Reklama

Obecná pravidla pro dítě a rodiče po jejich rozchodu

Rozvod a rozchod rodičů je pro dítě náročnou životní situací. Nějakým způsobem je před ni postaveno a nezbývá mu nic jiného než se s tím smířit a přijmout uto skutečnost. Rodiče by se neměli bát s dítětem o této novosti komunikovat, sledovat projevy dítěte a snažit se najít cestu, jak mu pomoct.

Pro děti doporučuji pravdivou a otevřenou komunikaci.

Otevřená komunikace znamená, že se dítě bude moct zeptat na to, co ho zajímá, co mu vrtá hlavou.

Jsem také příznivcem pravdivé komunikace. Dítě je inteligentní tvor. Čas­tokrát tuší, co se děje mezi rodiči.

Reklama

Mluvme s dětmi, nejlépe oba dva. Dejme jim možnost, aby se zeptaly na cokoliv, co je napadá. Dítě může mít různé myšlenky, může si věci, komen­táře, které někde slyší, různě spojovat. Nedopusťme, aby si v hlavě vytvořilo nějakou mylnou myšlenku nebo něco, co nebude ve finále pravdivé.

Sledujme projevy dítěte, jak se má, jak a co si prožívá. Často i negativní projevy - zvýšený vzdor, odmlouvání - jsou příčinou toho, že prožívá něco, čemu nerozumí, z čeho má strach, co mu není příjemné, co neví, jak do­padne.

Na takové projevy reagujme. Ne kritikou nebo nařízením nebo fyzickým trestem. To by mohlo zatvrdit dítě v tom, že pak nebude chtít povídat a svě­řovat se i v dalších chvílích. Zkusme mu dané věci vysvětlit, komentovat. Pak se i ve většině případů sníží tyto negativní projevy.

V mnoha případech si to neuvědomujeme, ale může se stát právě zmiňo­vaná situace z předchozího bodu. Pokud totiž začneme na dítě reagovat ne­gativně, začneme jej kritizovat nebo mu zabraňovat v jeho projevech, může se stát, že se zatvrdí a tím pádem s námi přestane komunikovat.

To bychom neměli dopustit. I kdyby se to stalo, mělo by to být pouze na přechodnou dobu. Pokud bychom se k němu chovali příliš odměřeně, shrňme mu pak situaci, omluvme se mu, řekněme, co si myslíme, že to mezi námi způsobilo, a začněme znovu.

Dítě není vinno za to, že se rozcházíme. Situaci v rukou mají mít rodiče. Oni se mají snažit věci napravit, korigovat. Pokud bychom ho vinili, často je to pouze zástupný problém, kdy rodič nedokáže přiznat svoji chybu a vinu.

Dítě pak může cítit pocit provinění, může se vnitřně trýznit, cítit pocity viny, neschopnosti. Nedopusťme to. Přiznejme jako dospělí svoji vinu, ne- shazujme ji na druhého.

Pravidla vzájemné komunikace mezi rodiči a dětmi po rozchodu:

-   Na důležitých pravidlech ve vztahu k dítěti se domlouvejte, nezapomeňte, že vaše role rodiče ve vztahu k němu neskončila, pokračuje dál. (Mám na mysli, kam například půjde dítě do školy. Kdy s ním budete mimo repub­liku - tam je zapotřebí pouze oznámení pro druhého rodiče.)

-   Pokud prožíváte ve vztahu nějakou obtíž, komentujte krátce, že se něco děje, chcete to řešit. Vaše odžitítéto obtíže má být „provedeno“ jinde než před dítětem. Může se stát, že ono velmi miluje druhého rodiče, o kterém byste mluvili, je pak zmatené, překvapené, celé paf z toho, co mu říkáte.

-   Snažte se zachovávat podobný režim dnů a nocítak, jak ho má dítě i u dru­hého rodiče - mluvte o tom. Pokud tedy u matky jde dítě spát mezi 20 a 21 hodinou, je špatně, pokud u táty jde spát pravidelně až kolem půl­noci. Mám tím na mysli, že někdy se to stát může, jsou to ale mimořádné věci a události. Pokud by to dělal jeden rodič i schválně, proto, aby se dítěti zalíbil, a udělal to na protest druhému rodiči, považuji to za jeho „malost“ a nevyzrálost.

-  Neskrývejte před dětmi dlouho nějakou novinku, kterou si prožíváte. Mys­lím tím například nový vztah rodiče. Pokud ho rodič skrývá delší dobu, mám za to, že to dítě přece jen vycítí z jeho chování, z jeho telefonátů v době, kdy si myslí, že ho neslyší... Mohlo by se také stát, že mu novinku řekne někdo jiný, a ne daný rodič. Pak by mohl vzniknout mezi ním a dítě­tem pocit nedůvěry.

Zdroj: Ilona Špaňhelová - Dítě a rozvod rodičů, nakladatelství Grada

Reklama

Komentáře

Reklama