho naprosto opačného. Stane se, že žena, která dosud žila s příliš do­minantním mužem, který o všem rozhodoval a všemu velel, zvolí muže, který jí sice naprosto nepřitahuje, ale je tak hodný a pozorný. Jiný muž si jako reakci na předchozí vztah, který skončil právě proto, že jeho partnerka byla příliš ambiciózní a trávila stále čas v práci a na služebních cestách, najde přítelkyni naprosto odlišnou. Ženu, jejíž životním naplněním je pečo­vat o své děti a rodinu, odmítající jakoukoliv zmínku o tom, že by též mohla jít do práce. Věřím, že již předem tušíte, jak takový vztah dopadne. Žena v prvním příkladě si bude stěžovat, že si svého muže nemůže vážit, je ta­kový neprůbojný. Pro svůj život tato žena opravdu potřebuje dominantního partnera. S partnerem, kterého jí jistě mnoho žen závidí, je nespokojená. Muž v druhém příkladu utíká z domu, protože je svazován přílišnou péčí a vyčítá ženě, že je na všechno sám. Ona si jen užívá doma. Vina není v odlišném partnerovi, ale v naší volbě. Neuděláme náhle ze sebe jiného člověka pouze tím, že chceme. Je vždy dobré vyhovět své přirozené potře­bě. Ta vychází z našich zkušeností z dětství, máme tendenci opakovat vztahy a role, které jsme v dětství zažili. A je to přirozené, v prostředí nám známém umíme nejlépe fungovat. Cítíme se v něm přirozeně. Radikální změna našich preferencí ve volbě partnera je téměř nemožná. Vždy jde o dlouhodobé zrání a změnu našich postojů a hodnot. Urychlit tento proces zrání a zamezit tak našemu bludnému kruhu nacházení si pro nás nevhod­ných partnerů a vztahů, může jen cílená dlouhodobá psychoterapie.

Souznění v jednotlivosti

Není nic tak osvěžujícího a naplňujícího, jako najít partnera, který mi rozu­mí, máme si o čem povídat. Máme společného koníčka. Pokud nám tento koníček pomůže překlenout počáteční nejistotu seznámení a zjistíme, že souzníme i v dalších oblastech, je vše v pořádku. Nesmí tento společný ko­níček a zájem být ale tím jediným, co nás spojuje. Tento typ vztahu je ně­kdy zavádějící, s partnerem trávíme mnoho času společným zájmem, máme si o čem povídat a často ani nepostřehneme, že je to právě to jedi­né, co nás spojuje. V jiných tématech spolu nesouzníme. Pokud je oblast společného zájmu pro nás velmi důležitá, či jsme nejistí, společensky se spíše neprojevující, nesebevědomí, stane se, že toto ojedinělé souznění zaměníme s láskou. 

Jistě příkladů okolo sebe znáte mnoho. Studentská láska, která nepřečká první rok po promoci, lásky z dovolené, pracovní vztahy, které končí po odchodu jednoho z partnerů z firmy.

Zdroj: Erika Matějková - Jak řešit konflikty a problémy v partnerských vztazích, nakladatelství Grada

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (9)

  • Obrázek uživatele Mirka
    Mirka (anonym)

    Moje kámoška je patologická zachránkyně alkoholiků. Bohužel žádného ještě nezachránila.

    Čer 21, 2011
  • Obrázek uživatele Rena
    Rena (anonym)

    To já jsem zase spolehlivá mucholapka na pitomce všeho druhu. Tak jsem radši single, je to pro mě lepší.

    Čer 21, 2011
  • Obrázek uživatele Supr
    Supr (anonym)

    aspoň nejsem sám :) od svině ke kurevnici a zpět

    Čer 22, 2011
  • Obrázek uživatele Tom
    Tom (anonym)

    Jo, tohle je stará věc, že řada lidí skočí z bláta do louže. Někdy mají štěstí, že ta louže je přeci jenom čistější" než ono bláto. Ve svém okolí se divím řadě lidí, co jsou ochotni snést a vytrpět v nějakém vztahu.

    Čer 23, 2011
  • Obrázek uživatele Bobíšek
    Bobíšek (anonym)

    To já jsem zase spolehlivá...To co jste napsala je úžasné. Fascinuje mne jak se dá jednou větou vyjádřit téma na celou knihu.

    Lis 01, 2011
  • Obrázek uživatele Bobíšek
    Bobíšek (anonym)

    Jo, tohle je stará věc, že...Hop a hop...

    Lis 01, 2011
  • Obrázek uživatele Vic
    Vic (anonym)

    To ja jsem magnetem pro nesamostatne zeny(ktere ale na prvni pohled nesamostatne vubec nevypadaji)

    Lis 01, 2011
  • Obrázek uživatele zděnek
    zděnek (anonym)

    Moje kámoška je...Kamarádi, vzpomeňte na hostinského Palivce, ten to vystihl jednou větou. No a České panenky? Hlavně aby měli na cigarety a jiné požitky. Ale pozor, neházet všechny do jednoho pytle. Hlavně, nevybírat si podle krásy!!!! Jinak dopadnete jako já, chudák pitomej.

    Pro 17, 2011
  • Obrázek uživatele Petr
    Petr (anonym)

    A jaká je prosím zdravá volba PARTNERA ?

    Pro 17, 2011

Přidat komentář

Reklama

Reklama