Dětské sny

Je mi 28 let, ale stále vzpomínám na své sny, když mi bylo tak 4-5 let. Tyto sny-nesny se neustále opakovaly. Neviděl jsem nic jiného, než černý prostor a z jednoho kraje uprostřed tmy se horizontálně táhla ke druhému dlouhá bílá čára. Nevím už ze které strany (zleva doprava, či naopak) se posouvala, ale každopádně byla v pohybu a byla nekonečná. V téhle fázi jsem měl klidný spánek. Ale pokud se čára nějak zakřivila, nebo se začala vlnit, probudil jsem se. Nebylo to ale pravé probuzení. Tu zmítající se linku jsem měl neustále před očima a cítil jsem, jak je vzduch těžký, vnímal jsem váhu svých rukou a pokud jsem se šel raději opláchnout studenou vodou a pustil vodu, cítil jsem ohromnou sílu a váhu protékající vody aniž bych se jí dotkl. Věděl a chápal jsem přesně proč žiji a proč jsem se narodil a co je lidská duše. Všechny zvuky jsem slyšel strašně nahlas a bolely mě z toho uši. Tento stav přetrvával ještě tak 10-20 minut. Byl jsem z toho opravdu vyplašený a dodnes nevím, kdy tyto sny při bdění zmizely a jak vůbec vznikly. Nedokáži si ani vybavit, co jsem vlasně věděl a chápal o životě, ale vím, že mi vše o existenci a původu živých bytostí přišlo tak strašně samozdřejmé a logické. Dnes si to ale už nevybavím. Píšu to zde proto, abych zjistil, jestli někdo nemá podobné zážitky.

Dětské sny... opravdu zajímavé téma,zvláště proto,že děti jsou bezbranné bytosti,které potřebuji naši ochranu a lásku.Je dobré dávat dětem možnost se co nejvíce projevovat a nechat je zkoumat své možnosti,dát jim určitou volnost,ale taky jistotu,že jste tu pro ně a,že jste na blízku kdykoli budou potřebovat.Dětské sny hodně vypovídají o tom,co se těm malým bytostem honí v hlavičce,je ale těžké zprávně to pochopit,co tím dítě chce říci,jestli má něčeho nadbytek nebo nedostatek.Dospělí to mají trošku ztížené,jelikož dětí nejsou moc slovně obratné.Myslím si,že jedním dobrým způsobem jak by se mohly projevit je třeba kresba svého snu.Tam mohou zakreslit radost,strach,smutek,ale také pocity,které neumí dát ještě na jevo.Potom je už na rodičích jak umí číst mezi řádky a jak moc svým dětem rozumí..

já snil o všech učitelkách a při onanování jsem si je představoval jednu po druhé, jak ke mě přicházejí a koukají na mě a občas mě popíchnou nějakou ponižující poznámkou.

V některých fázích života byly sny pro mne osvobozující. Den byl pro mne tak těžký, že jsem se na večer a nadcházející sny už těšila. Nevím jak moc to s daným tématem souvisí nebo nesouvisí, ale prostě mě to napadlo...Nějakou dobu jsem si zkoušela psát snový deník. ale pak se mi narodilo druhé dítě a nějak nestíhám, snad se k tomu vrátím, cítím takovou potřebu ho psát, jako by mi to mělo pomoci, najít cestu v sobě, protože se kolikrát sama v sobě nevyznám nebo řeším , co je správně a co ne a chtěla bych se tak vyhnout konfliktům, které vyvolám a tak nějak podvědomě cítím, že jsem se jim mohla vyhnout. Možná to zní divně , ale hledám své lepší já...

V některých fázích života byly sny pro mne osvobozující. Den byl pro mne tak těžký, že jsem se na večer a nadcházející sny už těšila. Nevím jak moc to s daným tématem souvisí nebo nesouvisí, ale prostě mě to napadlo...Nějakou dobu jsem si zkoušela psát snový deník. ale pak se mi narodilo druhé dítě a nějak nestíhám, snad se k tomu vrátím, cítím takovou potřebu ho psát, jako by mi to mělo pomoci, najít cestu v sobě, protože se kolikrát sama v sobě nevyznám nebo řeším , co je správně a co ne a chtěla bych se tak vyhnout konfliktům, které vyvolám a tak nějak podvědomě cítím, že jsem se jim mohla vyhnout. Možná to zní divně , ale hledám své lepší já...

Dnes jsem si přečetla příspěvek MarBesse k dětským snům. mě se zdávalo, když jsem byla malá a nemocná o obrovské polzující kouli či spíš prostoru, který jak se zvětšoval tak já se zmenšovala a naopak. Ta velikost byla nezměrná a to jak co do zvětšování tak i do zmenšování, ztrácela jsem se v tom prostoru jak ve vesmíru nebo na mě celý vesmír padal. měla jsem z toho hrůzu, ale zároveň mě to lákalo a když jsem byla vzhůru a zdravá představovala jsem si tu šílenou nekonečnost vesmíru až jsem se v ní s hrůzou ztratila , zakazovala si to snažila ser vrátit zpět. To co píšete o tomm, že jste vše věděl, to mi připomíná osvícení, takto je popisováno prozření, osvícenské stavy. Myslím, že toto se některým lidem stává. Pamatuji se, jak jsem jako čtyřleté vyběhla z domu (bydleli ve služebním bytě jednoho bývalého kláštera, kde byl ústav pro postižené děti a děda tam pracoval jako učitel), kde bydlela babička s dědou a my u nich byli na návštěvě a šla se sama projít po hrázi rybníka. Stála jsem uprostřed hráze, obličej otočený k jihu, dívala se na hladinu rybníka a nebe nad ním a najednou mi bylo vše jasné, vše jsem věděla. Mámpocit, že se mi snad i zjevila Madonka nad hladinou a něco mi říkala. Najednou mne z tohoto stavu vytrhla maminka s babičkou, které mne běžely hledat a hubovaly mě, že jsem mohla spadnout do rybníka. Já jsem na ně hleděla a nechápala jsem jejich počínání, vždyť se mi nic nemůže stát, vždyť vše vím, to jsem si tenkrát myslela.
Podobný stav jsem zažila před několika lety, když jsem četla knížky Míly Tomášové a večer pak meditovala. Bylo to nádherné.
Můžu Vás uklidnit, určitě má plno lidí podobné zážitky, nejste sám.

Návštěva psychologa neuškodí. Ale nejdůležitější je přesvědčit partnera - otce, aby se synovi neposmíval. Velice mu tím ubližuje. Spoustu dětí hledá u rodičů jochranu a jistotu, když se v noci bojí. Každý rozumný psycholog poradí, přijmout je a utěšit. Do puberty je takový zvyk spíš pozitivní než negativní.

pro Ivku: to s tou obrovskou pulzující koulí v prostoru jsem prožívala při nemoci také, a až do 11 let. Tepala jako srdce a měla jsem pocit dušení, cítila jsem jakýsi gumový pach. Vím ještě, že byla černá, lesklá a hrbolatá asi jako pomeranč. Bývala jsem ostatně nemocná s průduškami. Je to zvláštní, že víc lidí má tak podobné zkušenosti... Zajímalo by mě, čím by to vysvětlil nějaký psycholog nebo psychoterapeut.
Zároveň s tím jsem ale mívala i mnoho nočních můr, co je zase jiná kategorie... :-(

Sny jsou opravdu zvláštní a zvláště sny, které přetrvávají i po probuzení. Po každém snu, o kterém jsem psal v prvním příspěvku jsem přemýšlel, proč jsem se narodil a věděl jsem, že pokud bych se nenarodil zde, narodil bych se jinde. Neumím dnes vysvětlit.
Horší bylo, když jsem byl nemocný...
1)...probudím se ve své posteli a vedle mne, ke mně otočený zády leží nějaký muž. Volám maminku, jak přijde, tak jí říkám "ať jde ten chlap pryč", ptá se mne jaký a volá otce. Po jeho příchodu už v posteli nikdo neleží...
2)Ležím v posteli a na koberci naproti mne leží lebka. Volám otce, ten přichází a ukazuji mu na lebku. Myslí si na chvíli, že ho chci vystrašit, má v komoře jednu sádrovou, která mu pomáhá při malbě kostry (maluje obrazy). Tak ji chce vzít ze země a zvedá jen stočenou bílou plenu, ale nezapomenu na jeho údiv, že to byla plena. Ty detaily byly neuvěřitelné!

Dítě se učí a přijímá návyky.
A na tomto učení je založena výchova.Je třeba vštěpení prvotních poznatků,které již nezmizí a zůstávají tak jako vzor a šavlona chování a to jak dobrá,stejně jako ta špatná.
Co jsou to ony poznatky,které jako základní kameny určují osobnost budoucího člověka?
Každé dítě je zprvopočátku pouze trpným svědkem počitků,slov,dojmů,obrazů,které musí ve svém okolí přímat nazávisle na své osobní vůli.Tyto základní kameny však trvale zůstávají,dítě je přijalo,protože je muselo příjmout bez vlastní abstraktní činnosti k vytvoření určitých pojmů a představ a tento trpný stav je doprovázen absencí jakékoli osobní ůvahy a rozdělení vjemů na dobré a špatné.
Tato vlastnost přirozená každému člověku se u dítěte teprv vytváří.
Proto je třeba směřovat dojmy tak,jak chce vychovatel a prvním přirozeným vychavatelem je matka.Proto nesmí dítěti říkat třeba-ty jsi hloupé,špatné,pitomé,neohrabané,nic nedokážeš,k ničemu nejseš a vše kazíš.
Dítě pak tyto pojmy přijímá za své a věří jim.
Takový člověk pak přijímá tuto výchovu jako něco neměnného,co k němu již patří,jsou to návyky ustrnulého reflexivního rázu a má pocit,že když je překročí stane se něco strašného a proto se jich drží za každých okolností.Kde si není jist ůspěchem,tam raději nejde,nemá rád prohru a vyhýbá se nepříjemným zážitkům.Tato sebeomezení časem narůstají a zdravou sebedůvěru osobnosti nahrazuje podrážděnost ,která je uzavřena v hradbě oněch nesprávných rehflexivních návyků.
Tento duševní pochod se pak osamostatnuje a vustí v bezmocnost a zoufalstí-jeho směr bazíruje na nesprávném cíli.A zde pak nastává krize.Duševní já takového člověka pak musí přijmost realitu a skutečnost a to navzdory zakomplexovanosti a nesprávnou výchovou vštěpených frustrátů.Musí se vypořádat s realitou všedního dne a neutíkat z životních bojů a zkoušek ,které díky nesprávné výchově již v raném dětství předem považuje za prohrané,protože v něm byl vypěstován komplex méněcennosti.
Tento komplex se může projevovat i řadou psychosomatických symptomů jako je nejistota v lidské společnosti,jedinec pak radši volí samotu,nebo formou dislexie a koktavosti v verbálním projevu na veřejnosti.Někdy se před realitou také utíká do světa autoakuzace a fantazie,bohužel většinou se s touto špatnou výchovou jedinec někdy nevyrouná ůplně a je prapříčinou různých duševních poruch a sex. disfunkcí sekundárního rázu.
Z pedopsychologie je známo,že výchova bazírující na tělesných trestech a domácím žalářování namísto výkladem,přesvědčováním a domluvou vede v době puberty k vzniku vzdoru,psychoneurozy,vegetativní neurozy a návykovým chorobám(civ i jiné drogy,gemblerství a pod.)
V dospělosti pak,když již není přísného dohledu vychovatelů přerůstají tyto sklony v potlačené pudy a touhy vyůstující v brutalitu,sadizmus a explozívnost a to jako forma podvědomé odplaty za všechna příkoří,bezmocnost a ponižování během dětství.Přesto jsem však názoru,že někdy je třeba i nějaké té rány po tlamě,zkrátka všeho moc škodí .
Abych to tedy zhrnul,tak ty nejzákladnější rysy povahy a chování ujsou vštěpeny již od nejrannějšího dětství a to verbální formou.Proto je třeba dítě kladně povzbuzovat a ne snižovat a ponižovat.Základním rysem lidského chování je lidské ego a touha po sebeuplatnění a proto pocit méněcennosti vede k duševnímu rozvratu a chaosu v dospělosti a proto prvotní prapříčinu některých duševních poruch v dospělosti je třeba hledat již v ranním dětství,mnohé v tomtio směru také řeknou sny.
Veškerté hmotné dění je řízeno přitažlivostí a odpudivostí,dítě chce to,či ono a naopak jiné odmítá a vše si osvojuje,proto je třeba hlídat co si osvojuje za své a v tomto směru jeho výběr řídit.

no nevím, podobné zážitky mám taky, nebo míval jsem, ovšem ne až tak hrozivé. S tím gumovým pachem, takovým zvláštním se mi čas od času zdají sny také, ovšem nikdy jsem nic takového v reálu necítil nevím...mám ovšem narkolepsii, o které vím jen krátkou dobu...existuje sdružení, mrkněte na www.narkolepsie.cz

Snažíme se 17 letého syna chápat, ale... dal se na sázení v Tip-sportu. Naše domluvy a zákazy nepomáhají. Máme z toho věčný stres. Co s tím? Kdo poradí?

Je mi 28 let, ale stále...Já mám taky takový podobný sen akorát je takový že bylo malé místečko a najednou přišla neviditelná síla to místečko pohltila a já se vždycky vzbudila a přesně takovou sílu jsem cítila třeba i když jsem se dotkla pantofle nebo něčeho. A ještě zřídka takové sny mívám.

ahoj , jsem kiki a moje sny v dětství byly tak , že vždycky když jsem usla , tk jsem se octla ve skladu snů , přišel kostlivec , vytáhl krabici a pk se mi něco zdálo , v pubertě sny začínaly pádem ze schodů nebo vhozením míče do basketbalového koše.

Sny jsou opravdu zvláštní a...ahoj marbessi , to s tím chlapem by fakt ohl byt duch ! já jsem byla mala a probudila jsem se ve ctyri rano a rodice byli zbuseni tez a sli jsme si sednout do kuchyne na gauč a já jsem se z kuchune divala do obyvaku a tam se objevil myslivec s cervenyma ocima s pistoli , cumel na mne a chodil sem a tam , hej ja nwm , ale mysim , že to byl duch.

Nedávno se mi zdál opět podivný sen... Byl jsem na dovolené a v noci ke mně ve snu přišla žena s dítětem v náručí, místo slz jí z očí tekla krev a říkala mi, že to místo na kterém jsem bylo pohřebiště. Ráno jsem to říkal přítelkyni a pro jistotu jsme se zeptali místních, zda na tom není něco pravdy. Říkali, že né, že je sídliště postaveno na louce...

...zhruba po týdnu jsem si na to vzpomněl již doma a jen tak pro případ si původ našel na netu. A věřte, nebo né, ale ono místo kdysi bývalo pohřebiště s morovými sloupy.

Ty jo az husina ztoho na me de.Sou to fakt zvlastni nevysvetlitelny sny.Me se treba stalo ze se mi zdalo o cloveku kteryho sem nevidela nekolik mesicu a hned ten den po snu sem ho potkala.

MarBess: Tvoje sny mi z velké části připomínají mé vlastní. Když jsem byl malý, bál jsem se spát, jelikož už při usínání ke mně přicházely divné postavy, lehaly si ke mně do postele (někdy tam už ležely a já si musel lehnout na jejich těla) nebo jen vsouvaly své studené ruce pod peřinu, někdy jsem taky viděl jejich propadlé bledé tváře přímo před svojí. A když jsem usnul, to se teprve děly divné věci. To, že mě chtěl někdo zabít, nebo že jsem viděl něco, co ostatní neviděli, tak to bylo ještě dobré. Ale zdávalo se mi i o divných prostorech, spíš možná bezprostorech (a nejen při horečce), neuvěřitelné tísni, obrovských předmětech, které mi sedaly na prsa, sypaly do úst mouku a hlínu, kterou jsem se následně dusil. Ty sny trvaly i po probuzení a v takových chvílích jsem také jaksi "věděl", co a jak je se světem. Jako bych se propadl až na dno všeho tohoto klamavého bytí. To trvalo od útlého dětství (cca 5 let) asi do 13. S duchy (byli-li to duchové) mám taky hojné zkušenosti, ale to by bylo na dlouhé povídání.

MarBess: Tvoje sny mi z...David: Velice mne zajímá, kdo ještě má podobné, nebo jiné zkušenosti se "sny" i když se né vždy vše přihodí ve spánku. Proto, pokud si najdeš ještě chvíli, trošku se prosím rozepiš...

Ahoj, jsem trochu v soku, dnes rano mi moje 6 leta dcera rekla, ze se ji zdal sen, jak lize pipusaka -> Tak nazyvame penis. Trochu me to sokovalo. Jsem si jisty, ze nas s manzelkou nikdy pri oralnim sexu nevidela, kde na takove veci prisla. Myslite, ze je to normalni? Mam na to kaslat?