Hned sám sobě odpovídá: "Málo přesvědčivými slovy dotyčná líčí jakési psychické ponižování. Manžel prý bavil společnost jejími nedostatky v péči o domácnost. Jednou také ukazoval díru na své punčoše s tím, že se o něj manželka špatně stará."

Na rozdíl od citovaného znalce nepovažuji popsané chování za banalitu. Jde o zcela jednoznačné porušení tzv. manželské solidarity. To se obvykle příliš neodpouští. Kdyby nešlo o muže z pokojného moravského města, ale například o manžela americké feministky kdesi z New Yorku, doporučil bych mu, aby po onom děravém extempore na manželské lože uléhal kromě noční košile oděn i do ocelového chrániče penisu. Jeho žena by se totiž mohla pokusit získat podklady pro bestseller "Nejdříve měl díru jen na ponožce..." Pokutu za čin spáchaný v důsledku psychického trýznění by z autorských tantiém snadno zaplatila.

Samozřejmě, v našich spíše patriarchálních než feministických podmínkách může muž vytknout manželce, že se o něj špatně stará. Může z toho vzniknout i temperamentní "italský" konflikt. Nesmí se ovšem chovat jako žalobníček. Nesmí ženu jakoby z legrace zesměšnit, nemůže svoji agresi schovávat za rádoby objektivní popis nedostatků ženy. Nebo tak činit může, ale pak se nesmí divit třeba právě návrhu na rozvod.

Pokud hodlá v chování slona v porcelánu dosáhnout mistrovství a již dnes si "zadělat" na to, aby mu manželka po rozvodu dělala obtíže v kontaktu s dětmi, je nejlépe, aby porušení manželské solidarity a koalice směřovalo k vlastním či cizím rodičům. Těžko říci, zda je v daném případě horší požádat vlastní maminku nebo tchýni, aby manželce domluvily. Nejlépe zřejmě obě a vše spojit s inscenací jakéhosi rodinného soudu. Jako přísedící pozvat děti. Hůř pak už být nemůže.

Zdroj: Tomáš Novák - Proč jsi na mně tak závislý(á)?! - O bezpečné cestě jak zničit vztah. Nakladatelství Era