Reklama

Mužský a ženský princip

Společnost chce mít všechno jasné a jednoznačné, říká C. G. Jung. Když jsi švec, nemáš co psát básničky. Jestli jsi básník, můžeš se vyznačovat určitým "výstředním" chováním a oblečením, které by neprošlo ševci. Totéž platí o mužích a ženách. S rozvojem společnosti rostl tlak na jasnou definici muže a ženy. V různých dobách platily různé normy pro žádoucí vlastnosti příslušníků kast, pohlaví, zaměstnání.

"Stoprocentní" muž se třeba musel (či ještě musí) vyznačovat silou, odvahou, agresivitou. Doménou muže je myšlení, logika, objektivita, vedení, řízení, organizace, vláda, vůle. Charakterizuje ho činorodost, zájem měnit okolní svět, něco sestavovat, konstruovat, vymýšlet, jak na to. Zajímá se o techniku, sport, politiku - a podobně.

"Stoprocentní" žena zase tradičně zosobňuje cit, péči, intuici. Přisuzuje víc důležitosti vztahům mezi lidmi než muž. Vyžaduje se od ní, aby byla krásná, aby uměla naslouchat, aby se podřídila. Zajímá se hlavně o domácnost, dětské nemoci a svého muže.

Čím dokonaleji lidé naplní obraz "ideálního muže", "ideální ženy" nebo "ideálního ševce", rytce, podnikatele, tím více jsou zmrzačeni uvnitř.

Ale pozor. Naplnění "ideálu" ve smyslu rozvíjení "správných" vlastností vůbec neškodí. Je dobře, když je muž silný a odvážný, když umí logicky myslet, organizovat, stavět. Stejně tak je dobře, když je žena soucitná a citlivá, když umí naslouchat, pečuje o rodinu, zajímá se o svého muže, rozvíjí svou intuici atd.

Reklama

Co opravdu škodí a působí nám nesmírné problémy, je opačný postup: když muž vylučuje nebo je nucen potlačovat tzv. ženské charakteristiky, když ke své odvaze, sile a logice nechce nebo nesmí cítit a soucítit, když odmítá intuici a nezajímá se o nemocné dítě.

Je destruktivní, když žena nesmí mít odvahu, nesmí rozhodovat, organizovat nebo se zajímat o techniku nebo politiku.

Chybu neuděláme, když v sobě něco rozvíjíme a pěstujeme; chyba je v tom, že jiné vlastnosti a schopnosti, které také v sobě máme, dusíme a odmítáme, obyčejně pod tlakem výchovy, bezprostředního okolí, společenských norem. Že rozvíjíme jedno na úkor druhého.

Shora vyjmenované i jiné vlastnosti a schopnosti máme v sobě různě namíchány. Jednotlivá konkrétní žena může mít odvahu, může být agresivní, mít velké organizační schopnosti a zároveň silný cit a intuici, muž nemusí být zbabělec, a přitom může být citlivý, umět naslouchat, a k tomu může i umět opravit auto. Jestliže tyto vlastnosti a schopnosti, tradičně "mužské" či "ženské" v sobě člověk má, ale potlačuje je a nerozvine, vzniká problém.

Zavrhne-li muž tradičně ženské vlastnosti a nerozvíjí je v sobě, nebo jestliže žena má některé "mužské" vlastnosti, ale není si jich vědoma a nekultivuje je, ovlivňují tyto vlastnosti negativně jejích psychiku. Vnitřní obrazy muže nebo ženy se stávají našimi protivníky a pracují proti nám. Navenek se to projevuje, tak jako v případě Stínu, nejen psychickými poruchami, ale hlavně projekcí vlastních neuspokojených potřeb a negativních vlastností do druhého pohlaví.

Projekce působí, že se muži a ženy zamilují do obrazu vlastní neprojevené části duše, kterou vidí v osobě druhého pohlaví, ale domnívají se, že milují tuto osobu. Takový vztah je nesmírně intenzívní, ale obyčejně vede ke zklamání. Člověk, který miluje sebe v jiné osobě, se snaží manipulovat "milovanou" osobu tak, aby co nejpřesněji odpovídala obrazu, který má on v sobě. Žádná živá bytost se však nemůže beztrestně vtlačovat do cizí formy. "Milovaná" bytost se snaží zpočátku vyhovět, ale po čase takový tlak nevydrží, a je po lásce. Přijde rozčarování a ani jedna strana nemůže pochopit, jak se mohla milovaná osoba najednou tak strašně změnit.

Zdroj: Jana Heffernanová - Tajemství dvou partnerů

Reklama

Komentáře

Reklama