Reklama

Nonverbální komunikace mezi lékařem a pacientem

V lékařské praxi se lékař často dostává do situace, kdy musí překročit osobní i intimní zónu pacienta.

K tomu, aby celá tato situace vyvolala co nejméně rozpaků, je nutné znát základní komunikační dovednosti a díky spolupráci s pacientem vytvořit podmínky pro společnou činnost, která ? jak bylo uvedeno ? pak u žádného ze zúčastněných nevyvolává pocit ohrožení.

Ve zdravotnické praxi se však setkáváme i s rozhovorem z vyšší polohy očí jednoho z komunikujících.

Lékař by měl vždy, pokud to situace dovoluje, myslet na to, že pro navození lepší spolupráce je vhodné, aby jednající osoby byly v téže horizontální hladině. Dojde-li k tomu, že oči jednoho jsou výše než oči druhého, vytváří se sugestivní vliv nadřazenosti a podřazenosti. Ležící pacient podává informace stojícímu lékaři vždy v omezenější míře, než kdyby si lékař k němu sedl.

Pro běžnou ordinaci je též možné doporučit vzájemné postavení při rozhovoru mezi lékařem a pacientem ? v ideálním případě by pacient seděl přes roh stolu. Tato pozice při rozhovoru vsedě zajišťuje nejlepší podmínky ze dvou základních hledisek ? je zachována horizontální podmínka výšky očí obou aktérů a je eliminován přímý pohled z očí do očí (což umožňuje pacientovi oddechový čas a lepší soustředění). Pozice u stolu naproti sobě se v lékařské ordinaci většinou nedoporučuje, protože vyvolává obranné nebo bojové postavení pacienta a zvyšuje jeho neklid.

Reklama

Beran (2000) upozorňuje i na skutečnost, že není příjemné sedět zády do otevřeného prostoru, kde se eventuálně navíc pohybují další lidé. Nedoporučují se ani pevné, nepohodlné židle, které omezují pohyby a gesta. Podle autora jsou naopak výhodná měkká křesla, v nichž se lze pohodlně opřít. Navíc pokud mají i kolečka, je možné je i podle potřeby otáčet a regulovat fyzickou vzdálenost.

Sdělování dotykem
Bezprostřední dotyk je extrémním případem přiblížení. I tím se něco sděluje.
Podání ruky může být příkladem tzv. haptického kontaktu, tj. dotyku kůží na kůži. Při tomto taktilním kontaktu dochází k dotekovému dráždění a stimulaci kožních smyslů. Podání ruky nás informuje o působení:

  • tlaku;
  • chvění a vibrací;
  • tepla;
  • chladu;
  • bolesti;
  • vlhkosti.

Při prvním kontaktu s pacientem mu obvykle podáváme ruku. Z toho, jak se lidé tímto způsobem zdraví, můžeme mnoho vyvodit. V první řadě si všímáme způsobu podání ruky, zda je energický, či nikoli, jestli ruka působí jako leklá ryba, je podávána způsobem zvoucím k ?políbení? (hřbetem nahoru) apod. Všímáme si, jak je ruka daleko od těla, což signalizuje oblast, kterou bychom neměli překračovat. Dává nám rovněž informace o emocionálním rozpoložení druhého ? způsobem uchopení, stisku, teplotě, chvění a potivosti. Ukazuje nám míru stresu, nejistoty nebo napětí pacienta. Všechny tyto informace jsou podvědomě zaznamenávány a tvoří součást celkového dojmu o tom druhém.

V lékařské praxi cíleným psychologickým dotykem často pacientovi vyjadřujeme podporu a porozumění. Vhodná neverbální komunikace v této dotykové rovině je jednou z nejvíce emočně nabitých terapeutických podpůrných technik, která signalizuje maximální míru empatie lékaře k pacientovi.

Zdroj: Komunikace ve zdravotnické péči (Portál 2008)

Reklama

Komentáře

Tomáš Stolarský (Po, 29. 4. 2013 - 12:04)
Dobry den, nasel jsem na tuto problematiku krasny clanek a seznam teoretickych pravidel, pokud by to nekoho dale zajimalo:
http://www.poslouchejdoktore.cz/teorie-komunikace.html

S pozdravem T.S.
Reklama