Ve starověkém Římě lidé věřili, že Priapos, bůh sexuální síly a vitality, byl také původcem mužské impotence. Obě tyto stránky sexu - vitálnost a impotence - jsou stejně legitimní a stejně důležité. Obě mají božskou podporu. Snažíme-li se dosáhnout jedné z nich tak, že zaujmeme obranný postoj vůči té druhé, nikdy nepoznáme úplné sexuální potěšení. Jestliže se chceme přiblížit sexu natolik, aby poskytoval potravu duši, je potřeba přiznat právo na existenci nejen sexuální přitažlivosti a odpírání, ale také sexuálním selháním.
Naše kultura automaticky posuzuje každé selhání jako něco negativního. Pokud k němu dojde, děláme všechno možné i nemožné, abychom co nejrychleji proti němu našli nějaký lék. Jakákoli sexuální terapie, která spěchá s léčením namísto toho, aby takové selhání - dysfunkci - respektovala a naslouchala mu, nahrává našim nevědomým hodnotám neutuchajícího úspěchu, skvělého výkonu a bezvadného fungování. Avšak z pohledu duše je selhání funkce něčím smysluplným, něčím, co si zaslouží hluboký zájem a důkladné studium. Duše promlouvá štěrbinou, kterou dysfunkce vytvořila, koriguje naši herkulovskou umíněnost a nutí nás k plodné reflexi. Kdyby vše probíhalo bez potíží, nebylo by zapotřebí se zastavovat a uvažovat nad tím, co jsme učinili.
Z pohledu duše toho může sex prozradit více v čase dysfunkce a zmatku než ve chvílích pohody. Při úvahách nad tím, co se stalo, se obvykle pouštíme do překotného zkoumání svého sexuálního života a rozebíráme přitom své minulé zážitky i současné postoje. To vše je potravou duše. Sexuální obtíže bývají mnohdy výzvou k tomu, abychom co nejvíce rozvinuli svou představivost a za její pomoci se snažili zjistit, oč nás duše žádá. Možná potřebujeme odlišnou sexuální filozofii, nové postoje k mužům a ženám, možná se potřebujeme zamyslet nad tím, zda prostřednictvím sexu neprobíhá ve vztahu boj o moc. Možností je nekonečné množství.
Vzbuzuje-li v nás sex úzkost, vinu, zmatek, výčitky svědomí a obavy, neměli bychom v tom vidět vlastní selhání, ale spíše dost běžnou součást sexuálního života. Takové hlubší chápání Priapova paradoxu naznačuje, že sex přináší nejen příjemné zážitky, ale že v sobě rozpouští naši samolibost, sobectví a naparování. Spíše než potvrzováním statu quo se tak sex může stávat cestou k duši.
Zdroj: Kniha o lásce - Thomas Moore
Komentáře (6)
- odpovědět
Srp 10, 2005- odpovědět
Zář 02, 2004- odpovědět
Kvě 26, 2006- odpovědět
Dub 11, 2009- odpovědět
Dub 11, 2009- odpovědět
Črv 03, 2019Přidat komentář