Jsme spřízněné duše?

Například člověk, který má silnou potřebu moci, si přivlastní kontrolu nad většinou situací, a často si přitom proti sobě postaví druhé lidi. Takoví lidé mají obvykle odpověď na každou otázku a řešení na každý problém. Jejich potřeba ovládat způsobuje, že je rozzuří pouhý náznak ponížení.

Lidé, kteří jsou motivováni potřebou se zalíbit, se zřídka postaví proti někomu druhému nebo vyjádří své názory a preference. Jsou to příjemní společníci, neboť si přejí být s každým zadobře. Často však nedokážou podstoupit riziko, které vede k osobnímu růstu.

Lidé, kterým jde nejvíc o pohodlí, budou uvolnění a v pohodě, ideální společníci na večírky. Avšak často se jim hromadí práce a jejich malé ambice začínají vadit jejich kamarádům nebo spolupracovníkům.

Pokud je hlavní motivací překonat druhé, pak se práce i hra stávají vysoce soutěživými. Jejich úspěchy často ohromí lidi, kteří se soustřeďují na jiné priority. Tito lidé obvykle neumějí odpočívat ani opustit svého soutěživého ducha či potřebu úspěchu. Rovněž mohou v obavách mlčet, když se jich někdo zeptá na cíl a smysl života.

Když se dvojice zamyslí nad prioritou každého z nich, co se týče potřeby ovládat život, zalíbit se druhým, být v pohodě nebo překonat přátele a konkurenty, může předvídat možné oblasti konfliktu.

Například dva lidé, kteří mají vysokou potřebu řídit životní události a situace, budou mít mnohem více konfliktů než dvojice, kde potřeba jednoho z partnerů řídit je vyvážena potřebou zalíbit se druhého partnera.

Na druhé straně dvojice, kde oba mají vysokou potřebu zalíbit se, se může potýkati s těmi nejjednoduššími rozhodnutími.

A každý, kdo si vezme člověka, který chce překonat ostatní, musí být připraven na to, že stráví mnoho hodin o samotě a že se ve srovnání s ním bude cítit neproduktivní.

Každá kombinace priorit dává dvojici přednosti, ze kterých se mohou oba radovat, i těžkosti, které musí překonávat.

Dospělí se mění. Dvojice si musí uvědomovat, že jednotlivci se v průběhu života mění a obvykle zdůrazňují ty svoje stránky, které dříve potlačovali.

Změna u jednoho z manželů může manželství načas vyvést z rovnováhy. Nicméně manželství se stává silnějším a životaschopnějším, pokud jeden touhu druhého po růstu spíše povzbuzuje, než omezuje.

Ve skutečnosti může absence růstu v dospělosti vytvářet manželské problémy. Psychologové se domnívají, že ta vlastnost, která zprvu lidi vzájemně přitahuje, je často později začne rozdělovat.

Například někoho může zprvu přitahovat ovládající člověk, protože se zdá, že zná správný způsob, jak zvládnout každou situaci, a že má tu nejlepší odpověď na většinu otázek či problémů. Nakonec se však jeho chování může začít jevit jako arogantní, necitlivé a obtěžující. To je pravda zejména tehdy, když má partner takového člověka vnitřní nutkání, aby se v životě více prosazoval.

Obdobně někdo, koho přitahoval člověk snažící se zalíbit - který v době námluv vždy dobře naslouchal, byl tichý a velmi milý - si brzy může stěžovat, že jeho partner je teď nemotivující a nedokáže přijít s originální myšlenkou.

Pohodoví lidé se nakonec mohou jevit jako líní a neúspěšní.

A lidé snažící se přetrumfnout druhé, kteří vždy dosahují velkých věcí, třeba nikdy netráví dost času s rodinou.

Dospělí se mění. Co se kdysi zdálo přitažlivé může později odpuzovat. Dvojice musí společně pracovat na tom, aby změny její manželství spíše obohatily, než ohrozily.

Zdroj: G. Kenneth West - Dobrodružství psychického vývoje - Kapitoly z vývojové psychologie, nakladatelství Portál