Lidé s neobvyklými sexuálními preferencemi málokdy hledají odbornou pomoc

Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) se zaměří na zlepšení duševního zdraví lidí z neobvyklými sexuálními preferencemi, zprostředkovaně tak může napomoci prevenci sexuálních deliktů. NUDZ představil projekt Parafilik s motem "Nemůžete za své pocity, můžete za své činy".

"Slovem parafilik se označují lidé, kteří mají stálou a často výhradní preferenci pro neobvyklé sexuální objekty nebo sexuální aktivity," uvedla vedoucí Laboratoře evoluční sexuologie a psychopatologie NUDZ Kateřina Klapilová.
 
Přestože jsou tyto preference veřejností spojované se sexuální delikvencí, jen malá část spáchá nějaký trestný čin. Mají ale problémy se zařazením do společnosti, depresemi nebo sklony k sebevraždě. V naprosté většině se s těmito problémy snaží vyrovnávat bez pomoci.

S dispozicí k této preferenci se lidé již narodí, není to otázka jejich volby.

Pedofilie, neboli zaměření na předpubertální osoby, se v Česku vyskytuje asi u 0,3 procenta populace.

Hebefilie či efebofilie, zaměření na pubertální osoby, přibližně u 1,9 procenta lidí.

Asi 3,6 procenta preferuje znehybnění partnera a procento má preferenci pro patologickou sexuální agresi.

Převažují muži, parafilie se ale mohou vyskytovat i u žen.

Pětina dívek a osm procent chlapců zažilo podle odborníků z NUDZ sexuální zneužití. Více než polovinu ale nespáchali lidé s neobvyklou sexuální preferencí. Jen zanedbatelná část parafiliků se svěří odborníkům z vlastní iniciativy. Do péče se dostávají zejména ti, kteří svou sexualitu nezvládnou a dopustí se sexuálního deliktu. Většina se však snaží se svou sexualitou vyrovnávat sama.

"Působí jim to výrazné potíže. Trápí je sociální izolace, extrémně silná stigmatizace ze strany společnosti i blízkých osob, mají problémy v partnerském i rodinném životě," uvedla Klapilová. Mají také deprese, úzkosti nebo tendence k sebevraždě.

"Problematické je samozřejmě také zvládání sexuálních tužeb v mezích zákona. Péči odborníků by uvítali, ale nevidí pro sebe v současném systému prostor," dodala. V zahraničí se podle odborníků NUDZ podobné programy osvědčily, fungují například v Německu, Velké Británii, Kanadě nebo Švédsku.

Projekt Parafilik se zaměřuje na prevenci, nabídne anonymní poradenství a terapii. Fungovat bude 42 měsíců, na počátku roku 2020 je plánováno spuštění online poradny, první zájemci do kontaktní intervence budou přijímání na podzim roku 2020.

Zdroj: ČTK

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (2)

  • Obrázek uživatele Věrka
    Věrka (anonym)

    Kéž by se potřebám NORMÁLNÍCH lidí věnovala aspoň polovina takové péče a pozornosti jako těmto a dalším podobným individuím (nemakačům, alkoholikům, gamblerům, feťákům...) Proč se takoví pořád jenom opečovávají? Proč se všude píše a mluví jenom o takových a o nás normálních se vůbec neví, jako bychom nebyli?Kdo má v sobě trochu zodpovědnosti, žije, jak se má. Bohužel počet takových lidí se tenčí a vůbec se nedivím, protože takoví "nepřizpůsobiví mají všude čím dál větší pré...a všemožné výhody. Pro ně se dělá všecko ZADARMO, z našich peněz = z peněz pracujícich. Tomu se říká ta demokracie? Netvrdím, že někomu pomoct je špatné. Ale POMOCT, ne trvale pomáhat ěkomu, kdo se sám nesnaží, čili si pomoc vůbec nezaslouží atd.atd.To je velice špatná politika!

    Lis 08, 2019
  • Obrázek uživatele Luděk
    Luděk (anonym)

    Zdá se, že vidíte zmínku o odlišnostech v sexu a máte rudo před očima. Už úvodní nadpis hovoří o tom, že lidé s odlišností vlastně nevyhledávají odbornou pomoc. Nikde nevidím zmínku o tom, že by jim byla věnována nějaká nadstandardní péče. Jinak, celý život poctivě pracuji, nepiju, nekouřím, nehraju. Od dětství mě provází jediný problém. Mám touhu nosit plenky a plenkové kalhotky (igelitové). Svoji odlišnost si plně uvědomuji, v podstatě mi velmi komplikuje život. Jenomže s tím nedokážu nic udělat. Již několikrát jsem se pokusil tohle postižení nějak eliminovat, ale marně. A jako malé mimino si stále oblékám tohle podivné spodní prádlo. Naučil jsem se s tím žít, ale je to těžké. Vlastně celý život člověk s podobným postižením žije takový druhý, odloučený poustevnický život. Nikomu neubližuju, nikoho nezneužívám, slovo pedofilie je mi cizí. Vlastně nic od nikoho nechci, jen jistý druh tolerance. Dokážete si představit svoji reakci na to, že by jste se dověděl(a) o svém sousedovi, který na první pohled žije normální život, že vlastně chodí v igelitových kalhotkách a s plínou? Už jen to, že to někde musím prát a sušit. A to v tom chodím jen tak, bez nějakého zdravotního důvodu (inkontinence). Mám odlyšnost, musím ji nějak tajit. Mám problém, ale nevím proč, nevím jak dlouho. Na druhou stranu tuším, že mám možná rozvinutější fantazii pro erotiku. Takže jistý bonus oproti jiným. Ale za jakou cenu?

    Lis 08, 2019

Přidat komentář

Reklama

Reklama