Reklama

Skryté tvůrčí schopnosti mozku

V padesátých a šedesátých letech minulého století zkoumal profesor Sperry mozkové vlny. Aby prozkoumali různé myšlenkové činnosti a jejich vliv na mozkové vlny, požádal Sperry a jeho spolupracovníci dobrovolníky, aby se zabývali různými duševními úkony, od sčítání a odčítání zpaměti, přes čtení poezie, opakování textu, který slyšeli, mechanické čmárání, rýsování krychlí nebo řešení logických úloh až po snění s otevřenýma očima.

Sperry předpovídal, že při odlišných aktivitách budou poněkud odlišné i mozkové vlny, a nemýlil se. Jednu věc ovšem nepředpověděl - a šlo o překvapivý objev, který provždy změnil způsob našeho uvažování o potenciálu lidského mozku a jeho schopnosti kreativního myšlení: Mozek rozděluje své funkce velice zřetelně mezi obě hemisféry. Tento výzkum je dnes známý jako výzkum levé a pravé hemisféry mozkové kůry.
Sperry také zjistil, že je-li aktivní pravá hemisféra, má levá sklon přecházet do relativně klidového nebo meditačního stavu. Podobně, jakmile se aktivuje levá hemisféra, pravá se zklidňuje.


Dále, a to bylo skutečným překvapením (a zároveň světýlkem naděje), mozky všech zkoumaných osob vykazovaly vysokou úroveň všech funkcí. Jinými slovy, na základní tělesné, fyziologické a potenciální úrovni má každý z nás obrovský rozsah intelektuálních, duševních a tvořivých schopností, které ovšem zjevně využíváme jen zčásti.


V sedmdesátých letech dvacátého století vyvolaly tyto výsledky explozi dalších experimentů, studií a průzkumů o povaze nevyužívaného potenciálu mozku.


Jeden ze směrů zjišťoval formou dotazníků názor lidí na jejich vlastní schopnosti. Domnělé schopnosti či neschopnosti pak byly konfrontovány se skutečně naměřenými hodnotami mozkových vln.


Jeden takový dotazník si můžete vyplnit i vy.

 

  • Připadá vám zcela nemožné (takřka geneticky nemožné), že byste rychle a správně vypočítali podíl z úroku z majetku zatíženém hypotékou, například ze zahrady jako části celkové výměry pozemku vašeho domu a zahrady? ANO/NE

     
  • Připadá vám zcela nemožné, že byste namalovali věrné portréty osob, krajiny, zvládli perspektivu, porozuměli dějinám umění a vytvářeli realistické i abstraktní sochy? ANO/NE

     
  • Připadá vám zcela nemožné, že byste skládali hudbu a písně, po několika tónech rozpoznali různé skladatele klasické hudby, tančili přesně v rytmu a zpívali písně tak, aby se každý tón, který vám vyjde z úst, shodoval s notovým zápisem?
    ANO/NE


    Pravděpodobně se vám uleví, když se dozvíte, že přes 90 procent dotázaných osob bylo přesvědčeno, že takové výkony v matematice, výtvarném umění a hudbě jsou nad jejich vrozené schopnosti.
    A snad vás potěší a povzbudí, že se všichni mýlili!


    Další výzkumy prokázaly, že pokud se lidé školí - a mají dobré učitele - v oblastech, pro které podle vlastního přesvědčení nemají "buňky", rychle se v nich zlepší. Je to podobné jako s ochablými svaly. Nejsou slabé proto, že by to byla jejich vrozená vlastnost, ale proto, že nebyly dlouhou dobu používány.
    A to ještě nebylo všechno. Brzy se začal vynořovat další ohromující objev: Ukázalo se, že jakmile se probudil jeden "sval mozku", začala stoupat výkonnost i všech ostatních.


    Například jakmile se lidé "bez výtvarného nadání" učili kreslit, začali náhle lépe vládnout slovem, zacházet lépe s čísly a jejich kreativita se celkově zlepšila. Podobně, jestliže někomu dělala potíže čísla a začal trénovat počty, zvýšila se i jeho představivost a muzikálnost.


    Zřejmě docházelo k tomu, že si spolu levá a pravá hemisféra "povídaly". Levá přijímala informace a posílala je dál pravé, která je zpracovávala po svém a posílala zase zpátky nalevo. A tak pořád dokola. Mozkové hemisféry si ve vzájemné součinnosti zafixovávaly informace a přidávaly je ke své intelektuální a tvůrčí kapacitě. Do začátku osmdesátých let byl fenomén specifických funkcí levé a pravé mozkové hemisféry znám po celém světě a o mimořádně významném objevu byla napsána řada knih.


    Možná jste slyšeli, že funkce levé hemisféry bývají všeobecně označovány jako "intelektuální", "akademické" nebo "obchodní" a pravé zase jako "umělecké", "tvůrčí" a "emocionální".


    Pokud by však výsledky výzkumu byly správné, pokud používáním obou polovin našeho mozku roste naše celková inteligence a kreativita, pak by u geniálních tvůrců musel probíhat stejný proces - museli by používat celý mozek. Ale jestliže souhlasí nálepky, které jsme dali levé a pravé hemisféře, pak by vědci a učenci jako lsaak Newton nebo Albert Einstein byli "levomozkoví" a hudebníci a výtvarní umělci jako Beethoven nebo Michelange lo zase "pravomozkoví" - jinými slovy vůbec by nepoužívali celý mozek!


    Přirozeně bylo zapotřebí dalších výzkumů, které by vrhly světlo na narůstající rozpor. Řada zapálených zvědavců začala shromažďovat údaje o tvůrčích géniích a porovnávat je s modelem levé a pravé hemisféry.
    Například o "levomozkovém" Albertu Einsteinovi se pbjevily tyto skutečnosti:


    Příběh z historie - ALBERT EINSTEIN

    Albert Einstein je pokládán za největšího génia 20. století, nicméně byl špatným studentem, který spíš snil než se učil, a nakonec byl kvůli "rozvratnému vlivu" vyloučen ze školy.


    V pubertálním věku ho nadchla imaginativní stránka matematiky a fyziky. Zaujalo ho také dílo Michelangela a do hloubky je studoval. Tyto zdánlivě nesourodé zájmy ho inspirovaly k tomu, aby si se svou představivostí hrál ještě více. Vyvinul své nyní slavné "myšlenkové experimenty", při nichž si sám kladl záludné otázky a pak povolil uzdu své představivosti.


    V jednom ze svých nejznámějších myšlenkových experimentů si Einstein představoval, že je na povrchu Slunce, naskakuje na sluneční paprsek a letí rychlostí světla až na samý konec vesmíru.
    Když se dostal na "konec", všiml si ke svému překvapení, že se dostal zpátky tam, odkud vyletěl. Logicky vzato to bylo nemožné: nemůžete letět pořád rovně po přímce a vrátit se na začátek!


    Einstein tedy na jiném místě slunečního povrchu nasedl na jiný paprsek a znovu po přímé dráze podnikl cestu na konec vesmíru. A opět skončil poměrně blízko místa, odkud vyrazil.


    Zvolna mu začínalo svítat: jeho představivost mu toho o skutečnosti napověděla víc než logika. Jestliže cestujete rovně do "nekonečna" a neustále se vracíte do blízkosti místa, odkud jste se na cestu vydali, pak o "nekonečnu" musí platit přinejmenším dvě věci: musí být nějak zakřivené a musí mít hranice.


    Tímto způsobem Einstein učinil jeden ze svých nejpřevratnějších objevů: náš vesmír je zakřivený a konečný. Nedošel ke svému geniálnímu tvůrčímu poznání pouhým přemýšlením, činností levé hemisféry, nýbrž kombinací znalostí, čísel, slov, řádu a logiky s živou imaginací, prostorovou představivostí a schopností vidět celek ve všech jeho souvislostech.


    Jeho poznání bylo výsledkem dokonale vyvážené směsi a rozhovoru obou hemisfér mozku. Byl to dokonalý "celo- mozkový" výkon.


    Ukázalo se, že to platí i obráceně, pro "pravomozkové" geniální tvůrce. Jako příklad si vezměme "vrcholně pravomozkového" Ludwiga van Beethovena.


    Případ z historie LUDWIG VAN BEETHOVEN

    Beethoven je známý svým bouřlivým, zvídavým a vášnivým duchem, touhou po svobodě bez tyranie a cenzury i neúnavným bojem za svobodu uměleckého výrazu. Všeobecně je přijímán jako "dokonalý" příklad divokého a nezkrotného génia.


    To vše je pravda a shoduje se to s tradiční interpretací pravomozkového geniálního tvůrce. Pozornosti většiny lidí ovšem uniklo, že Beethoven, stejně jako všichni ostatní hudebníci, byl zároveň neuvěřitelně levomozkový!


    Zamysleme se nad povahou hudby: Je zapisovaná v řádcích, v posloupnosti, řídí se vlastní logikou a je založena na číslech. Hudba bývá často charakterizována jako nejčistší forma matematiky (a stojí za povšimnutí, že mnoho velkých matematiků pěstuje hudbu jako svého hlavního koníčka a naopak).


    Beethoven byl samozřejmě vášnivý tvůrce s dokonalým smyslem pro rytmus, ale byl také stejně zapřisáhlý puntičkář. Právě Beethoven zavedl používání metronomu, tvrdil, že je jeho dobrým duchem, protože díky němu bude napříště každý hudebník a dirigent hrát jeho skladby v přesném rytmu, s přesnými důrazy a v matematicky přesném tempu!


    Stejně jako Einstein nebyl Beethoven ani pravo-, ani levo- mozkový. Byl plně "celomozkový".
    Výzkumy zabývající se geniálními tvůrci potvrdily, že všichni používali "celý mozek" - plnou škálu funkcí mozkové kůry - a že každá funkce podporovala a doplňovala ostatní.


    Zdroj: Tony Buzan - Síla kreativní inteligence, nakladatelství Columbus

Reklama
Reklama

Komentáře

horal.s"seznam.cz (Po, 27. 11. 2006 - 16:11)
zajimalo by me co dela mozecek - a co si mysli o programu dorecentres.co.uk
Andy (Pá, 26. 12. 2008 - 23:12)
No je to zajímvý článek, ale přijde mi trochu nesmyslné, aby všichni umělci dokázali použít i tu levou mozkovou hemisféru. Vím z vlastní zkušenosti že při hraní na hudební nástroj necítím že bych se řídil nějak logicky nebo rozumově. Jsem zastáncem toho že každý skladbu zahraje pole své duše a to znamená že nemusí dodržovat dokonale přesně všude rytmus. A když už třeba hraju druhý hlas kde nastupuji jako druhý a mám v notách pomlky, tak když to hraju už po několikáté tak si nepočítám takty kdy nastupuji ale prostě to slyším a cítím kdy nastoupit a myslím že je to možná někdy přesnější nástup než počítání.
Reklama