Strach

Abychom strach udrželi v určitých mezích, napadají nás mimo jiné dvě věci: pojištění a sociální stát. Obojí člověku poskytuje přinejmenším materiální záchytnou síť. Jak velký strach to asi je, poznáme podle významu obou institucí. Proudí do nich a jsou v nich přerozdělovány obrovské finanční částky. V materiálním světě je nasnadě koupit si určitou jistotu.

Hlubší problém spočívá v tom, že jsme ve svém nitru nejistí. Nejistota nás vede ke strachu a strach nás vede nejen k tomu, abychom platili pojištění, ale vede nás i k boji, k obraně a k agresi. Čím více nejistoty pociťujeme, tím více máme strachu, tím více se bráníme, tím více jsme agresivní. Člověk, který se cítí nejistě, je přirozeně bezmocný. Skutečně mocný člověk se logicky nebude cítit bezmocný, a to znamená, že nebude mít strach.

Strach je proto problémem lidské nejistoty. Nejistota znamená, že nemáme důvěru v sebe sama nebo vůči světu. Většina lidí se hlásí k nějakému náboženství, a tím věří v nějakého boha. Normálně je to velmi mocný, všemohoucí Bůh. Jestliže lidé, kteří věří v Boha, mají strach a sjednávají pojištění, pak to přece neznamená nic jiného než: důvěra v Boha je dobrá, ale pojištění je lepší!

Chybí nám prostě fundamentální důvěra v Boha či v život, ať už chcete tuto sílu pojmenovat jakkoliv. Kdybychom měli důvěru, neměli bychom strach. I když většina lidí patří k některé náboženské obci, jsme v podstatě přesto bezbožná společnost. To není hodnotový soud, ale pouze konstatování faktu. Není tím také řečeno nic proti pojištění. Je zcela v pořádku sjednání pojištění, když člověku chybí důvěra v život.

Na tomto místě nás zajímá, jak působí strach. Strach vede k tomu, abychom se drželi dogmat, úsudku, věroučných systémů, určitého pracovního místa nebo určitých lidí. Myslíme si, že nám poskytnou jistotu, identitu a orientaci. Následek toho je závažný: zablokováváme si život i svůj vývoj. Co na něčem ulpívá, nemůže se již pohybovat. Co se již nemůže pohybovat, zemře. To není teorie, ale každodenní praxe. Jeden zákazník mi vyprávěl o svém spolupracovníkovi, který během šesti měsíců zemřel na rakovinu ? všude se křečovité všeho držel.

Nedávno jsem slyšel podivuhodnou teorii. Jistá dáma vyprávěla, že strach je nutný, protože nás chrání před nebezpečím všeho druhu. Představme si tuto pověru, strach nás chrání před nebezpečím! Když tedy chci jet z A do B, stačí mi jenom, abych měl strach, a nestane se mi nic. Opak je samozřejmě pravdou: strach přitahuje to, čeho se bojíme. Důvěra mě bezpochyby chrání lépe před nebezpečím než strach.

Zdroj: Princip LOL2A ? Pragma ?René Egli