Někdy je sex prostě sex. Nechcete s ním chodit. Nebo s ním mít dů­věrný vztah. Je to prostě jenom „ach, můj bože, chci ho“. To je všech­no. Vyspíte se s ním a už ho pak nikdy neuvidíte.

Sexuální chování je v první řadě spojeno s aktivitou buněk v hypotalamu, kte­rý je tvořen několika čtverečními centimetry mozkové tkáně. Ta hraje klí­čovou a komplexní úlohu při regulaci takových typů instinktivního chování, jako je přijímání potravy nebo sex. Hypotalamus, který je umístěn ve stejné části mozku, jakou nacházíme i u mnoha nižších organismů, se vyvinul mno­hem dříve než struktury mozku, které u lidí řídí vyšší myšlenkové procesy, jako je paměť a řeč. Kromě jiných záležitostí reguluje hypotalamus hladinu testosteronu, což je hormon, který se uvolňuje při sexuálním vzrušení a cho­vání. Sexuální aktivita je u mnoha živočišných druhů spjata s hladinou hor­monů, u lidí je to především hladina testosteronu. Nedávné výzkumy ukazují, že hladina testosteronu má jasný vztah k sexuální touze a sexuálnímu chování jak u mužů, tak u žen. Nicméně, na rozdíl od zvířat - u lidí neexistuje dokonalá korelace mezi hladinou hormonů a sexuálním chováním.

Nedávno vědci objevili i další druhy chemických látek, které mají vztah k sexuálnímu počínání. Jsou to neurotransmitery. Jde o přenašeče zpráv, do­ručující informace z jedné mozkové buňky do druhé. Jedním z prvních, kdo začal studovat neurochemii lásky a sexu, byl psychiatr Michael Liebowitz. Léčil několik pacientů, kteří - vždycky když se zamilovali - opakovali stále stejný model tím, že si příliš zbrkle vybírali nevhodné partnery a končili odmítnuti. Přišel s domněnkou, že v mozku těchto pacientů je neadekvátní hladina jisté chemické látky (podobné -- co do stavby -- amfetaminům), a to fenyletylami- nu (neboli PEA), což je látka související s pocity euforie a povznesené nálady. Chronicky nízké hladiny této přirozeně se vyskytující látky mohly možná vést tyto pacienty k hledání vrcholného euforického vzrušení, které je spojováno s romantickou a sexuální láskou. Liebowitz podával svým pacientům inhibi­tory MAO, což jsou antidepresiva, která se vzájemně dobře doplňují s PEA, stejně jako s různými jinými neurotransmitery, jako je dopamin, serotonin a norepinefrin. Několik jeho pacientů, kteří tuto léčbu podstoupili, ustalo v „hledání lásky na nesprávných místech“ a buďto se spokojili s životem bez partnera, nebo si začali protějšky vybírat obezřetněji. Přestalo jim chybět „amfetaminové opojení“, které souvisí se zamilovaností. Nedávné výzkumy naznačily, že kromě PEA hrají v lásce a sexu významnou úlohu také ještě další dva hormony -- oxytocin a vasopresin. Studie ukázaly, že během sexuálního vzrušení u obou pohlaví a ejakulace u mužů stoupají hladiny vasopresinu a oxy- tocinu v krvi.

Sekrece oxytocinu, zdá se, hraje roli při rozvíjení emocionálních pout, která podporují monogamní způsob života. Larry Young se svými spolupracovní­ky na katedře psychiatrie a behaviorálních věd univerzity v Emory objevil, že oxytocin, kromě dalších neurochemických látek, ovlivňuje regulaci různých způsobů sociálního chování, které se -- jak u lidí, tak u zvířat -- pojí s mono­gamním způsobem chování, včetně sdružování do párů a otcovské péče o po­tomky.

Helena Fisherová, mimořádná výzkumná pracovnice na katedře antropo­logie Rutgersovy univerzity, autorka knihy The Anatomy of Love (Anatomie lásky), vydané v roce 1994, dokazuje, že tyto neurochemické systémy se v lid­ském mozku vyvinuly proto, aby podněcovaly přitažlivost a sdružování, což je cesta, jak udržet jedince pohromadě na dobu dostatečně dlouhou k tomu, aby zplodili a vychovali potomstvo.

Někdy je motivace lidí k sexu čistě pudová a zakládá se na biologických reakcích na některé podněty -- partnerův dotek, obraz v časopise nebo ve fil­mu, vzpomínka na nedávné sexuální setkání nebo fantazie o schůzce budoucí. Dokonce i v intimním nebo závazném vztahu existují chvíle, kdy se motivací k sexu stává čistý chtíč. Podívejme se na příklad Kylea, dvacetiletého pohled­ného studenta s vášnivýma tmavýma očima. V současné době má vztah s pří­telkyní, kterou zjevně velice miluje, ale pověděl nám o složitém období, na počátku jejich vztahu.

V době, kdy jsem s Danielou chodil, mi na ní záleželo. Miloval jsem ji. Když jsme se spolu poprvé vyspali, myslel jsem jenom na sex, sex, sex. „Kdy to budeme zase dělat?“ ptával jsem se jí. Sex se pro mě stal posedlostí. Tak jsem to cítil asi šest měsíců. Byl jsem posedlý svým sexuálním chtíčem. V tomhle věku je sex všecko, na co myslí­te. Poté, co jsme se spolu vyspali, to ještě zesílilo. Měl jsem to „doma“, tak jsem to chtěl. Choval jsem k ní vřelé city, ale zároveň jsem měl silnou potřebu mít sex.

Jednoho dne, zrovna když jsme s tím skončili, byla chvíli zticha a pak řekla: „Ty mě jenom využíváš. Pokaždé když mi zavoláš, jde ti jen o sex.“ Řekl jsem jí: „Trávíme spolu čas.“ Lhal jsem. Chodívali jsme spolu někam, ale vždycky to končilo v posteli. Pomýšlela na to, že jednou si večer vyjdem jen tak, aniž bychom spolu něco měli. Já si myslel: „Povečeříme spolu, možná se kouknem na film a pak - hup na to.“ Tak jsem to viděl já.

Párkrát jsme se chytli, ale byli jsme schopni si o tom promluvit a vyřešit to.

Jenom to, že Kyleovou primární motivací k sexu s jeho přítelkyní byl během oněch šesti měsíců do značné míry čistý chtíč, nemusí ještě znamenat, že by o ni nestál. Kýle a Daniela měli štěstí a byli dost sexuálně inteligentní na to, aby si dokázali pohovořit o důvodech, které je k sexu vedou. Kýle navíc byl schopen ubezpečit Danielu, že ji nevyužívá k pouhému uspokojení svých fy­ziologických potřeb. Kýle je sexuálně inteligentní ještě v jiném směru. Je scho­pen rozlišovat mezi různými důvody, které ho motivují k sexu za různých okol­ností. Je dost poučený na to, aby věděl, že během období dvoření byla jeho motivace k sexu s Danielou silně ovlivněná biologickými potřebami. Zjistili jsme, že lidé, kteří jsou schopni rozlišit, jestli zažívají čistě fyzickou potřebu sexu nebo v první řadě touhu po emocionální blízkosti či snad kombinaci těchto dvou motivací, jsou sexuálně inteligentnější než ti, kteří nedokážou tento rozdíl vysvětlit.

Zdroj: Sexuální inteligence, nakladatelství Columbus