Láká vás jiný vztah? Máte milence, milenku?

Ať už se nám to líbí, nebo nelíbí, monogamie je stále v našich kulturních podmínkách jedinou oficiálně uznávanou formou soužití muže a ženy. Pokusy vzepřít se těmto zvyklostem narážejí na bariéry sociální i psychologické. Přesto však patří nevěry mezi nejčastější z problémů párového soužití. Členíme je na nahodilé kontakty (krátkodobé, bez silnější citové vazby, které Němci s humorem jim tak vlastním nazývají ?Seitensprung? neboli ?odskočení si stranou?), dobrodružství (delší vztah, s určitou citovou vazbou, ale bez patrné tendence takový vztah legalizovat) a na mimomanželské vztahy (dlouhodobé, se silnou citovou nebo alespoň sexuální vazbou, často spojené s úvahami o společném soužití). Vždy je ovšem přinejmenším věcí slušnosti chránit v první řadě manželského partnera a děti. Jak před zbytečně zraňujícími informacemi, tak před společenskými skandály (někdy i před nákazou). Tendence svěřovat se mu s našimi milostnými avantýrami je projevem opravdu značné neomalenosti.

I to zpočátku nejnevinnější ?odskočení si stranou? se nám však může ?vymknout z rukou?. Předem nikdy nevíme, jak zareaguje ?externí? partner, jak my sami, nikdy nelze zcela vyloučit ani to, že se manželský partner o naší nevěře dozví. Váhání mezi manželským a mimomanželským vztahem je často nápadně podobné situaci Buridanova osla z Ezopových bajek. Tak dlouho se nemůže rozhodnout mezi dvěma kupkami píce, která z nich je šťavnatější, přebíhá od jedné k druhé, až nakonec kdesi na této cestě zmírá vyčerpáním a hlady. Taková situace již nemá bezbolestné řešení. Ať se rozhodneme jakkoli, vždy to pro nás bude znamenat ne jen zisk, ale také ztrátu. Rozchod s mimomanželským partnerem prožíváme zpravidla intenzivněji (nejsilněji, když nás postihne ve fázi ?bezhlavé? zamilovanosti), rychleji se s ním však vyrovnáváme. Odchod od rodiny mívá dlouhodobější důsledky. Zvláště jsou-li v ní děti, nelze vztah zpravidla zcela zpřetrhat, připomíná se nám i po letech.

Rozvod přináší často i výrazné narušení vztahů v širších rodinách, se společnými přáteli, změnu zaběhaných stereotypů, životního stylu, v neposlední řadě mnohdy i existenční potíže.

Užitečnou pomůckou pro váhavce může být jakási ?osa života?. Úsečka a na ní označené vše, co nás ještě v životě čeká a s vysokou pravděpodobností nemine (dospívání dětí, jejich maturita, případná další studia, jejich svatba, narození vnoučat, naše choroby, odchod do důchodu, starost o rodiče, úmrtí v rodině?). Pak je docela užitečné představit si, jak budeme tyto situace prožívat, pokud zůstaneme se stávajícím partnerem, a jak, budeme-li žít s tím novým.

Odborná pomoc může představovat účinnou prevenci případných nepřiměřených reakcí opouštěného, zvláště hrozí-li různými ?katastrofickými scénáři?. Nejen to! Může také nastavit zrcadlo i nám samotným včetně posouzení perspektiv případného soužití s mimomanželským partnerem. Může pochopitelně (a často především) napomoci i k úpravě narušených manželských vztahů. Tu návštěvu poradny bychom si opravdu ještě dopřát měli. Kvůli partnerovi, dětem, ale především kvůli sobě samým. Nevěry a zbytečné kolapsy manželství až příliš zvyšují počet nešťastných jedinců na kilometr čtvereční.

Zapamatujte si:

• Nikdy si nemůžete být zcela jisti, že ?máte vše pod kontrolou?.
• Rozhodování mezi mimomanželským a manželským partnerem nemá bezbolestné řešení, rozchod s tím prvním bolí zpravidla více, s tím druhým déle.
• Odchod od rodiny není nejlepším vkladem do nového vztahu.

Zdroj: Petr Šmolka, Jan Mach - Manželská a rodinná trápení, nakladatelství Portál