Syfilida mohla ovlivnit Hitlerovo chování

Dohady, že nacistický vůdce mohl být nakažen syfilidou, se objevily již dříve společně s množstvím vzájemně si odporujících a někdy i exotických teorií o jeho zdraví.

Syfilis se dá snadno léčit v raném stádiu moderními antibiotiky, avšak pokud je několik let ponechána bez léčby, mohou se objevit druhotné symptomy, včetně srdečních, nervových a mentálních problémů.

Deborah Haydenová ve své knize říká, že Hitler měl mnoho z těchto symptomů, které mohou naznačovat rozvinutou syfilidu. Mezi ně patří zánět mozku, závrati, bolest na hrudi a zvýšený srdeční puls. Upozornila též na signály, které naznačují pokles mentální aktivity v jeho posledních letech, včetně paranoidní zuřivosti. Mezi další znaky konečného stádia syfilidy patří též duševní poruchy a mánie.

Autorka v knize též tvrdí, že Hitler užíval jodid, což je dobře známý lék v pozdním stádiu syfilidy. Jodid je však doporučován i při několika dalších onemocněních, včetně angíny, která mohla právě způsobovat bolesti na hrudi.

Haydenová pro list The Times uvedla, že to nejsou definitivní důkazy, avšak že existuje mnoho důkazů nepřímých. Hlavní důkaz Hitlerových zdravotních problémů vychází ze záznamů jeho lékaře Theodora Morella, který se podle některých historiků dokonce pokusil Hitlera otrávit.

Dalším důvodem tvrzení o Hitlerově syfilidě je i to, že byl nacistický vůdce k této nemoci, kterou označoval za "židovskou nemoc", určitým způsobem fixován. Dokonce věnoval úvahám o šíření této choroby dlouhou kapitolu ve své knize Mein Kampf. Existují dokonce i tvrzení, že Hitler věřil, a to oprávněně, či nikoli, že získal syfilidu jako vrozenou nemoc.

Jiní vědci však soudí, že Hitlerovy symptomy by mohly být snadno způsobeny i něčím jiným. Doktor Fritz Redlich, který je expertem na neurologii a psychiatrii na Yaleské univerzitě, nenašel žádné důkazy v lékařských záznamech nebo na základě jiných zdrojů, které by nasvědčovaly, že by Hitler trpěl syfilidou.

Zdroj: ČZK