Násilí v erotice

Mužští účastníci v jedné studii například měli možnost udělovat elektrické šoky (ve skutečnosti však opět k žádným šokům nedocházelo) druhému mužskému či ženskému domnělému účastníkovi, a to domněle jako trest za chyby, jichž se dopouštěli při plnění úlohy z oblasti učení. Předtím zhlédli krátký videozáznam. Někteří z nich sledovali nenásilnický erotický film, jiní se dívali na znásilnění a další zhlédli film neobsahující ani sex, ani násilí. Muži sledující erotický film neuštědřovali domnělým spoluúčastníkům o nic větší elektrické šoky než ti, kteří viděli film běžný. Avšak muži sledující film ukazující znásilnění uštědřovali významně silnější šoky ženské domnělé spoluúčastnici.  Jak se zdá, filmový záznam znásilnění vyvolal výslovně vůči ženám větší míru agrese.

Podobně po sledování dvou filmů ukazujících hrubé znásilnění akceptovala skupina mužů ve větší míře násilí vůči ženám a více věřili tomu, že ženám se znásilnění ve skutečnosti líbí (tzv. "mýtus znásilnění"), než tomu bylo u mužů sledujících dva filmy neutrální. U žen se objevovaly reakce opačné. Po sledování filmů ukazujících znásilnění akceptovaly ženy v menší míře násilí vůči ženám a méně věřily mýtu znásilnění. Závěrem v souvislosti s pornografií a agresí se zdá, že erotika sama o sobě má na mužskou agresi malý účinek, ale míchání násilí s erotikou uvolňuje agresi zaměřenou výslovně vůči ženám.

V bezpočtu studií sexuální agrese souhlasilo 40 procent z dotazovaných mužů s prohlášením: "Mohl bych přinutit ženu k sexuálnímu styku proti její vůli, pokud bych se domníval, že můžu uniknout trestu.?" Když se slova "přinutit ženu k sexuálnímu styku" zaměnila za "znásilnit ženu", souhlasilo s prohlášením ještě stále 18 procent mužů.  Kde se bere tato ochota projevovat se agresivně vůči tělesně slabšímu pohlaví? Odpověď snad nalézáme v oblasti sexuálního chování našich bratrů primátů.

Velké opice se v divočině páří nepříliš často a sexuální agrese se vyskytuje zřídka. Když však samce orangutanů, goril či šimpanzů umístíme do klece společně se samicemi, které nemohou uniknout, sexuální agrese se objevuje. Orangutani se například v divočině páří přibližně třikrát do měsíce. Když však vědci z Yerkeského regionálního centra primátů při Emoryjské univerzitě umístili v jednom kotci orangutaní samce dohromady se samicemi, docházelo k páření každý den, přičemž ve většině případů šlo o kopulace vynucené na samicích násilím. Agrese okamžitě ustala a četnost páření se vrátila na úroveň pozorovanou ve volné přírodě, jakmile se samicím otevřela cesta k úniku. Toho bylo dosaženo utvořením dveří do samičí ohrady, které byly příliš úzké na to, aby se jimi protáhl samec. Zajímavé je, že i když samice vlezla do samčího oddělení, samec na ni neútočil. Dokud si byl vědom toho, že samice může uniknout, neprojevoval se vůči ní agresivně.  Vědci si rovněž povšimli, že se samice bránily a vzdorovaly tehdy, když věděly o možnosti uniknout; pokud jim oproti tomu bylo známo, že cesta k úniku neexistuje, jejich obrana byla polovičatá a rychle se vzdávaly.

Můžeme poznatky o primátech zobecnit na člověka? Vědci došli k závěru: "Získané údaje podporují výklad, že sexuální agrese je v určité míře vrozenou charakteristikou repertoáru chování našich nejbližších biologických příbuzných a že podmínky činící samice vůči takové agresi zranitelnými vedou k růstu jejího výskytu." O jaké podmínky se jedná? "...pravděpodobnost, že se lidská samička setká se sexuální agresí, je přímo ve vztahu k podmínkám - sociálního a kulturního prostředí - které dovolují mužské převaze nad ženou převzít řídící úlohu při regulaci sexuálních interakcí,  a tím redukují ženské právo odmítnout sexuální návrhy". Výzkumy rovněž ukazují, že "...taková agrese se pravděpodobně projevuje za nejrůznějších podmínek, dokud společnost a jedinci nepřijmou příslušná opatření, aby jí předešli".

Proberme si tedy, co nám zmíněné studie sdělují: Stejně jako vraždy a krádeže je i sexuální agrese v povaze živočišných druhů. Čím vyšší je převaha samců nad samičkami, tím vyšší je pravděpodobnost výskytu sexuálního obtěžování a znásilnění. Situace významně blokující samičí způsobilost říci ?ne? tím, že samci nad ní dávají velkou moc (tj. nadřízený muž a jemu podřízená žena; rozezlený zaměstnaný manžel a na něm závislá manželka; frustrovaný, agresivní samec a osamělá samička), budou přesně těmi situacemi, v nichž se sexuální obtěžování a znásilnění vyskytuje s největší pravděpodobností.

Protijedem je ujistit se, že existuje reálná možnost říci ne. Znamená to zrovnoprávnit ženy natolik, aby nebyly v pozici závislosti - což je argument, který Spojené státy v roce 1994 silně prosazovaly na konferenci Cairo, věnované růstu světové populace. A jak američtí delegáti na konferenci zdůrazňovali, nejjistější cestou k tomu je zvětšit jejich výdělek.

Denise Cumminsová - Záhady experimentální psychologie (Portál)