Jak spolu (ne)mluvíme

Můžeme se sami sebe zeptat, zda toho druhého skutečně při hovoru posloucháme, máme-li stejné téma hovoru, jsme-li trpěliví nejprve vyslechnout jeho myšlenky a pak si dělat úsudek. V opačném případě mohou nastat situace podobné těm následujícím.

Když si myslíme, že dobře víme, o čem ten druhý mluví:

Majitel obchodu slyší, jak jeden z prodavačů říká zákazníkovi ve dveřích "bohužel už dlouho bychom ho potřebovali, ale zatím to nevypadá, že by přišel". Vyběhne na ulici a volá na odcházejícího zákazníka:

"Paní, tak to není! Určitě to budeme brzy mít, objednali jsme to pře týdnem!"

Pak si vezme prodavače stranou a promlouvá mu do duše:

"Nikdy nikomu neříkejte, že něco není a nebude! Všechno máme nebo seženeme! Co to vlastně chtěla?"

"Déšť, pane šéf, déšť."

Když předbíháme myšlenky toho druhého:

Syn v osmé třídě se doma při večeři zmíní, že na zítřek má za úkol vést ve své třídě jednu vyučovací hodinu. Jeho otec, odborník na instruktáže, se hned chopí té skvělé příležitosti svému synovi poradit:
"To se musí naplánovat takhle - nejprve si musíš zvolit cíl činnosti, pak postup dosažení cíle a pak úroveň provedení. Takže si prostě vybereš činnost, pak postup a nakonec si ujasníš, jaký výkon budeš od spolužáků vyžadovat. A hlavně - všechno musí být názorné, názorné a zase názorné."

"To ale nepůjde, tati," říká vyděšený syn.

"Ale proč by to nešlo, musí to jít?"

"Protože to má být hodina sexuální výchovy."

Když vidíme chyby jen v tom druhém:

Na předvánočním večírku povídá manželka manželovi:

"Miláčku, měl bys už určitě přestat pít, vypadáš čím dál víc rozmazaně!"

Když jsme příliš zaujatí:

"Co je vám, Evičko? Vypadáte hrozně unaveně," ptá se šéf své sekretářky.

"Tomu by jste pane šéf určitě nevěřil."

"Ale jistě že věřil! Povídejte?"

"Tak jo - měla jsem dnes hrozně moc práce?"

"Tak tomu nevěřím!"

Když dva nemluví o tomtéž:

"Miláčku, už se opravdu stydím jak žijeme," povídá manželka svému muži a pokračuje: "Tví rodiče nás živí, naši rodiče nás šatí, přátelé nám platí večeře v restauraci? Myslím, že bychom mohli žít lépe, že máme na víc!"

"Zrovna jsem o tom taky přemýšlel - ty máš přeci bratra a já sestru - ti nám ještě neposlali ani korunu!"


Autor: Jan Kulhánek