Reklama

Ostrov Já

Jen ten, kdo zná sám sebe, bude milovat s moudrostí, a podle svých sil přivede dílo lásky k plnosti.
Ovidius

Psychologové a filozofové už dlouho tvrdí, že člověk musí nejprve zformovat svou identitu, aby mohl bezpečně přejít do manželství.

Kdyby někdo vytvořil mapu, která by cestovatelům ukazovala nejbezpečnější cestu k manželství, byl by na ní dlouhý ostrov, oddělující dětství od manželství. Přes tento ostrov Já musí člověk přejít, aby v bezpečí dosáhl manželských vod na druhé straně.

Jsou lidé, kteří hledají zkratky. Místo aby se vydali po doporučené trase, vrhají se do divokých proudů předčasného manželství, které ostrov obklopují. Tam jich několik přežije, aby varovali ostatní před touto nerozvážnou cestou. Mnozí z těch, i když ne všichni, kteří vstupují do manželství příliš mladí, jsou pod jeho vahou rozdrceni, neboť jejich manželství je příliš vrtkavé na to, aby přetrvalo peřeje.
Důrazné osobní varování přichází od těch, kteří přežili, i od mnohých, kteří ve vodách předčasného manželství ztroskotali: především, poznej sám sebe. Poznej, kdo jsi, co v životě chceš, kam jdeš, čemu věříš. Obejít ostrov znamená ztratit sám sebe.

Erik Erikson se domníval, že lidé v životě procházejí osmi růstovými stadii. V každém z nich čelí nějaké krizi, kterou je třeba pře konat, i když tento zápas se v životě může objevit mnohokrát. Dospívající zápasí o vytvoření své identity, aby se stal poměrně stálým v názorech, emocích a chování. Neúspěch může u člověka způsobit rozptýlenou identitu, tvrdil Erikson, neboli neschopnost poznat, kým člověk je, čemu věří nebo kam v životě směřuje.

James Marcia se domníval, že k tornu, aby dospívající dosáhli identity, potřebují jak krizi, tak angažovanost. Krize nemusí být ve formě zmateného, bouřlivého dospívání, které odborníci dříve s vytvořením identity srovnávali. Krize však znamená, že člověk si začne klást otázky, které mu pomohou rozhodnout, co je pro něj pravdivé.

V tomto období mladí lidé zkoumají své vlastní názory a zkušenosti. Někdy budou jejich osobní názory v rozporu s tím, co hlásají jejich rodiče, náboženští představitelé nebo škola. Nicméně, navzdory obavám starších základní hodnoty většiny dospívajících a studentů zůstávají během a po zformování identity velmi podobné hodnotám jejich rodičů. Určité rozdíly se objeví, avšak pro většinu rodin budou sotva kritické.
 

Otázky a krize mohou proces budování identity pouze začít; nakonec se mladí lidé musí odhodlat nebo rozhodnout, čemu doopravdy uvěří. Když po krizi úspěšně následuje odhodlání, mladí lidé získají dosaženou identitu, jeden ze čtyř statutů identity, jež popisuje Marcia.

Když člověk dosáhne identity, stává se tolerantnějším k sobě i k druhým. Už není tak ovládán emocemi, spíše dělá rozvážná rozhodnutí podle svého přesvědčení. Lidé se silnou identitou, přestože si cení přátelství, se nebojí distancovat se od svých přátel v důležitých záležitostech, ani se neodvracejí od nového poznání.

Mladí lidé s dosaženou identitou využívají výhod svého kladného sebepojetí; jejich názory a činy jsou v souladu. Jinými slovy, je malý rozdíl mezi tím, jakými by podle sebe měli být a jací jsou. Díky své vyrovnanosti a schopnosti přijímat odchylky druhých mají lidé se silnou identitou dobré mezilidské vztahy. Je tedy ještě překvapivé, že se Erikson domníval, že intimita s druhým člověkem není možná, dokud se neustaví jeho identita?

U předčasně uzavřené identity mladý člověk sice vykazuje odhodlání, ale neprošel těžkou zkouškou ve formě kladení otázek a krize. Obvykle tento status napovídá, že mladí lidé zcela a bez přehodnocení přijali hodnoty svých rodičů. Někdy však mladý člověk může přijmout hodnoty nějaké organizace či hnutí. Podstatné je, že ti, kdo svou identitu předčasně uzavírají, žijí neprověřený život.

Když se identita uzavírá příliš brzy, mají lidé sklon odolávat vnitřnímu konfliktu tím, že se stanou zkostnatělými. Přestože v akademickém světě mohou uspět tím, že dodržují pravidla, často věnují většinu svého času a úsilí obhajování svých názorů. Obvykle mají vnější centrum kontroly a touží se zavděčit druhým, zejména autoritám. Tato potřeba zavděčit se druhým často vede k úspěšné honbě za tituly v akademickém světě. Avšak osobní růst je omezený.

Přestože rodiče obvykle tvrdí, že chtějí, aby si jejich děti vytvořily své vlastní názory, z vlastní zkušenosti vím, že mnoho dospělých má raději, když jsou děti poslušné a přijímají názory rodiny a hodnoty lidí "stejných jako oni". Odborníci na vývojovou psychologii dospělých, jako například David Levinson z Yaleovy univerzity, tvrdí, že lidé, kteří předčasně uzavírají svou identitu, mohou později v životě během přechodných období prožít krizi. Zdá se, že heslo "Zaplať teď nebo zaplať později" je heslem lidského vývoje. V určitém životním okamžiku si většina lidí začne klást otázky, kdo jsou, v co věří a co je důležité. Je snazší klást si tyto otázky během dospívání a rané dospělosti než později v životě, kdy člověk již učinil počáteční rozhodnutí o manželství, dětech a kariéře.

Další skupina mladých lidí uvízne; kladou si otázky nezbytné pro krizi, ale nejsou schopni angažovat se pro konkrétní přesvědčení. Moratorium identity znamená, že odpovědi na otázky a řešení krize ještě nepřišly. Přestože lidé v moratoriu mohou mít dobrý pocit, že kladou ty správné otázky, rovněž se mohou cítit hloupě, že na ně nemají odpovědi. Není divu, že často trpí velkou úzkostí. A jejich chování se, pochopitelně, stává nepředvídatelným. Jako studenti mohou často měnit zaměření studia nebo přecházet na různé školy. Jak by se dalo čekat, tito lidé jsou nadmíru kritičtí ke společnosti a k jejím institucím.


Ačkoli lidé v moratoriu mohou být schopni navázat velmi úzké vztahy, neposkytují solidní základ pro vztahy dlouhodobé. Pokud mladý člověk v moratoriu předčasně vstoupí do manželství, může svou identitu předčasně uzavřít nebo dosáhnout identity, kterou jeho manželský partner shledá jako neuspokojivou nebo dokonce urážející. Je riskantní vzít si tuláka.

Společnost může za nejproblematičtější skupinu mladých lidí považovat ty, kteří neprožijí ani krizi, ani angažovanost. Rozptýlení identity znamená, že tito mladí lidé doslova nevědí, kdo jsou. Jelikož si nevybudovali hodnotový žebříček, jsou převážně ovlivňováni skupinami vrstevníků kolem sebe. Zdá se, že jejich filozofií je "Chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti."

Tato nestálost nadělá ve vztazích zmatek. Rozptýlené osobnosti budují plytké vztahy, které jsou ve své povaze často kořistnické. Jelikož jsou emoční a impulzivní, zdá se, že se na ně lepí obrovské množství osobních a mezilidských problémů. Je u nich například mnohem větší pravděpodobnost, že se zapletou s drogami a že budou mít různé osobnostní potíže. Ve škole si vybírají tu nejsnazší specializaci a pracují co nejméně. "Pojďme slavit!" může být jejich pohodlná odpověď životu.

Marcia netvrdí, že by mladí lidé nutně museli v jednom z těchto stadií identity zůstat. Často přecházejí od jednoho stadia ke druhému. Někdy se tento přechod jeví jako pozitivní, jindy jako negativní. Rodiče nebo společenská situace mohou způsobit, že je vytvoření identity snazší nebo těžší. Kolik má například příznivých možností dospívající z městského ghetta ve srovnání se zámožným mladíkem z vilové čtvrti? Avšak nakonec, domníval se Erikson, silná identita vede k věrnosti: ke schopnosti být věrný ideám, institucím a lidem, kterým člověk věří.

Identita nepřichází rychle ani naplánovaně. Obvyklé společenské milníky, jako absolvování střední či vysoké školy, neposkytují žádnou záruku, že bylo dosaženo identity. A jak mnozí lidé bohužel zjistí, samo zřejmě ani svatební obřad nemusí zajistit, že identita je zformována.

G. Kenneth West: Dobrodružství psychického vývoje, nakladatelství Portál

Reklama
Reklama

Komentáře

Reklama