Reklama

Temperamentová typologie dětí a výchova

Stejné rodinné prostředí, a tudíž “stejná“ výchova mohou mít různý dopad na jednotlivé sourozence. Temperament dítěte je tedy jednou z důležitých věcí, na kterou by rodiče vždy měli brát vědomě zřetel. Většinu dětí tak lze zařadit do jedné ze tří kategorií:

1. Problematické (vzdorovité) dítě

Dítě obtížně vychovatelné („mother killer“) je charakteristické negativním postojem k lidem, impulzivním kolísáním nálad, nepravidelným spánkem a rozvrhem jídla, častým pláčem a prudkými záchvaty vzteku v okamžiku, kdy je frustrováno. Obecně se těžko přizpůsobuje a je těžké se mu přizpůsobit. Výchova takového dítěte by se měla opírat hlavně o trpělivost, jasně vymezené hranice očekávaného chování a důslednou kontrolu těchto hranic.

2. Bezproblémové (poddajné) dítě

Jde o dítě snadno vychovatelné, které má pozitivní přístup k lidem a je adaptabilní na nové situace. Spánek, příjem potravy a vyměšování probíhají s vysokou pravidelností. Dítě je většinou ochotno přijmout „pravidla hry“. Výchova takového dítěte je zpravidla velmi radostná. Děti tohoto typu se většinou vyvíjejí dobře i při méně příznivých podmínkách rodičovské výchovy.

Reklama

3. Pomalu se přizpůsobující dítě

Na nové situace reaguje negativně a pomalu se na ně adaptuje, ve vztazích k cizím lidem je spíš plaché. Na rozdíl od vzdorovitých dětí jsou však jeho reakce méně prudké a toto dítě také vykazuje větší pravidelnost ve spánku a příjmu potravy. Pomalu se přizpůsobující děti se zpravidla vyvíjejí poměrně příznivě, pokud vychovatelé berou zřetel na jejich tempo a zároveň příliš neustupují jejich nechuti adaptovat se na nové situace, věci a lidi.

Jestliže panuje přiměřený soulad mezi rodičovskými výchovnými postupy na straně jedné a možnostmi dětského temperamentu vyhovět požadavkům a očekáváním rodičů na straně druhé, probíhá rodinný život v tomto ohledu zpravidla uspokojivě a hladce.

A naopak, pokud vychovateli chybí ochota nebo schopnost brát ohled na temperament dítěte a ono se kvůli svému temperamentu nemůže adekvátně vyrovnat s požadavky a očekáváními svého okolí, vzniká na obou stranách neúměrné stresové zatížení a následně pak větší pravděpodobnost nezdravého vývoje osobnosti či v extrémních případech dokonce poruch chování a jiné osobnostní patologie.

Stejnou souvislost uvádí i profesor Matějček: „Jedním z nejčastějších výchovných prohřešků, kterých se dopouštějí jinak dobří a rozumní rodiče, je nedostatek ohledu k individualitě dítěte. K jeho individuálním potřebám, sklonům, tendencím, temperamentu, životnímu za měření.“

Myslíme si tedy, že výchova by měla být vždy přizpůsobena specifikům konkrétního dítěte v konkrétní situaci.  Jinými slovy, měla by být „šita na míru“ každému dítěti, protože univerzální návod neexistuje.

Podle studie Chessové a Thomase spadá asi 40 procent všech dětí k bezproblémovým, 10 procent k obtížně vychovatelným a asi 15 procent k typu pomalu se přizpůsobujících dětí. Ostatní, tedy zhruba 35 procent, jsou děti, které nelze spolehlivě přiřadit ani k jednomu typu. Vykazují různou kombinaci jednotlivých temperamentových rysů nebo se v průběhu vývoje přiklánějí k tomu nebo onomu typu.

Ukázka z knihy Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově povoleny (Portál)

Reklama

Komentáře

Reklama